Jako majitel už třetího kousku původní hranaté generace Pandy mám předpoklady být při testování nejnovějšího pojetí mojí milované Pandy poněkud zaujatý, možná až kritický, nicméně jsem opravdu šťastný, že tohle auto vůbec vzniklo.

Už na prvních jízdách s elektrickou verzí jsem byl nadšený z designu, i když jízdně elektřina příliš nezaujme dynamikou. Teď je tu konečně obyčejnější varianta pro normální lidi se spalovacím motorem a malilinkatou baterkou a elektromotůrkem.

Je to klasický mild-hybrid se známou technikou koncernu Stellantis. Zanedlouho také přijde opravdu lidová, čistě benzinová varianta, která navazuje na pravého ducha původní první generace Pandy.

S označením generací je to trošičku ošemetné. Grande Panda je sice čtvrté auto v pořadí, nicméně přímo nenavazuje na předchozí třetí vydání, ale představuje poněkud větší a svébytný model, který přerostl do kategorie crossoverů. Trojka s přezdívkou Pandina navíc zůstává v nabídce až do roku 2029.

Pro kouzelný design z pera Giorgetta Giugiara mám slabost právě pro jeho přísnou účelnost. Čelní okno z rovné tabule skla, sklápěcí a vyndavací sedačky, primitivní palubní deska nebo rezerva v motorovém prostoru, to všechno vzniklo s jasným cílem ušetřit.

Design novodobé Grande Pandy je víc než účelností řízen stylem, ale na zakladatele rodu navazuje velmi zdařile. Nijak mě neuráží, že je to už víc retro stylovka a status symbol než levné auto pro masy.

Naopak vypadá skvěle! Líbí se mi světelný podpis jako z osmdesátkových digitálek, použití motivu starého loga se čtyřmi modrými pruhy nebo prolisy s retro nápisy. Ani vyšší stavba a nafouknutá karoserie do crossoveru mě neuráží, naopak vystihuje terénní schopnosti, kterými se původní Panda 4x4 proslavila.

Stejně hezky funguje design i uvnitř, přestože víc než na retro vlně ujíždí na takové funky moderně. Základní architektura trochu odkazuje na první generaci, ačkoliv její geniální jednoduchosti se už dnes pochopitelně rovnat nemůže.

Hlavním motivem je klasicky dvojice displejů pro přístroje a infotainment, které rámuje ovál odkazující na testovací trať Lingotto na střeše turínské továrny, po němž jezdí malá Pandička.

Před spolujezdcem je potom dvojice úložných prostorů – klasická otevřená polička, která odkazuje na gigantický úložný prostor originálu, nad níž vede tzv. Bambox, širší tubus s uzavíratelnou schránkou s příměsí, správně, bambusu, která zase mírně připomíná trubku tvořící základ původní palubní desky.

Co do praktičnosti a funkčnosti všechno v pořádku, nicméně zvolenými barvami si nejsem úplně jistý. Základní modro-bílý plast mě baví, ačkoliv je viditelně levný (za tu cenu odpouštím) a nehraje úplně se všemi odstíny karoserie, ale bambusový tubus a k tomu jasné žluté detaily, to už je trochu moc. Chtělo by to ubrat barvičky.

Jinak takové ty blbinky jako vyražené nápisy FIAT na dveřích, hlášky jako „Vyrobeno s láskou“ na dvoubarevných sedačkách nebo hranatý dvouramenný volant jsou hezké detaily. Oceňuji také jednoduchý a přehledný infotainment, tlačítkové ovládání klimatizace nebo čudlík na vypnutí hlášení rychlosti.

Grande Panda také dostává svému jménu, co se týče prostoru. Tedy alespoň vepředu. Za volantem budete cítit hodně volnosti a pohodlně si roztáhnete i nohy, což je velký skok oproti předchozím dvěma generacím. Právě proto jsem si kdysi nekoupil Pandu 100HP.

