Honda Civic Tourer 1.8 i-VTEC

• Dynamika 7

• Chování na silnici 7

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 9

• X-Factor 6

• Celkové hodnocení 7.4

RADOSTI
Příznivá spotřeba; Opravdu velký kufr; Chytré sklápění sedadel

STAROSTI
Ergonomie; Vysoké otáčky motoru na dálnici; Relativně vysoká cena

Zepředu vypadá jako hatchback, udělejte ale krok stranou a zjistíte, že je to pořádný dlouhán. Civic Tourer zásadně narostl do délky z jednoho prostého důvodu. Jedním ze základních předpokladů úspěchu na poli kompaktních kombi je velký zavazadlový prostor, takže se délka auta protáhla o 220 milimetrů na celkových 4535 mm.

Výsledek nejspíš překvapil i v Mladé Boleslavi, protože v základu pojme zavazadelník 624 litrů, po sklopení dostanete hangár o kapacitě 1668 litrů.  K rekordně velkému kufru zásadně přispívá schránka mezi zadními koly s objemem 117 litrů, která zároveň prozrazuje absenci rezervy. Bez problémů do ní dáte třeba dva kabinové kufry, zdaleka ne všechna převážená zavazadla ale mají madlo, takže vyndávání těžkých kartonových krabic z hluboké schránky může vyústit ve slušný akrobatický kousek.

Mercedes-Benz B 160 CDI (2014)

První jízda | vydáno 3. 3. 2014

Vyzdvihnout si však zaslouží skvělá variabilita – zadní sedadla Magic Seats jsou opravdu kouzelná. Umí se sklopit tak, že s kufrem vytvoří rovinu, nebo můžete pro vysoké předměty vyklopit sedák vzhůru. Celé to funguje tak geniálně, že upřímně nechápu, že to nikdo z konkurentů už dávno neokopíroval.  Ovšem v případě, že budete mít v plánu na sedadla někoho posadit, měli byste počítat s tím, že tady není tolik místa pro kolena jako třeba v Octavii. Pokud se ale nebude jednat o hráče Los Angeles Lakers, stížností se nejspíš nedočkáte. Prostoru pro hlavu je o něco více než v hatchbacku.

Přední sedadla a vůbec provedení palubní desky neskýtá žádné významné novinky krom těch, které Civic dostal v rámci nového modelového roku. Což znamená jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Dobrá pozice za volantem, slušné materiály a japonsky precizní smontování zůstalo beze změn. Bohužel však také svérázný přístup k logice ovládání palubního systému. Nezvykl jsem si na něj.

A to už jsem Civic párkrát řídil, ovšem i tentokrát jsem připadal jako neplavec uprostřed Indického oceánu. Změnit zobrazení dojezdu na průměrnou spotřebu nebo spárovat mobil přes bluetooth je skoro za trest, o to víc, když vám auto v samém závěru operace oznámí, že úkon nelze provádět za jízdy.

Když už jsem načal samotnou jízdu, měl bych zmínit motory. Skromnou nabídku agregátů Honda ještě trochu proškrtala, úplně zmizel větší turbodiesel a kombi nedostane slabou čtrnáctistovku. Takže jsou na výběr jen dva motory, tedy skvělá naftová šestnáctistovka, nebo benzínová osmnáctistovka. A přesně ta nám dělala společnost. Jde o jeden z posledních atmosférických motorů na trhu, takže pokud z něj chcete dostat to nejlepší, musíte ho hodně točit. Výkon 142 koní vrcholící v 6500 ot./min. a točivý moment 174 Nm při 4300 otáčkách mluví sám za sebe.

V dnešní turbo-éře je poctivá atmosféra osvěžující, díky většímu objemu motor zabírá slušně od nízkých otáček a s pronikavým zvukem výkon vrcholí lehce pod sedmi tisíci. Je radost ho poslouchat pokud chcete a otravné, když o to zrovna nestojíte. Převodovka má kratší převody, což ve městě ani na okreskách nevadí, spíše naopak. Při dálničních 130 km/h už motor točí přibližně 3400 ot./min. a jeho zvuk už vzdáleně proniká do kabiny. Při rychlostech nad 140 km/h už je jasně zřetelný a při konstantním tempu dovede být rušivý. Není to ale nic, co by nespravilo rádio.

Škoda Octavia Combi RS TDI

Videotest | vydáno 1. 10. 2013

Atmosférický motor Civicu na první pohled nejspíš nedokáže zaujmout nikterak líbivou spotřebou, v tabulkách se dozvíme hodnoty 7,8 / 5,5 / 6,4 litrů naturalu na sto. Přeplňované motory svedou normované měření za méně. Papír ale snese všechno, skutečnost však často bývá odlišná klidně o desítky procent. To ale není tento případ, já jsem se dokázal mimo město pohybovat mezi pěti až šesti litry, ve městě jsem na displeji nejčastěji viděl hodnoty začínající sedmičkou. A pokud jde o jízdu po dálnici, při cestě na Severní Moravu a zpět jsem zdolal bezmála osm set kilometrů s průměrnou spotřebou 6,9 l/100 km.

Na silnici se Civic projevuje docela sympatickým způsobem. Protože karoserie nabobtnala o více než dvacet centimetrů výhradně vzadu, pokusila se Honda eliminovat kyvný efekt zádě adaptivním podvozkem. Ten se nachází jen na zadní nápravě a jeho počínání můžete ovlivnit zvolením jednoho ze tří režimů – Comfort, Normal a Dynamic. Osobně se mi ale nezdálo, že by se v tom či onom režimu dokázal Civic výrazně lépe vypořádat s nerovnostmi na silnici.

Při jízdě po městských kostkách nebo dálnici D1 si nebudete připadat jako na obláčku, ani pokud zvolíte komfort, co ale nastavení ovlivňuje opravdu citelně, je houpání zádě či náklony karoserie v příčném směru. Sedmnáctipalcová kola do (ne)pohodlí zásadně nepromlouvají, na ostrých nerovnostech sice do interiéru občas pronikne nějaká ta rána, ale cestovní komfort tím výrazně netrpí. 

Zároveň nečekejte přehnané sportovní ambice, podvozek je naladěný někde mezi komfortní jízdou a tuhostí. Když k tomu přidáte volant s tlustým věncem s ostřeji naladěným řízením, přesnou a snadno dostupnou převodovku, tak se za volantem můžete docela slušně pobavit. Jízdu třeba s Mazdou 3 si užijete ještě víc, ale ta praktickým řidičům nemá co nabídnout, Honda v takovém případě dovede být slušným kompromisem.

Verdikt
Honda do kombíku úmyslně nedala základní čtrnáctistovku, takže cena je možná nad konkurenční nabídkou, pokud si ale srovnáte výbavu, zjistíte, že je na tom Civic ve většíně případů lépe. Zároveň to podle mého dokonale reflektuje přístup automobilky k jejím modelům. Totiž že nechce za každou cenu nabízet třeba méně kvalitní produkt, za kterým by si nemohla stoprocentně stát. A to bez výjimky platí i pro Civic Tourer, který je kvalitním autem za rozumné peníze, byť s několika muškami, které mu budete muset odpustit.

Měření a technické údaje