Honda Accord 2.2 i-DTEC Top Executive
Na silnici
Poslední generace Accordu byla představena před pěti lety a ve své době to byl docela převrat. Ostré kontury karoserie, velké hladké plochy, skvělý podvozek a velmi povedené motory, v čele s vynikajícím novým turbodieselem.
U většiny automobilek přichází po čtyčech letech facelift, jenže Accord se i po pěti letech pořád prodával víc než dobře, zejména v celoevropském měřítku. Je tedy trochu překvapivé, že to Honda „nezamázla“ nějakým módním faceliftem a místo toho přišla s úplně novou generací.
Naopak není žádným velkým překvapením, že z hlediska designu k velkým změnám nedošlo. Trochu složitější příď už nepůsobí tak designově čistě, ale dodává vozu modernější a mírně agresivnější vzhled. Také je o něco větší, ale díky jemnější designové práci nepůsobí tak masivně, jako z některých úhlů vypadala předchozí verze.
Jako celek působí Accord hodnotněji, luxusněji, což bude mnohým zákazníkům samozřejmě vyhovovat. Zároveň se mu ale daří nebýt příliš ostentativní, dokonce ani ta výrazná chromová maska nepůsobí příliš nabubřele.Technika
Z technického hlediska nebyl k zásadnějším změnám důvod, což jenom svědčí o tom, jak skvělý byl celý koncept předchozího modelu. Podvozek má vpředu nápravu s dvojitými lichoběžníky a vzadu víceprvkovou nápravu multilink. Změny se ovšem pochopitelně odehrály v naladění – jen málokterý podvozek je na první pokus naladěný tak dobře, aby to nešlo vylepšit.
V přídi pracuje vylepšená verze onoho ve své době výjimečně zdařilého turbodieselu i-DTEC. Dokonce i po těch několika letech svou kutlivovaností pořád stačí na značnou část evropských soupeřů. Výkon 150 koní už ovšem v dnešní době a této objemové kategorii nepatří k výjimečným číslům. Hmotnost vozu šla nahoru, ovšem jenom velmi mírně. Zrychlení na stovku automobilka udává za 9,8 sekundy a ve skutečném provozu máte z pružnosti spíš průměrný pocit. Není to nic výjimečného, ale ani vás neobtěžuje přílišnou těžkopádností.Na silnici
Honda by byla ráda, kdyby si zákazníci jízdní vlastnosti Accordu stavěli na úroveň trojkového BMW. Podle mě je to trochu odvážné tvrzení, ještě jsem nezažil předokolku, která by se byť i jen přiblížila dobře naladěné zadokolce. A BMW řady 3 je výjimečně dobře naladěná zadokolka.
To ale neznamená, že Accord nejezdí dobře, on totiž dobře jezdí. Vlastně je jen málo soupeřů ze stejné třídy, kteří se mu mohou rovnat. Vzhledem k vyšší hmotnosti musíte počítat s výraznějšími náklony v zatáčkách, ale přilnavost je nadprůměrná a ovladatelnost auta se blíží ideálu. S šestistupňovou převodovkou se řadí jako po másle a v přesném řízení je sem tam cítit i nějaká ta zpětná vazba. Srovnání s Fordem Mondeo není vůbec od věci a už to je pro Hondu dostatečná pochvala.
Ještě větší pochvalu si ale Accord zaslouží na jízdní komfort. Přestože se v zatáčkách můžete docela slušně bavit, stačí zmírnit tempo a tohle auto vás bude hýčkat nad poměry své třídy. Dokonce bych si troufnul tvrdit, že je v určitých situacích dokonce pohodlnější, než větší Honda Legend… K pocitu naprosté pohody uvnitř vozu přispívá i skvělé odhlučnění – o motoru nevíte vůbec a vítr se začne od zrcátek a horních hran předních oken výrazněji ozývat až daleko po překročení dálničního rychlostního limitu.Prostor a výbava
Uvnitř na vás čeká příjemný design a slušné materiály, ale také trochu překombinovaná ergonomie. Poloha za volantem je velmi dobrá, hraničí téměř až s ideálem, ovšem na zadních sedadlech už zdaleka není tolik místa, kolik by vnější rozměry Accordu naznačovaly. Místa pro nohy i nad hlavou by skutečně mohlo být víc a neříkám to jen proto, že mám skoro dva metry.
