Rakovan: Člověk získává za volantem pocit moci a chová se jako barbar? Ale kdeže…

Dovolená je krásná věc a pokud ji trávíte někde v teple u moře, tak je pro mnohé, stejně jako pro mne, ještě krásnější. Krásná a také veselá napadá mne, to kdybych vám tady teď ukázal své fotky z pláže, zátiší s dočervena ogrilovaným vepříkem. V mém případě jako každý rok, když vystavím své sněhobílé tělo ostrému slunci.

Každé léto se obětuji rodině a restuju se, smažím a peču na pláži u moře. A vždy se najde nějaký idiot, ne, omlouvám se teď všem duševně nemocným, nějaký hulvát, který přijde na geniální věc, totiž na lov ryb. Možná to znáte, na plážích obvykle lidi krmí ryby, ty se nebojí a žerou vám téměř z ruky. Když pak přijde nějaký inteligent, a napíchne na háček kus pečiva, které ryba zná z každodenního přísunu jako bezpečný a nezáludný, je jasné, jak to dopadne.Abych uvedl jednu věc na pravou míru… Nemám nic proti rybolovu, nebo jakémukoli jinému lovu, cítím, že pokud člověk před tisícovkami let běhal s oštěpem a lovil mamuty, něco v DNA mu z toho prostě zůstalo. Ale jsem proti zbytečnému zabíjení. Máte-li dvacet metrů za zády plážový bar, kde je vše zdarma, od nápojů, přes jídlo až k tvrdému alkoholu a po dalších osmdesáti metrech je hotelová restaurace, kde se stoly prohýbají od rána do večera, pouze s dvěma pauzami nutnými na sběr odpadků a přejedených turistů po infarktu, tak asi nemusíte lovit pětidekové rybky u pláže. Takový lov se mi příčí a úplně nesnáším trápení zvířat. Ono co s takovou rybou uděláte, když ji chytíte? Akvárium z PET lahve a výstavka na slunci ve čtyřicetistupňovém vedru je přesně to, co se dá s rybou dělat.

DOPORUČUJEME: 5 případů řidičské bezohlednosti, o nichž se mlčí

No nic, zpátky k původní myšlence. Začala jsem tyto „lovce“ počítat a každý den jsem v průměru napočítal dva. Dva idio…, ehm, znovu promiňte, hulváty, kteří s prutem z klacku a udicí chodí mezi koupajícími se lidmi, nahazují, zasekávají, a tak dále. S takovýto loveckým nástrojem se brodí a manipulují mezi nic netušícími koupajícími se lidmi.

Asi vás takovým prutem nemohou zabít, nicméně zranit vás mohou a to celkem nepříjemně. Na vlastní zkušenost znám, jaké to je vyndávat z paty rybářský háček, který se v mase sveřepě drží zpětným ostnem, vím, že když se zasekne do prstu, je lepší ho protlačit za velkých bolestí skrz a zpětný hrot ustřihnout (děda-rybář mne už v dětství uvedl do světa rybolovu a o podobná zraněná bohužel nebyla nouze). A nechci domyslet jak to vypadá, když se háček zasekne do oka.Na „svém“ úseku pláže jsem napočítal asi pětatřicet plavců. Muže, ženy, děti. Když to převedu na svůj oblíbený automobilismus, tak by to dalo, vzhledem počtu dospělých, na nějakých deset aut. Což znamená, že když jedete dejme tomu na čtyřproudé dálnici, před vámi jsou dvě auta, za vámi dvě a vedle jedno, tak při použití tohoto „algoritmu“ máte jistotu, že ve vaší nejtěsnější blízkosti jede člověk, kterému na vás nezáleží, je mu zcela lhostejné vaše zdraví a zdraví vašich dětí (pokud nějaké máte). Pro mne osobně dost nepříjemné zjištění.

Nejsem žádný bojácný typ, spíš bych řekl, že jsem toho v životě vyzkoušel víc, než jsem měl a dnes si říkám, že je zázrak, že jsem své mládí přežil, a co celkem ve zdraví. Nicméně jsem ten typ člověka, co spíš dá lahev rumu na ex, aby vyzkoušel, jestli na to má, než „charakter,“ který naslepo hodí na hospodské tancovačce masivní popelník na parket, jen tak, „komu to padne.“ A tak vede mé zamyšlení k určitému znepokojení.

Mířím k celkem jednoduchému závěru. Dříve jsem si myslel, že se člověk mění s usednutím do auta, že to, když nastartuje, v něm vyvolá jakési pradávně pudy, asi jako když rytíř sedl na svého koně a pevně uchopil meč. Ale teď svůj názor začínám měnit. Když sleduju život kolem sebe, tak si říkám, že auto za to, že se k sobě lidi chovají (nejen) na silnici bezohledně nemůže. Zdá se, že debil je debilem ještě před tím, než sedne za volant.