Honda Civic 1.8 i-VTEC (2012)
RADOSTI: příjemný podvozek; kvalitní interiér; výbava
STAROSTI: vysoký posaz; špatný výhled dozadu; zvláštně naladěný motor
Nelze mluvit o Hondě Civic a nemyslet přitom na historii, protože Civic, to je fenomén, který je na automobilovém trhu už téměř čtyřicet let. A to je zavazující.
Zavazující jak směrem k řidiči, který nutně musí přihlížet k tomu, že nejede v novince šité horkou jehlou – a proto jsme tady na celý test rovnou dva, abychom se vyvarovali neobjektivnímu názoru jednotlivce – tak pro automobilku. Ta musí navázat na předchůdce a v optimálním případě ho v co nejvíce ohledech překonat. Povedlo se i u poslední generace Hondy Civic? Možná… Svým způsobem.První pohled
Je nový Civic lepší než ten předchozí? Tak třeba ohledně designu mi přijde, že moderní hatch zdárně navázal na stávající kosmický styl, ovšem vrátil se oklikou k nazpět ještě o jednu modelovou generaci v tom smyslu, že nešel dál směrem k futuristickým tvarům, zklidnil, dospěl. Mně se líbí. Jak maska, tak profil i při pohledu zezadu.
Honda Civic fotogalerie – vše co potřebujete vidět
Ohledně vzhledu, tedy spíše tvaru, mám ale jednu výtku a tou je přístup na zadní sedačky. Zkusil jsem si nastoupit dozadu a i při své nijak závratné výšce 177 centimetrů jsem se uhodil do hlavy, dveřní otvor se totiž svažuje a pokud se neohnete jako do závodního auta, bez úrazu nenastoupíte. Ne pokud nejste dítě. A za volantem jsem se cítil nepřirozeně vysoko a snížit sedadlo nešlo.
Méně znamená více. Méně ukazatelů, více přehlednější pracoviště řidiče.
A vlastně ještě jedna, přísahám že poslední kritika k designu, a ta míří k víku pátých dveří. Lomenému a prosklenému víku, pod kterým, když povezete psa, v létě a na slunci, ho upečete. V Golfu nebo Focusu se vám tohle nestane.
V kabině se Civic zcela otočil zády ke konservatismu, už jen počtem displayů a nejrůznějších ukazatelů. Já osobně jsem se v nich neorientoval a práce s nimi pro mne byla dost náročná a za jízdy nepříjemně složitá. Přípojka na iPod? Nezajímá mne, ne ve chvíli, kdy nedokážu najít na žádné obrazovek průměrnou spotřebu a musím, asi poprvé v životě, listovat v manuálu. Výsledkem je to, že chcete-li vědět, kolik v průměru benzínový Civic žere, tak já to prostě nevím.
ČTETE TAKÉ: Průzkum – mladí jezdí méně, nezajímají se o auta
Pod kapotou auta byl tedy čtyřválec s objemem 1,8 litru, což se zdálo být příslibem zajímavého svezení – vždy mne točivé agregáty Hondy braly, jejich naléhavost ve vysokých otáčkách a nutnost je vytáčet. Tady jsem cítil podobný pocit jako dřív, ovšem tak nějak utlumeně, ne tak intenzivně jako dřív. Rozhodně bych nehádal, že má tohle auto 140 koní. Tak nějak tuším, že za menší agresivitou budou asi evropské normy, nebo co já vím, každopádně pokud bych měl po motorové stránce volit mezi novou a předchozí osmou verzí, hlasuji jednoznačně pro osmičku. Dynamice nepřidávají ani dlouze zpřevodované rychlosti a popisovat toto podrobněji, upadnu do smutku a letargie z toho, jak pomalu tohle auto reaguje.Škoda, hlavně ve chvíli, kdo podvozkově je na tom nový Civic mnohem lépe než předchůdce, tam, kde se u staré verze tu a tam objevilo prkenné chování a neurotické odskakování, devátá reinkarnace je klidná, navzdory jednoduchému řešené zadního zavěšení, s dostatečnou přilnavostí a jistotou na nerovnostech.
Abych se posunul k závěru, tak prohlásím, že si umím představit lepší pětidvéřové hatchbacky. Stejně jako mám jasné favority, které zůstávají daleko za Hodnou.
