Ford Ranger 2.5 TDCI

• Dynamika 8

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 8

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 8

Znáte ten pocit, když jdete na maškarní bál: máte na sobě něco bláznivého, trhlého, zkrátka naprosto nepatřičného. Kdybyste v tom vyšli ve všední den na normální ulici, připadali byste si zřejmě pěkně trapně, ale na správném místě, ve správnou chvíli je to jiné. Ten pocit je povznášející, děláte něco velmi neobvyklého a ostatní to chápou.

S některými auty je to dost podobné. Většina těch plechových mechanických krabic na kolech je v zásadě skoro úplně stejná. Jistě, některá jsou kvalitnější, jiná mají lepší podvozky, sem tam je nějaké opravdu pekelně rychlé – ale když se to vezme kolem a kolem, jen málokdy se něčím výrazně liší. Jistě je to i částečně profesionální deformace ale zrovna včera jsem musel cestou domů po dvou kilometrech zjišťovat, v čem že to vlastně jedu, jestli je to KIA, nebo Subaru…

Když se pak motoristickému novináři dostane do rukou něco, co opravdu vyčnívá, je to svého druhu svátek, týdenní maškarní bál. Třeba svého času takový Opel Speedster, či Nissan 350Z. Nebo zběsilost typu Street Kart. A nebo Ford Ranger.

Jak moc jste drsní?

Tyhle velké terénní pick-upy zapadnou do evropské krajiny stejně dobře, jako Miloš Zeman do diskotéky Karlovy Lázně. Při jízdě po městě vidíte překvapené pohledy kolemjdoucích. Někteří pobaveně kroutí hlavou, u jiných se dá v obličeji přímo vyčíst, jak si říkají: „panečku, ten musí mít ale malé… sebevědomí.“ A potom přijedete na Národní a zkusíte zaparkovat. Pak to zkusíte ještě šestnáctkrát a když se vám to druhý den odpoledne podaří, zjistíte, že vám někdo ukradl všechny věci z korby.

Kupovat si takové auto do města je čirý masochismus, nemůžu přijít na jediný důvod, proč by to rozumný člověk dělal. Ale ani za hranicemi města není vyhráno. Tvrdý terénní podvozek s rámem a tuhou zadní nápravou není zrovna vzorem jízdního komfortu. Ranger drsně nejen vypadá – pokud v něm chcete jezdit, musíte být pořádně drsní sami. Vyrazil jsem po asfaltkách v okolí Zdic, Zbiroha a Křivoklátu a když jsem se po dvou hodinách vrátil domů, měl jsem docela dost. Ty silnice nejsou vyžehlené, ale ani nejsou nijak zběsile děravé, takže bolavá záda musíte čekat po většině dlouhých cest. Ale abych byl spravedlivý – minulý Ranger byl v tomhle opravdu bolavá záležitost, ten nový je o dost lepší. Především má lepší sedačky, které vás uchrání těch nejhorších rázů. Nicméně ani ony nedokážou skrýt fakt, že Nissan Navara i Mitsubishi L200 jsou na tom s jízdním „komfortem“ líp.

V hlavní roli robusnost

Když už jsme narazili na japonskou konkurenci, ani Ranger není čistokrevný Ford – je to vlastně převlečená Mazda BT-50 a vyrábí se v továrně v Thajsku. Na východních trzích ho seženete také jako Isuzu Rodeo a Toyotu Hilux. Důležité je, že je vyrobený tak, aby drsné východoasijské podmínky vydržel. Tuhá zadní náprava s listovými pery vás sice vyklepe, ale je levná a nepraskne, ani když budete mít na korbě dva pářící se slony.

Pokud budete dodržovat servisní prohlídky (po 20 000 km), motor vydrží věky. Je to dvouapůllitrový čtyřválcový turbodiesel TDCI, původem opět od Mazdy, o slušném výkonu 104 kW/141 koní (stará verze měla jen 109 koní a opravdu nestačila) a pokud nebudete mít nehoráznou smůlu, nebude 300 tisíc kilometrů potřebovat nic než naftu, olej a drobné spotřební záležitosti.

Kromě toho skutečně dobře táhne už od nějakých 1800 otáček, není přehnaně uřvaný a spotřeba se dá udržet kolem deseti litrů. Pětistupňová převodovka stačí i na dálnici, i když ve vyšších rychlostech to není zrovna med. Rozjíždět se můžete klidně na dvojku, jednička je velmi krátká a slouží především k rozjetí přívěsu, který může mít až tři tuny.

Zajímavé je, že se Ranger v zatáčkách vůbec nenaklání tak hrozně, jak jsem čekal. U některých velkých pick-upů máte při trochu rychlejším nájezdu pocit, že byste měli rychle stáhnout okénko a odrážet se dlaní o asfalt, aby se to celé nepřevrhlo, ale tohle auto si zachovává vážnou tvář. Na „sportovní“ jízdu ale samozřejmě zapomeňte – auta s karoserií na tuhém rámu mají většinou řízení přesné jak upilovaná brokovnice a Ranger není výjimkou. A kromě toho ve volantu není cítit vůbec nic.

Fuj, asfalt!

Až dosud jsem se za volantem Rangeru cítil jak v masce klauna na Václaváku, jenže konečně přišel pátek a já dal hned za Prahou sbohem asfaltu a pokračoval středočeskou divočinou. Rozhodl jsem se prozkoumat pár neznámých odboček, což mělo v jednom případě za následek téměř kilometrové couvání hustým křovím. Přesvědčil jsem se ale o tom, že Ranger se jen tak něčeho nelekne. Redukční převodovka a zadní samosvorný diferenciál vám pomůžou vyškrábat se i z hodně ošemetných situací a velmi jsem ocenil i „akčně“ vyhlížející přístroje na vrcholu středové konzoly. Je mezi nimi totiž i náklonoměr, který se na neznámé a vykotlané cestě opravdu hodí. Řekne vám, že si můžete dovolit o hodně víc, než se zdá. A když vyjedete z kamenité a bahnité rokle na uklouzanou travnatou louku, stačí odpojit čtyřkolku, nechat zabírat jen zadní kola a bavit se dlouhatánskými drifty v bezpečné šedesátikilometrové rychlosti.

Nový Ranger je nesrovnatelně lepší, pohodlnější, praktičtější a úspornější, než předchozí drsný model. K jeho velké smůle mu ovšem od minula vyrostla velmi nepříjemná konkurence. Pokud ho chcete především k práci na farmě, nebo na stavbě, bude vyhovovat naprosto skvěle. Pokud ho ovšem hodláte používat i k běžnému ježdění po silnicích, nebo městech, Nissan Navara to zvládne o něco lépe. Je pohodlnější, má lepší výbavu a delší servisní intervaly.

Honza Koubek

Měření a technické údaje