Honda Civic 1.6 Sport
Za posledních třicet let urazil Civic opravdu dlouhou cestu a z nenáročného a masového mini se postupem doby stal celosvětový symbol spolehlivosti a kvality japonské práce. Auto, jehož anglický název znamená „občanské“, si hned v počátku osvojilo vlohy k zábavnému řízení, ale svůj svižný střih začalo doplňovat výkonnými motory až v osmdesátých a hlavně devadesátých letech. Technická revoluce ve znaku variabilního časování VTEC mu umožnila zůstat u menších objemů a přitom dát řidičům ve vysokých otáčkách poznat téměř turbomotorový zátah, i když v benzínových hondách není dodnes po turbodmychadlu ani stopa.
Dnes se Civic nachází v zajímavém stádiu, ve kterém se výškou své karosérie ani trochu nepodobá rozplácnutým modelům z doby před deseti lety, díky kterým se stal jedním z nejprodávanějších aut na světě. Testovaný 1.6 Sport je ukázkou mírného faceliftu nejnovější generace, který má oproti úvodní sérii propracovanější světlomety, jiné tvary na předním nárazníku i v partii třetích/pátých dveří a nově i blinkry ve zpětných zrcátkách. Vytáhlá silueta napodobující MPV by teoreticky neměla mít se sportovností nic společného, ale asertivní vzhled přídě, dveří a zádě dělá své. V tomto případě ho Honda navíc účinně proměňuje kompletní sadou spoilerů, které jí dávají stejně extrovertní tvary jako Type-R. Od něj se z vnějšího pohledu liší pouze menším průměrem kol a kratším přídavným křídlem na vrcholku třetích dveří.
Honda Civic fotogalerie – vše co potřebujete vidět
Uvnitř najdete stejně odhodlaně vzhlížející sedačky, přehledné ciferníky s bílým podkladem, jednoduchý středový panel a na něm nezvykle umístěnou krátkou řadicí páku, která leží o půl metrů výš, než na co jste u jiných aut zvyklí. Hned vás napadne, jak asi bude fungovat, když je od centra dění tak daleko. Ve skutečnosti vám nejde po prvních minutách do hlavy, jak mohou některé automobilky dodnes vyrábět tak tragické převodovky, když po světě běhá Civic s tímhle. Řadičku máte od volantu vzdálenou na šířku dvou dlaní, stejně jako v závodním autě, a každá rychlost klouže na své místo s naolejovanou přesností. Pouze pět stupňů v praxi sice znamená, že na dálnici kolem stotřicítky marně hledáte šestku, ale když tu chvilkovou hranici vyššího hluku překonáte, ve sto čtyřiceti a výš se už motor naladí na příjemnější tón a šestku oželíte o něco snáz.
Po první rychle projeté zatáčce máte sto chutí zastavit a přesvědčit se o rozměru předních pneumatik, protože tak zakouslá kola do asfaltu vám dokáže předvést jen hrstka aut na silnici. Když to uděláte, nezbude vám nic než pokrčit rameny, protože se setkáte s tuctovým rozměrem 205/55 R16. Pomyslíte si, že na svět po dlouhé době přišel zase podvozek, jak má být a s nadšením naskočíte zpátky za volant, protože s tak nadaným autem představuje každá zatáčka příležitost k maximální zábavě. Volant by sice mohl být o půl čísla tlustší, ale jinak má správně miniaturizovaný průměr a točit s ním je jedna radost. Na hladké silnici se můžete do zatáčky přiřítit o dvacet kilometrů v hodině rychleji, než na co jste zvyklí, a přesto se nedočkáte toho, že by se vám přední kola utrhla. Stačí jen zatočit volantem, jehož hřebenové řízení má hladký a pevný chod, trochu si pomoci ubráním plynu a odlehčením zadních kol a je to. Když se vám předek přeci jen začne utíkat do protisměru, pneumatiky překvapivě ani moc nepískají a přesně od nich cítíte, jak využívají každý čtvereční milimetr styčné plochy k tomu, aby co nejrychleji obnovily adhezi.
Motor má proměnné časování sacích ventilů, ale nástup VTECu skoro nepostřehnete a doby, kdy měla šestnáctistovka v Civicu sto šedesát koní, jsou už pryč. Motor má příjemný zvuk, ale nad ostatními srovnatelnými japonskými čtyřválci v ničem nevyniká. Nejsilnější dojem, který na vás možná udělá, je pocit nezničitelnosti při každém vytočení až k červeným otáčkám. Ve spodním poli zvládá s přehledem všechny městské popojížďky, ale na volných silnicích, na kterých se podvozek, volant a převodovka spojují do jediného báječného celku, mu musíte šlapat na paty a hlavně v kopcích dávat pozor na správně zvolený rychlostní stupeň, pokud si chcete uchovat tempo našlápnuté podvozkem.
Dveře jsou i na hatchback velmi dlouhé a chvilku si na jejich rozměry budete zvykat. Mnohem nepříjemnější je u předních sedadel to, že po odklopení dopředu se nevracejí automaticky do původní polohy a pokaždé musíte polohu opěradla znovu seřizovat. Na druhou stranu je tohle první auto ve své kategorii, ve kterém uvidíte zcela rovnou podlahu na zadních místech.
Na našem trhu trpí Honda pověstí drahých dílů, ale to je trochu zavádějící, když se na ní málokdy něco porouchá. To neznamená, že je nezničitelná, a konkrétně testovací auto trpělo zadírajícími se brzdami, na kterých bylo znát, že je někdo již dříve hodně zkoušel. Přesto fungovaly bezpečně dál a to jediné, čím o sobě dávaly při jízdě vědět, bylo přerušované pištění.
Půlmilionová cenovka se za auto s motorem 1,6 může zdát trochu strmá, ale ve skutečnosti je to výhodná koupě. Kdybyste ho měli posuzovat pouze podle motoru, sportovní plasty by na něm vypadaly celkem nemístně. S tak dokonalým pocitem z řízení, řazení a průjezdu zatáček si je však beze zbytku zaslouží.
Marek Nastoupil
