Ford Mustang 5.0 V8 Fastback: Evropo, uč se!

Poslední generace Mustangu se naštěstí prodává oficiálně i v Evropě a díky možnosti zvolit atmosférický osmiválec s opravdu neotesaným projevem příjemně zpestřuje zdejší stále více sterilní nabídku aut. A díky konečně nezávislému zavěšení zadní nápravy se Mustang v zatáčce nechová jako parník, ale jako docela dobře řiditelné auto. A hlavně je za cenu, která z něj dělá nejlepší koupi, pokud sledujete především to, kolik za svoje peníze dostanete výkonu. A navíc se samosvorným diferenciálem a aktivními tlumiči!

V seznamu nově použitých řešení zmíním desetistupňový automat, kterému věnuji hned první odstavec. Ponechme stranou, že automatická převodovka v tomto typu auta nemá co dělat. Řadí trochu zmateně, pomalu a nepředvídatelně. Zatímco s manuálem si buď vyšlápnete spojku, nebo naopak můžete plynem pomoci smyk řídit, ani jedno z toho u automatu neuděláte a u této konkrétní převodovky ani netušíte, který z deseti kvaltů se zrovna rozhodla zapojit.

Zdroj: archiv redakce

Jako auto je Mustang rozhodně zajímavý. Hodně extrovertní, mírně dětinský (koně svítící na zem z bočních zrcátek) a místy otravný, ale to bude názor subjektivní. Co se nezměnilo, je DNA, burácející osmiválec vpředu a pohon zadních kol. A právě s hlukem motoru jsem měl subjektivní problém.

Když jsem promýšlel, jak pocity z něj popsat, nejraději bych si pomohl odkazem na třetí díl první série Grand Tour, kde trojice vyrazila do Toskánska na kultivovaný výlet. Clarkson má Aston Martin, May Rolls-Royce a Hammond jede s Dodge Challenger Hellcat a hrozně je otravuje rachotem, který vydává. Zatímco osmiválce evropských značek znějí každý jinak, ale všechny se snaží jaksi moc nerušit, Coyotte v Mustangu dělá opravdový rachot. A to i na nejtišší mód výfuku (celkem jsou k dispozici čtyři).

Zdroj: archiv redakce

Je ho tolik, že jsem zpočátku měl problém s odhadováním otáček motoru právě podle zvuku. Takže BMW a ostatní poslouchejte, Američani do Fordu Mustang (vyrábí se v továrně Flat Rock v Michiganu, na což hrdě odkazuje nálepkou na zadním bočním skle) opravdu nepotřebují domontovávat trapné přizvukování z reproduktorů. A je ho tak akorát ve 130 km/h, ale třeba ve 160 km/h už začíná být při delší jízdě nepříjemný. Co mě hodně zklamalo, bylo automatické zapínání dálkových světel. Začíná být aktivní při větší intenzitě světla, než bývá u evropských aut, takže se vám dálkovky zapnou, i když ještě zdaleka není tma. A stejně tak není problém auto jedoucí ve stejném směru, opakovaně jsem musel dálkovky vypnout ručně, abych řidiči přede mnou nesvítil do zrcátek.

Těžký motor na přední nápravě a pohotovostní hmotnost i přes 1 800 kg (1 831 kg v případě 5.0 V8 s automatem) nedělá z Mustanga čilé sportovní náčiní. V ostrých zatáčkách je hmota předku auta cítit a řízení musí mít dost dlouhý převod. Spolu s absencí možnosti řadit manuálně na voliči – máte pouze pádla na volantu, takže si překroutíte ruce – je to vlastnost, která způsobí, že nebudete vybírat ty nejklikatější cesty. Zato když se dostanete k rychlosti kolem 100 km/h, Mustang ze sebe začne vydávat to nejlepší, co umí.

Zdroj: archiv redakce

Nepřeposilované řízení zaručí, že není vůbec potřeba korigovat jízdu rovně, což je u spousty dalších aut dost otravné. Výkonu na předjetí máte dostatek kdykoliv. Navíc je Mustang auto, ve kterém jsem bez potíží vydržel celou cestu z Prahy až do Regensburgu jet na tempomat 130 km/h (za což se mi odměnil spotřebou 8,9 l/100 km) a neměl vůbec potřebu jet rychleji. Zpátky jsem pak zkoušel různé rychlosti a 160 km/h už byla slyšet jak bezrámová skla, tak motor.

Zavěšení i řízení ale fungovalo skvěle. Ve 200 km/h pak už byla cítit nejistota podvozku, zadní náprava začala být neklidná. Jinak pochopitelně vzhledem k výkonové rezervě motoru Mustang opravdu není na dálnici brzdou, a když je potřeba, dokáže dost nevybíravě zrychlit (což u automatu znamená, že až uberete a zůstanete na konstantní rychlosti, postupně a dost pomalu řadí po jednom stupni nahoru až k desítce). Co mě opravdu bavilo, bylo, jak se při prudké akceleraci zadek auta dokázal i na suchu vlnit. Přece jen 450 koní se na zadní nápravě u celkem dlouhého auta musí nějak projevit.

Zdroj: archiv redakce

Hodnotit vnější design Mustanga asi nemá moc cenu, protože jej asi každý autíčkář zná a má na něj svůj názor. Rozhodně budí pozitivní reakce u kolemj(e)doucích. Jediné, co si mohli tvůrci odpustit, jsou zadní tuningová světla. Uvnitř také nečekejte nějakou revoluci, ať už ve stylu minimalismu Volva, nebo preciznosti Audi. Ale rozhodně není interiér ošklivý ani nudný. Naopak působí kvalitně, v našem případě byla na palubní desce kůže s modrým stehem zkombinovaná s hrubě rastrovaným materiálem, který byl originální a nebyl to falešný karbon (který je dnes už úplně všude).

A vtipný detail je, že kapličku, která u řidiče stíní přístrojový štít (jeden velký displej), má před sebou i spolujezdec. Ovládání všech podstatných věcí je možné jak tlačítky, tak na dotykovém displeji a je tak hezky americky jednoduché. Hezký detail je, když změníte teplotu topení, na chvíli se objeví uprostřed displeje. Ne dole nebo nahoře v liště, jako u jiných značek, ale pěkně uprostřed a velká číslovka. No a možnosti nastavení displeje před řidičem, který nahrazuje klasické budíky včetně aplikací pro měření zrychlení, přetížení, časů na kola apod., by vystačilo na samostatný článek. Američané jsou opravdu hračičkové v dobrém slova smyslu.

Ford Mustang je hodně originální úkaz na našich silnicích a buďme za něj rádi. Je to takový hlučný a neotesaný americký návštěvník, který ale na požádání vykouzlí úsměv celému okolí, vždycky vás pobaví a vaše děti ho budou milovat.

Zdroj: archiv redakce