Fiatem Panda z roku 1985 na setinové rallye South Bohemia Classic

Třináctý ročník tradiční setinové rallye South Bohemia Classic letos startoval 9. září v Český Budějovicích. Dvoudenní akci plnou krásných veteránů jsem si nemohl letos nechat ujít, a tak jsem na start postavil jediný svůj vůz, který disponuje veteránskými značkami. Není to povinností, nicméně když už, tak stylově, že?

Vytáhl jsem tedy svůj čerstvě nabytý Fiat Panda 30 z roku 1985. Třicítka v názvu napovídá, že výkon vzduchem chlazeného dvouválce o objemu 652 kubíků činí mrzkých 30 koní. To bylo spolu s Fiátky 500 snad nejméně z celé startovní listiny, a to jsou tu auta i z počátku 20. století.

Výkon ovšem není vším, naopak na setinové rallye jde o rychlost až na posledním místě. Ačkoliv název akce v sobě nese slovo rallye, není to rallye v pojetí, jaké si představíte. Po šotolině tu nelétají zběsilá monstra, která zdánlivě připomínají běžné hatchbacky. Naopak, tohle je naprosto vyklidněná akce, kde jde především o dobrou atmosféru a přesnost za volantem.

Já tomu soukromě říkám bojovka pro velké kluky. Setinová rallye je v podstatě sraz majitelů veteránů, kteří si organizovaně vyjedou do přírody. Na trase je čeká 12 zkoušek v podobě krátké trasy, kterou je třeba projet ve stanoveném čase na setinu přesně. Proto setinová rallye.

Zdroj: South Bohemia Classic

Zkoušky mají různou délku, od pár desítek metrů až po pár kilometrů. Na trase také narazíte na tajnou zkoušku, o které předem sice víte, jakou bude mít podobu, ovšem netušíte, kde se vyskytne. Pro naše překvapení byla letos součástí hned první zkoušky.

Mezi jednotlivými zkouškami jsou potom přejezdy krajinou, kde se řídíte roadbookem, tedy itinerářem s vyznačenou trasou. Od posádky se tedy očekává nejen přesnost při jednotlivých zkouškách, ale také orientační smysl. Letos se trasa táhla přes 300 km malebnými silničkami Jižních Čech, se startem na náměstí v Českých Budějovicích, přes noční Český Krumlov, po šumavských kopcích až k Lipenské přehradě, tradičního cíle soutěže.

Na start v Českých Budějovicích to máme z Prahy pěkné tři hodinky. To víte, když jedete autem s maximální rychlostí 115 km/h, všude to trvá. Navíc deštivé počasí v kombinaci s čerstvě pořízeným autem, ve kterém stále ještě úplně nechápu funkci topení, takže se mi neustále mlží čelní sklo, dělá už jen z příjezdu velké dobrodružství. Na registraci to však naštěstí stíháme včas.

Startovní číslo dostáváme příznačné: 141. Je to milé, jelikož kódové označení Fiatu Panda první generace je 141A. Pěkná náhoda. Znamená to také, že s minutovými rozestupy startujeme až po víc než dvou hodinách. Do závodu totiž vozy startují podle roku výroby, a ročník 1985 je tu jeden z nejmladších.

Zdroj: South Bohemia Classic

To už se začíná pomalu stmívat a znovu stahovat mračna. Hned na druhé křižovatce odbočujeme špatným směrem, což je se spolujezdkyní taková naše klasika, než se pořádně pohádáme a poté konečně sehrajeme. Od teď už snad všechno poběží hladce.

Přicházejí první zkoušky, které měřím poněkud amatérsky. Zatímco většina posádek používá profesionální tripmastery, navíc je tu i kategorie mechanických stopek, já se spoléhám na klasické digitálky Casio Telememo 30 (ne, nemají 30 koní, ale 30 řádků paměti databanky). Vinu na ně však házet nemohu, první zkoušky netrefuji řádově o sekundy především vinou vlastní nešikovnosti.

Překvapuje nás také tajná zkouška hned na začátku závodu a ke konci prvního dne, během kterého urazíme zhruba třetinu trasy, nás zastihne také první závada. No jo, co bych také čekal od italského auta, že? Typické klišé o nespolehlivosti „makronů“ ale Panda svojí naprostou jednoduchostí konstrukce běžně vyvrací.

I nyní se pokazila naprostá banalita, když mi odpadl stěrač. Ano, ten jediný stěrač, který na autě je. Naštěstí při čekání ve frontě na zkoušku (a za asistence navigátorky, která z místa spolujezdce levou nohou udržuje volnoběh s nepříliš dobře seřízeným karburátorem) nouzově přichycuji stěrač „cukapáskou“. Měl jsem takové tušení, že bych je měl zařadit do základní výbavy mého vozu.

Zdroj: South Bohemia Classic

První lehce vyčerpávající etapa se čtyřmi zkouškami a krásným nočním průjezdem centrem Českého Krumlova je tedy za námi. Vyšší startovní číslo s sebou sice nese nevýhodu pozdějších příjezdů, ale také pozdějšího ranního startu, což je docela příjemné.

Druhý den se nám také obvykle daří lépe, takže s příslibem větších úspěchů nadšeně startujeme do první zkoušky, která začíná hned zkraje druhé etapy. Zkouška je unikátní v tom, že se jede z kopce bez motoru. Podobnou zkoušku jsem jednou kdysi vyhrál bez odchylky jediné setiny, tady jsem však zase o pár sekund přestřelil. No nevadí, jede se dál.

Jak kilometry a zkoušky ubíhají, mám čas rozjímat nad zvolenou trasou, která je opravdu skvělá. Malebné vesničky střídají překrásné šumavské scenérie protkané bohem zapomenutými silničkami, na kterých je řízení téměř čtyři dekády starého veteránu opravdovou výzvou.

Docela mě limituje (ne)výkon motoru, který občas do stoupání vyžaduje i podřazení na dvojku a ploužení padesátkou. Rychlejší a modernější dobové sporťáky mě tak hned nechávají v oblaku rozvířeného prachu. O samotnou rychlost tu sice nejde, nicméně je příjemné absolvovat přejezdy co nejrychleji, jelikož na coffee-stopech většinou není času nazbyt.

Zdroj: South Bohemia Classic

Pandu tak honím na samotném limitu dýchavičného motoru a ukolébaného podvozku, který se zoufale snaží udržet kontakt mezi karoserií a úzkými pneumatikami. A do toho pořád občasně krápe, takže přilnavost letitých galusek nestojí za nic. Ale přesto se královsky bavím, protože jestli mě něco za volantem opravdu baví, pak je to jezdit rychle pomalým autem. A tohle auto je hóóódně pomalé. Rychle tady znamená asi tak 80 km/h.

Protínáme cílovou pásku na krásném 86. místě z celkových 148 startujících v kategorii Classic, letos bez žádného většího úspěchu ve zkouškách, ale také bez větších technických komplikací, což je nakonec to nejdůležitější.

A jímá se mě tak blažený pocit uspokojení z velmi povedené akce s nezaměnitelnou atmosférou, jakou vám umí zprostředkovat jenom velká parta milých lidí (narazíte tu i na takové celebrity jako je Tomáš Enge či žokej Josef Váňa) a jejich krásných veteránů. Příště dorazte taky, ať už aktivně se svým autem, nebo jako diváci, protože je tu mnoho krásného k vidění!

Zdroj: South Bohemia Classic