Ford Transit Kombi Van 2.4 Duratorq

• Dynamika 8

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 8

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 8

Na úvod

Většina lidí si kupuje větší auto, než ve skutečnosti potřebuje. Manželům, jejichž děti už odrostly a odstěhovaly se, je třeba takový velký kombík většinou prakticky k ničemu, stejně jako SUVčko. Jenže pak jsou tu rodiny, které jsou poněkud rozrostlejší, než je v našich končinách obvyklé. Mnohdy ovšem stačí jen tři děti a podle současných pravidel, které nařizují všechny do jednoho usadit do dětské sedačky a s většinou aut máte problém. A co teprve můj kamarád z kapely, který má sice děti zatím jen dvě, ale minimálně dvě až tři ještě plánuje…

Nemusíme se ale bavit jen o početných rodinách. Stačí mít ke dvěma dětem ještě dva velké psy. A co když je vaším koníčkem hra na marimbu? Taková středně velká má totiž dva metry a pěkných pár metráků…

Ano, je to jednoduché, musíte prostě zapomenout na osobáky a koupit si dodávku. Je to ale rozumné? Není přece jen lepší se uskromnit a udělat to nějak jinak, než trpět celé dny v nějaké usmolené dodávce? Přesně to se nám honilo hlavou a přesně to jsme se rozhodli vyzkoušet. A když už dodávku, tak pořádnou… Ford Transit je hvězda a stálice dodávkového nebe, takže se přímo nabízí. Navíc získal už poněkolikáté titul Van of the Year. Takže jestli nás neuspokojí Transit, ostatní dodávky by nám pravděpodobně také nic moc neřekly.Technika

Ford Transit je hodně povšechný termín. Transitů je totiž nepřeberné množství – můžete mít tři různé rozvory, tři výšky, k některým rozvorům až tři různé délky a kromě toho s různými karoseriemi: Minibus, Kombi, Van, Kombi Van a pochopitelně i valník, či podvozek připravený na speciální nástavby.

Kromě toho si můžete vybrat, jestli budete mít poháněná přední, nebo zadní kola. K zadním se dá navíc za příplatek 115 tisíc přiobjenat pohon 4×4, takže nepřijdete zkrátka ani v místech, kde třeba často sněží.

My jsme otestovali Kombi Van s pohonem zadních kol, nejvyšší skříní, středním rozvorem a dlouhým zadkem. Zadokolka v případě dodávky může znamenat problém – jakmile vyložíte, bude vám dělat problém rozjezd i třeba na mokré trávě. Prostě se nikam nedostanete. Testovaný vůz měl tedy v „kufru“ tlustou dřevěnou desku o hmotnosti půl tuny, která služila jako testovací balast.

V jiném autě by 500 kg navíc znamenalo vážný problém a rapidní úbytek dynamiky, Transit je ale na něco takového stavěný – zvlášť když má pod kapotou nejsilnější verzi motoru 2.4 Duratorq o výkonu 103 kW (140 koní). Tohle opravdu není žádný šnek – samozřejmě že od světel nevyrazí s odpichem lučního koníka, ale když se rozpohybuje, nedělá mu nejmenší problém držet se na dálničním limitu.Na silnici

Důvodem tohoto testu bylo zjistit, jestli může Transit suplovat velké osobní auto, ale přepokládám, že přímé srovnání s osobákem by nikoho ani nenapadlo. Přece jenom se bavíme o úplně jiných rozměrech a jiné technice. Auto má vysoké těžiště a podvozek musí být schopný zvládnout hmotnostní rozdíl 1,5 tuny (naložené/prázdné vozidlo). I přesto ale musím říct, že jsem byl chováním auta při běžném provozu velmi příjemně překvapen.