Tlačítek na středové konzole je na pohled příliš mnoho a zezačátku má člověk trochu problém se v nich vyznat. Ještě horší to je v testované špičkové verzi výbavy, která přidává další tlačítka na palubní desku i na volant. Za pár dní jsem se sice zorientoval a ovládal auto bez potíží, ale dovedu si představit, že technicky méně zdatným zákazníkům to může nahnat docela strach.
Na druhou stranu, špičková výbava s sebou přináší systémy, které působí jako vytažené přímo z vědeckofantastické literatury. Radarový aktivní tempomat, který se „chytne“ pomalejšího auta před vámi a udržuje bezpečnou vzdálenost, je už poměrně známý i z jiných aut, jenže tím to jenom začíná. Další systém se jmenuje CMBS, což je zkratka anglického názvu Collision Mittigation Brake System, tedy brzdného systému pro zmírnění následků nehody. Využívá radar v masce chladiče a hlídá vzdálenost od vpředu jedoucího auta. Jakmile se začnete nebezpečně přibližovat, nejdřív varovně zapípá, potom přibrzí a škubne vám bezpečnostními pásy a pokud se neproberete ani pak, začne intenzivně brzdit a pásy vás a spolujezdce vrazí co nejpevněji do sedadel. V některých případech dokáže zabránit kontaktu, v ostatních alespoň zmírní následky srážky.
Zatímco CMBS většina majitelů nebude chtít nikdy zkoušet, systém LKAS jim bude pomáhat dnes a denně. Zkratka znamená Lane Keeping Assist System, česky pomocný systém pro jízdu v jídzním pruhu. Kamera pod horní hranou čelního skla sleduje silnici a software počítače dokáže identifikovat jízdní pruhy. V rychlostech mezi 72 a 180 km/h a v zatáčkách s poloměrem větším než 300 metrů pak systém aktivně pomáhá řidiči nepřejet ani jednu z bílých čar. Aktivně znamená, že vám zasahuje do řízení – ovšem nikoli rušivě a stačí držet volant trochu pevněji a ani si toho nevšimnete. Stačí ale povolit stisk a zřetelně ucítíte, jak se vám volant občas sám pohne v rukou. Samozřejmě to není náhrada řidiče, takže když sundáte ruce z volantu úplně, systém nazlobeně zapípá a pak se vypne.
Ne, ty systémy nejsou dokonalé, ale jsou dobrou ukázkou, kam až technika dospěla a jakými cestami se možná vydá dál. Je jasné, že kdyby auta (zezačátku třeba jen na dálnicích) uměla řídit sama, vyhli bychom se spoustě nehod, zaviněných nepozorností a únavou.Verdikt
Accord je celkově velmi povedené auto a v nejvyšší výbavě působí jako výkřik nejmodernější techniky. Jako úplně nejpozitivnější vnímám fakt, že přestože je to jedno z prvních komerčně dostupných aut, které se alespoň částečně dokáží „řídit samy“, je to také jeden z nejzábavnějších a jízdně nejzajímavějších sedanů na trhu. Tedy důkaz, že automatické systémy nám nemusí sebrat zábavu za volantem.
Na druhou stranu, za každou legraci se platí a v případě Accordu Top Executive je těch legrací nemálo. Výsledná cena 949 000 Kč už zasahuje hluboko mezi prémiové sedany a je otázkou, kolik lidí bude lákat chytrá, ale na pohled neviditelná technika za desítky tisíc navíc. Podstatné je, že i bez chytré sci-fi elektroniky je Accord pořád velmi zajímavé auto a může tvořit dobrou alternativu k obvyklejším volbám, jako je třeba VW Passat.
S dieselovým motorem pod kapotou (který si mimochodem řekne o příjemných 7,5 litru nafty i při docela svižné jízdě) stojí v druhé nejlepší výbavě 809 tisíc a to už je o něco příjemnější. Pokud lovíte v těchto vodách, rozhodně stojí za zkušební jízdu.
Honza Koubek