Vzhledově se Civic líbí. A nebo nelíbí. Design jako obvykle subjektivní záležitostí.
Lakonicky na adresu modernizovaného Civicu asi řeknu, že (v některých směrech – pokud nebudu řešit rozdíl mezi nově naladěnou pohonnou jednotkou a předchozím motorem) se stal lepším než předchůdce. Hned od boku jsem ale schopen vyjmenovat minimálně tři pětidvéřové hatchbacky, které bych doporučil (co do ceny, jízdních vlastností, spotřeby či praktičnosti) potencionálnímu zájemci o koupit auta v této třídě raději.
Filip Rakovan
Druhým pohledem
Mimozemského designu se Civic drží i v deváté generaci, jenže zatímco ta předchozí si mne získala hned na začátku a přijde mi zajímavá i dnes, ta devátá na mě působí trochu rozpačitě. Postrádám tu některé designové vychytávky prvního ufa a nové nenacházím, pokud do toho nepočítám fólii s karbonovou strukturou. Navázat na designově vyváženého předchůdce je nejspíš složitější, než se zdá.
V interiéru mě zarazila pozice za volantem, respektive výška sedadla. Připomínalo mi to sezení na bidle, kterému nepomohla ani panoramatická střecha, těch několik milimetrů z prostoru nad hlavou nekompromisně ubrala. Polohu za volantem jsem si nakonec našel, ale ten správný duševní klid nepřinesla. Pocit roztěkanosti jsem pociťoval i z několika displejů, kterými nejvyšší specifikace disponovala. Počítejte se mnou – nad volantem je digitální rychloměr, vpravo od něj se nachází informační displej, který zobrazuje například údaje klimatizace, ta však má své vlastní displeje na středové konzole. Tam i najdete displej navigace, která hluboko v menu ukrývá informace o spotřebě a posledních trasách.Tady ale moje kritika končí, interiér je velmi dobře smontovaný, materiály jsou příjemné na dotek a jde o dobré místo k žití. Volant má příjemně tlustý věnec a padne do ruky, takže nezbývá než vyrazit. Stiskem tlačítka se probouzí benzínová osmnáctistovka. I když .. probouzí je asi silné slovo, spíš zašeptá, že už můžeme jet. Motor je opravdu hodně tichý, čemuž pomáhá i dobré odhlučnění kabiny. Japonsky přesná je i řadící páka, chod je mechanický a hodně přesný, a přestože jsou dráhy krátké, nikdy nebudete na pochybách, který stupeň tam zapadl.
Přesné, tuhé, mechanické řazení. Ovšem převodovka s dlouhými kvalty.
Motor je atmosférický, což znamená, že ho musíte točit. Nejvyšší točivý moment 174 Nm přichází v 4300 ot./min. a výkonu 142 koní se dočkáte při 6500 otáčkách. Pak už nejde o takového tichošlápka, jako na volnoběh, ale auto už se svižně hýbe. Ve městě jsem otestoval i ekologický režim, který motor hodně podladí. Reakce na plyn jsou flegmatické, což vyústilo v to, že .. no prostě mi motor dvakrát chcípnul. Když už ale auto rozpohybujete, dá se s tím docela slušně jezdit, akorát musíte počítat s tím, že oranžovou na semaforu nestihnete. Spotřeba byla kolísavá v závislosti na profilu trasy, při klidné noze počítejte s něčím mezi 6-8 litry na stovku ujetých kilometrů.
DOPORUČUJEME: Časté chyby, kterými si řidiči zvyšují spotřebu paliva
Většinou ale bude vyšší, protože budete ždímat dobře naladěný podvozek. Náklony karoserie jsou minimální, podvozek je tuhý, ale ne nějak nepříjemně. Jistota stopy je přesvědčivá, i vzhledem k použití torzní příčky vzadu. Řízení je přesné, i tuhost je ideální, jen nečekejte, že vám bude do konečků proudit kupa informací. Na mlčenlivost elektrických posilovačů si budeme muset zvyknout.
Výstřední Civic je ve skutečnosti docela obyčejným autem. Podvozkově je příjemně poddajný, ale pohonná jednotka mě příliš nepřesvědčila.
Ondřej Lilling
