Ford S-Max 2.0 TDCi PowerShift (2014)

• Dynamika 8

• Chování na silnici 9

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 8

• X-Factor 7

• Celkové hodnocení 8

RADOSTI
Skvělý podvozek; Slušná spotřeba; Trvanlivý design

STAROSTI
Technologicky zastaralý interiér; Tužší podvozek

Přijít s něčím novým o Fordu S-Max je vážně těžké. Vždyť ho automobilka uvedla na trh v roce 2006 a před dlouhými třemi lety se dočkal faceliftu, který se od staršího sourozence liší hlavně pásem diod v předním nárazníku.

Nás tentokrát zajímalo, jak funguje pohonné ústrojí kombinující dvoulitrový turbodiesel s dvouspojkovou převodovkou PowerShift. Motor se od minule (a že to je už vážně doba) nijak nezměnil, i nadále produkuje 163 koní a 340 Nm, ke svižnému pohybu to ale bohatě stačí.

Pokud ve svém žebříčku priorit upřednostňujete rychlost před pohodlím, budete s manuálem na stovce o sedm desetin rychleji. Automat k tomu potřebuje přesně 10,2 sekundy a krom toho si v kombinovaném režimu řekne o větší příděl nafty do válců. Pod tím si představte průměrnou spotřebu okolo sedmi litrů.

Jenže samotný fakt, že ve velkém rodinném autě nemusíte řadit, je pro volbu automatu dost pádný argument. Převodovka PowerShift řadí hladce a necuká, a to ani ve městě, kde se třeba DSG od Volkswagenu tolik necítí. Občas jsem se ale nedokázal zbavit dojmu, že s řazením nahoru trochu otálí. Příliš jí nedělá dobře ani svižnější tempo, naštěstí můžete nad volbou převodových stupňů převzít otěže v sekvenčním režimu, které funguje přesně tak, jak má – od sebe podřazujete, k sobě řadíte nahoru.

Ford S-Max 2.0 TDCI

První jízda | vydáno 17. 9. 2010

Velkoprostorový Ford jezdí i po letech tak příjemně, že by mohl na trhu vydržet klidně dalších osm let. Podvozek dokáže i se sedmnáctipalcovými koly solidně filtrovat všechny druhy nerovností, ochotně mění směr a rychlost nájezdu do zatáček se dá díky dobrému řízení snadno odhadnout. Dokonce i skrze volant je cítit, co se s předními koly v zatáčce děje. V dobách elektrických posilovačů bez sebemenšího citu působí S-Max jako zjevení.

To interiér ostatně taky, ale tady už to rozhodně nemíním jako lichotku. Vnitřek je sice vzdušný a smontovaný z velmi příjemných materiálů, ale některé jeho prvky (a absence jiných) prozrazují jeho zrod v minulém tisíciletí. A to ho ani nemusíte stavět vedle takového Citroënu C4 Picasso, který se spoustou moderních vymožeností působí jako z budoucnosti.

Aktuálním měřítkem prostornosti zůstává S-Max stále velkorysý – zavazadlový prostor nabídne při pětimístném uspořádání 1051 litrů, se sklopenou druhou řadou sedadel dostanete hangár o kapacitě rovné dva tisíce litrů.

Ford naštěstí ke konci životního cyklu modelu přichází s poměrně férovou cenovkou, která za základní provedení s benzínovou šestnáctistovkou činí 619 990 Kč. Dvoulitrový diesel vás ve výkonnějším naladěním a výbavě Titanium přijde na 811 790 Kč, za automat dáte dalších padesát tisíc.

Verdikt
Ford S-Max je v kombinaci s automatickou převodovkou velmi dobrou volbou, navíc ho teď ke konci životního cyklu můžete pořídit za výhodných podmínek, obzvlášť pokud sáhnete po některém ze skladových vozů. Jeho jediným výraznějším nedostatkem se po osmi letech ve službě stává poněkud zastaralý interiér.

Měření a technické údaje