Ford to má u nás dobré – dokonce tak dobré, že býváme čas od času nařčeni z nadržování. I proto se při sebemenší zámince vděčně pouštíme do kritiky kdejaké prkotiny, abychom dokázali, že to tak není. Nebo si pamatujete, že bychom se zabývali zpracováním spínačů vnitřního osvětlení jinde než v první recenzi nového Mondea?

Druhá generace Fordu Focus byla v tomto ohledu poměrně vděčným předmětem: vždycky jste jí mohli vyprášit kožich aspoň za to, jak mdle vypadá. Obáváme se bohužel, že s představením faceliftovaného modelu nás Ford připravil i o tuhle možnost...

Úpravy namířené správným směrem
Nový Focus dostal stejnou „tvář“ jako všechny nedávné modely Fordu. Modrý ovál mluví o „kinetickém designu“ a tvrdí, že jeho auta díky němu vypadají, jako když jedou, i když zrovna stojí. Hmmm. Nový vzhled s velkou lichoběžníkovou maskou a dozadu protaženými světlomety každopádně Focusu pomohl – vypadá atraktivněji, moderněji a snad opravdu i o něco „rychleji“ než dosavadní model.

Modrý ovál zapracoval rovněž na interiéru. Snahy o úsporu jsou teď mnohem méně patrné, zejména od výšky loktů směrem dolů, a nové přístroje s bílou grafikou a červeným podsvícením působí nesrovnatelně příjemněji než nazelenalý svit předchozí palubní desky.

„Naše“ auto bohužel nemělo středovou konzolu se zásuvkou na 230V a konektorem pro iPod, okolo které dělal Ford v tiskové zprávě hodně humbuku. A nemělo ani novou dvouspojkovou převodovku, jelikož Ford ji s benzínovou šestnáctistovkou nekombinuje.

Ne snad, že by to vadilo: museli bychom se dlouho snažit, abychom si vzpomněli na „normální‘ auto s preciznějším, lahodnějším, mechanicky více uspokojivým chodem řadicí páky, než nabízí Focus. Fakt, že rozmístění pedálů nedovoluje podřazování s meziplynem, je při tak slastné převodovce doslova zločin.

Duší sporťák
Ford tvrdí, že při vývoji nového Focusu věnoval hodně úsilí lepšímu odhlučnění – a zdá se, že na tom něco bude. Dříve trochu hrubě znějící šestnáctiventilový čtyřválec 1,6 l teď neobtěžuje ani na dálnici, i když kvůli pouze pětistupňové převodovce vás bude jeho zvuk provázet kdekoli nad 120 km/h.

I přes nezajímavý výkon 100 koní má motor ostrou a přesnou reakci na plyn v celém rozsahu otáček. Pro pětidveřový model Ford nabízí ještě o patnáct koní silnější variantu Ti-VCT s proměnným časováním, ale po zkušenosti se slabším motorem se nebojíme označit pětadvacetitisícovou investici do Ti-VCT za zbytečnou.

Nejsilnější stránkou Fordu Focus je od začátku podvozek, respektive jeho interakce s řidičem, a na tom se nic nemění. Práce tlumičů na českých silnicích, komunikativnost řízení a preciznost celého auta při rychlé jízdě nemají v nižší střední třídě sobě rovného. Nehledě na výkon si Focus zaslouží být považován za sportovní auto – má totiž tu zázračnou schopnost přimět vás, abyste i po únavném dni v práci jeli domů delší a klikatější cestou.

Vzhledem k jednoznačnému zaměření na řidiče neumíme pochopit, proč z palubní desky zmizelo tlačítko ESP. Stabilizační program můžete deaktivovat jen u stojícího auta v menu palubního počítače, podobně jako v modelech sesterského Volva.

Pořád jednička, ale není zadarmo
Pokud jste se domnívali, že straníme Fordu, dnes vás o opaku nepřesvědčíme – i nový Focus je v našich očích nejlepším autem nižší střední třídy. Nicméně bychom ho měli ještě raději, kdyby Ford nasadil vstřícnější ceny. Dealeři budou zákazníkům těžko vysvětlovat, proč je Focus o sto tisíc dražší než ekvivalentní Kia Ceed.

Jirka Červenka