Fullgas 2015: Yáan – Chengdu aneb sněz a vypij co můžeš
Po hotelové snídani, kde se dala jíst pouze rýže, mažeme na bus, který jak jinak, troubí. První pandu vidíme v dálce v bambusovém háji. Hned za rohem je však u nás a je to macek. Naše představy o roztomilém medvídkovi berou za své. Je zajímavé, jak se některým z nás podobá a to nejenom zjevem. Valí se, protahuje se, drbe se na různých místech. Druhý mlsoun si zkušeně vybírá z nabídky bambusů. Až gurmánsky študuje každý klacek a to s malíčky nahoře.
Nabádáme Aleše, ať skočí na chvilku k ní, že uděláme fotku. Aleš se trochu bojí. “ Vždyť žere jen bambus, neboj!“ Nabádá bazilišek Dezi. “ Toho se nebojím, mám vítr, že si mě splete se svou starou!“ Couvá náčelník znašeho plánu. “ Ale to není nevěra ne?“ Pomáháme ještě náčelníkovi s jeho svědomím. Nechce. Děláme tedy pár fotek a míříme na sever. První pade je bez asfaltu, pak začne jiný svět. Čtyřproudovka, kde je čas na různé kraviny. Místní se s námi chtějí fotit kdekoliv. Na jedné křižovatce mávají tak srdečně, až to Aleše zlomí a sedne si k nim do auta. Asi neměly v plánu jet dnes do myčky. V Chengdu dnes musíme pořídit ukradené věci. Náš šofér Leo tvrdí, že vše mají v Metru, obdoba Makra. Jak se ukázalo, mají tam prd jako u nás. Musíme jinam. Chybí nám hlavně spacák a karimatka pro Deziho a nářadí na opravu strojů.
Dělíme se na dvě party. Skupina A, já a Vlastík, jedeme do naší cestovní agentury, která nás tu hlídá a skupina B, Dezi s Alešem jedou hledat krám s outdoorovými věcmi. Mají k tomu pomocnici od Jimmyho, která chudák sedá Dezimu za záda. Město má 5 mil. lidí. Dostat se někam je tlačenice a boj. Přetahujeme se o každý metr. Kluci ve skupině B se dostanou i do protisměru, kde na ně z druhé strany křižovatky vypustí pluk mopedů. Po dvou hodinách se opět potkáváme v kanceláři. Náš úmysl poslat do Prahy také videa hatí internet, kde je zaprvé vše zakázaný a za druhé neskutečně pomalý. Videa nebudou.
Balíme se a v dešti míříme na hotel. Dnes pro nás Melinda, šéfová agentury, a Jimmy připravili překvapení. Večeře bude ve stylu hot pot. Jedná se o obdobu francouzských fondue. Uprostřed stolu je hrnec se stále se vařící polévkou, která je rozdělena na pálivou a nepálivou sekci. Strávníci okolo si v ní vaří, co dům dal. Od zeleniny po maso. Potkáváme se po osmé v příjemné restauraci. Naši hostitelé už obložili stůl různými dobrotami. V mističkách však není nic k poznání. Ještě tak chobotnici identifikujeme, ostatní je buď cosi z pole nebo z útrob zvířat. Aleš valí bulvy a konstatuje, že bude o hladu.
Naštěstí má pro nás Jimmy dobrou zprávu. Za paušál 1800 Kč máme všichni, je nás osm, nejen neomezenou konzumaci čehokoliv, ale také neomezené množství piva. “ Budu tedy pít!“ rozzáří se náčelníkovi oči. Dezi je trochu nedůvěřivý a podniká první zkušební útok na lednici. Funguje to! Zábava je výborná. Probíráme všechny trable světa a i přes drobnou jazykovou bariéru, někdo mluví čínsky, si báječně rozumíme. Melinda nás nutí jíst všechny obludy světa, my jí pít pivo a říkat ř. Smích je nejlepší prostředník a celý večer má žebra dostávají zabrat. Jdeme spát až po půlnoci, kdy se majitel podniku už dobré dvě hodiny drží za hlavu. Zítra bude muset na nákup, si myslím. Do pelechu padáme záhy, byl to krásný večer.
