Honda Jazz 1.5 i-VTEC: S tradičním přístupem

• Dynamika 7

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 9

• X-Factor 7

• Celkové hodnocení 7.8

Jazz je navržený tak, aby poměr velikosti kabiny k celkové délce byl co největší. Takže páté dveře jsou téměř kolmé a především čelní sklo a přední kapota tvoří jednu rovinu. Vzhled tak není něco, co byste nazvali atraktivní, ale rozhodně dokáže zaujmout a ženám – a na ty asi Honda s modelem Jazz cílí především – se líbí.

Má velká přední světla dost blízko u sebe a působí tak dojmem dítěte. Námi testovaný kus byl ve výbavě Dynamic a měl tedy zadní nárazník s červenou linkou odděleným difuzorem a plastové prahy, což skutečně vzhledu dodávalo na dravosti.

Interiér

Použití tvrdých plastů úplně všude jsem už zmínil a je to škoda. Odhlučnění podvozku je dobré, ovladače jsou tam, kde je čekáte, žádnou záludnost jsem neobjevil. Bohužel i sem pronikla móda vše (skoro) ovládat na dotykovém tabletu. Naštěstí se to vyhnulo topení a klimatizaci, takže máte tři kolečka – teplota, větrák a nastavení směru proudění vzduchu. Ovšem audio už musíte buď najít na volantu, nebo právě na dotykovém displeji.

Zdroj: archiv redakce

Nemůžu si odpustit komentář k multimediálnímu rozhraní Jazzu. Handsfree se spojí pouze občas. Někdy se jen vypne rádio, ale telefonát přitom probíhá v telefonu. Ale co je opravdu špatné, je navigace. Ve městě ztratí signál a po chvíli se prostě úplně vypne. Když se to stane popáté během pěti minut, je lepší zastavit a sáhnout po telefonu.

Pohon a spotřeba

My jsme dostali k testu motorizaci 1.5 i-VTEC, s 96 kW výkonu (při 6 600 ot./min.) a 155 Nm točivého momentu. A jestli bych měl shrnout svůj dojem, pak napíšu, že benzinové motory Honda opravdu umí. Motor má sílu v celém rozsahu otáček a jeho projev bych popsal jako chtivý. Sice má dost síly i v nízkých otáčkách, takže podřazovat kvůli běžnému zrychlení není potřeba, ale vy víte, že když podřadíte a točíte až do omezovače těsně pod 7 000 ot./min., motor se odmění nečekaným zátahem a ochotou se vytáčet, která v dnešní době malých turbomotorů už mizí.

Zdroj: archiv redakce

A přes výše napsané jsem neměl problém s Jazzem jezdit po Praze za 6,5 litru průměrně a přes 7 litrů jsem se nedostal nikdy. Tabulková hodnota pro jízdu mimo město je 5,1 l/100 km, ve městě podle tabulek Jazz má brát 7,2 l/100 km, průměr by pak měl být 5,9 l/100 km. Co říkají čísla na displeji? Že na čtyřicetilitrovou nádrž ujede Jazz 550 kilometrů a že to znamená průměrnou spotřebu cca šest litrů. Což je tedy v pořádku i s ohledem na relevanci teoretických údajů. Paráda a palec nahoru.

DOPORUČUJEME:

Honda Civic 1,5 Turbo CVT: Krok správným směrem

Honda Jazz 1.3 i-VTEC CVT (2017)

Z druhé ruky: Honda CR-V (2006 – 2011)

Ovladatelnost

My jsme měli Jazz s šestistupňovou manuální převodovkou. Nutno napsat, že Honda umí i přesnější řazení, ale to neznamená, že by kulisa v Jazzu byla nepřesná nebo necitlivá. Měl jsem problém pouze se spojkou, kde je také vidět zaměření na ženy, je hodně měkká a hůř odhadnutelná. Co mě potěšilo, je klasická ruční brzda a možnost vypnout stabilizační systém – ne jen do 50 km/h, jak je dnes moderní, ale prostě vypnout.

Co mě naopak nepotěšilo je nemožnost vypnout varování před překážkou. Takže dostanete auto, které je živé, krásně ovladatelné a hravé. A když s ním chcete jezdit tak, jak vás svádí, skoro pořád na vás varovně pípá a často i samo brzdí. A je to děsně otravné až nebezpečné. Překvapilo mě, jak rychle jsem si zvykl na naprogramování tempomatu. Ten při vyšlápnutí spojky pochopitelně přestane rychlost udržovat, ale po jejím puštění se automaticky reaktivuje. Takže můžete přeřadit a nemusíte jej poté znovu zapínat.

Verdikt

Jazz býval etalonem v segmentu aut v délce do čtyř metrů. To už tak úplně neplatí, jednak proto, že model 2018 je o 28 cm delší, a také proto, že zdaleka není bezchybný. Asi nejvíc mě překvapilo, jak řeší Honda rozdělení prostoru pro cestující mezi přední a zadní řady sedaček. Vzadu máte místa nečekaně hodně, a to i pokud je sedačka před vámi posunutá úplně dozadu. Jenže je to vykoupené tím, že přední sedačky mají zadní doraz dost blízko, takže jsem si při výšce 175 cm na místě spolujezdce nemohl natáhnout nohy tak, aby mi to bylo příjemné.

Další ne úplně obvyklé v roce 2018 je použití opravdu extrémně tvrdých plastů na všechny panely interiéru. A poslední výtka je k odhlučnění motoru, který je jinak naprosto fantastický. Přes tyto nedostatky dostanete auto, které je nečekaně silné, úsporné a skvěle ovladatelné. Pouze bych zvážil jeho vhodnost pro řidiče, kteří cestují na delší vzdálenosti. Při povolených 130 km/h na dálnici je zvuk motoru výraznější, než je dnes zvykem.

Měření a technické údaje