S o dvě generace starším Transitem už jsem kdysi měl na krátkou dobu tu čest, ale tohle auto je výrazně lepší. Když si odmyslíte extrémní (alespoň pro řidiče osobáku) rozměry, jezdí se v něm vlastně velmi podobně jako ve velkém off-roadu. Musíte pomalu do zatáček a při rozjezdech nespěchat. Jinak je to v pohodě, jen musíte počítat s výraznějším pohupováním a při přejezdu nerovností s nějakým tím boucháním, které rezonuje celou karosérií. Jenže tak je to u jakékoliv dodávky – rozlehlé plechové stěny zkrátka fungují jako napnutá blána bubnu.

Šok mě čekal u naftového stojanu. Vzhledem k pětisetkilové zátěži a k tomu, že jsem skutečně zkoušel jezdit obvyklým způsobem – tedy po dálnici tachometrových 140 km/h, padesátiprocentní podíl jízd po Praze a nějaké ty okresky navrch – čekal jsem spotřebu někde od 15 litrů výš, ale Transit se spokojil s nějakými 11 až 12 litry. Při umírněném používání pak nebyl problém dostat se pod jedenáctilitrovou hranici, což mi připadá jako skvělý výsledek.Prostor a výbava

Mluvit o vnitřním prostoru znamená zcela zapomenout na cokoli, co hodnotíme u běžných osobáků. V žádném z nich se v druhé řadě sedadel vzpřímeně nepostavíte. V Transitu to jde a ještě budete mít přímo před obličejem odkládací schránku větší, než je kufr jedničkového bavoráku. Ve druhé řadě sedadel je místa na nohy tolik, že si i dlouhán pohodlně přehodí nohu přes nohu. Vpředu je to také bez problémů, snad jen na prostředním místě to vzhledem k řadicí páce v palubní desce a mírně zvedlé podlaze není úplně ono.

Pozice za volantem by bývala mohla být skvělá, jenže to by se muselo dát hnout s volantem. Ten je ale naprosto napevno, takže musíte přizpůsobit svůj posaz. Při delších nohách to znamená značně „autobusácké“ sezení a není to nejpohodlnější. Nicméně vydržet se to dá, což jsem si ověřil mimo jiné při cestě do Turnova a zpátky.

Dozadu… tam toho naložíte opravdu hodně. Když jezdím hrát s kapelou, na rozložené bicí a naše komba potřebujeme nejlépe velké MPV, nebo aspoň kombík – kam už se potom většinou vejde jen řidič. Do Transitu se pohodlně vešla celá kapela a nástroje se vzadu doslova krčily v koutě. Nebýt balastu na podlaze, postavil bych se tam téměř zpříma a pokud by to bylo nutné, vyspalo by se tam několik lidí. Dokonce jsme se štábem konstatovali, že by se nám tam celkem pohodlně vešlo celé střihací pracoviště. Zkrátka a dobře, tolik prostoru potřebuje pro rodinné účely jen málokdo, ale pokud běžně vozíte dvacet jízdních kol…

Co se týče výbavy, náš Transit měl manuální klimatizaci i rádio s CD přehrávačem, ale pokud se chcete rozšoupnout, můžete si objednat prakticky cokoliv, na co jste zvyklí z osobáků. Včetně koženého čalounění, bluetooth handsfree, zdvojenou autobaterii, nezávislé topení a další věci.Verdikt

Jezdit s dodávkou je skutečně úplně jiný zážitek, než sedět za volantem osobního auta. Mě to, přiznám se, docela bavilo – jenže něco jiného je jezdit v Transitu týden a něco jiného koupit si ho domů. Přesto si myslím, že pokud opravdu potřebujete velkou spoustu prostoru, nejsou kompromisy téhle dodávky zdaleka nepřekonatelné. Kromě toho, tenhle Kombi Van je přece jen extrém, s nižším a kratřím autem se bude jezdit ještě daleko bezproblémověji.

Také pohled do ceníku mě celkem příjemně překvapil. Za takhle velké užitkové auto nedáte ani osmset tisíc, což jsem příliš nečekal. Náš kapelní zvukař si na své hromady reprobeden a zesilovačů právě objednal už svého druhého Transita a po téhle krátké zkušenosti musím říct, že se mu vůbec nedivím.

Honza Koubek

Měření a technické údaje