Vzadu je místa na nohy poskrovnu, zato kufr toho spolyká celkem dost. Na takové to poskakování po nákupech úplně stačí.

Komfort si budete užívat i od podvozku, který je naladěný na hodně poddajně a houpavě. Ani na poměrně velkých sedmnáctkách nepřenáší žádné ostré rány dovnitř, na druhou stranu v podvozku nemáte špetku jistoty, když za to trochu víc vezmete. Nedotáčivost je katastrofická a nijaká odezva řízení od dynamického svezení vyloženě odrazuje.

K volbě disků mám ještě jeden rýpavý poznatek. Retrofila jako jsem já hodně zklamala možnost zvolit klasická plechová kola pouze se základní výbavou. Černé plecháče jsou naprosto boží, leč pouze pro základ, kterému zase chybí hezký digitální podpis a hodně výbavy.

Italové tady úplně promarnili příležitost nabídnout víc designů plecháčů, třeba vzor s hranatými dírkami z originálu a další barvičky (bílá je zase dostupná jen pro elektro). Velká škoda!

Ukolébanému jízdnímu projevu, který velmi připomíná originál, odpovídá také dynamika hybridní soustavy. Přeplňovaný tříválec s elektromotorem sice nabídnou na papíře sympatických 110 koní, jenže ve výsledku tomu chybí švuňk.

Nečekal jsem peprnost točivé jedna-čtyřky ze 100HP, ale je to celé takové utahané, i když nemá 1.2 Turbo o tolik menší objem a navíc ho popohání turbodmychadlo a elektromotor. Jakmile však přestanete spěchat, motor si vrčí potichu, často úplně zhasne a nechá makat jenom baterku, a šestistupňový automat řadí příjemně pohodově.

Trochu jsem se vztekal nad tím, že rekuperace je až příliš silná (totéž jsem kritizoval i u sesterského Peugeotu 208), zcela tu také chybí možnost řadit manuálně nebo volit jízdní režimy. Uvítal bych, kdyby elektronika řadila víc eko a nenechávala motor zbytečně vytáčet, i když plyn jenom lechtáte.

Také bych uvítal stav nabití baterie. V grafice vidíte jenom toky energie a baterka se tváří pořád plně nabitá, i když není. Věděl bych potom, jestli má cenu snažit se opatrně rozjíždět na elektřinu, což jde většinou jenom s hodně jemným plynem a pouze někam do 40 km/h, nebo naopak, jestli mám kam rekuperovat cestou z kopce.

Chápu, že je celý systém cíleně vytvořený pro „okurky“, které technice absolutně nerozumí a prostě jenom jedou, ale já tyhle informace a možnosti nastavení k řízení prostě potřebuji.

Nicméně celkově je to příjemné pohonné ústrojí, které ve výsledku umí vykouzlit naprosto úžasnou spotřebu. Týdenní průměr většinově po městě jsem zvládl za pouhých 4,7 l/100 km, ustálenou osmdesátkou po výpadovce jsem jezdil i pod tři litry! Dálniční tempo si zase řeklo o 6,7 litru.

FIAT Grande Panda Hybrid je hezkým retro crossoverem, který zdařile navazuje na kouzelný design svého prapředka. Po nepříliš přesvědčivé elektrické verzi je současná mild-hybridní varianta tím skutečným nástupcem relativně lidového autíčka, ačkoliv v dnešní době pochopitelně hraje víc na styl než čistou účelnost.

A také nestojí zrovna málo. Prostřední a podle mě ideální verze Icon stojí lehce přes půl milionu, což je na Pandu, i když Grande, celkem dost.

Prostornou kabinou pro dva vepředu a velmi komfortním nastavením podvozku ovšem nabízí příjemně relaxační svezení a opravdu funkční hybridní pohon umí jezdit za neuvěřitelně málo.

Pokazit nástupce geniální první generace bylo velmi snadné, nicméně FIAT to dokázal nezbabrat a povedlo se mu moc hezky přenést kousek původního ducha do 21. století, i když v trochu větší a načančanější formě.