Fiat Freemont 3.6 V6 AWD Black Code (2014)

• Dynamika 8

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 4

• Praktičnost 10

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 7.6

Radosti

Kultivovaný a silný motor, pohodlný podvozek i sedačky, prostor a variabilita, to vše za zajímavou cenu

Starosti

Spotřeba (bez možnosti tankovat E85), ve výbavě chybí xenony, přívěs maximálně do 1100 kg

Velký sedmimístný crossover Fiat Freemont není na evropském ani českém trhu žádnou novinkou, od roku 2011 si v Evropě našel skoro 70 tisíc zákazníků. Většina z nich zvolila jako pohon povedený naftový dvoulitr Multijet od Fiatu, ale vrchol nabídky tvoří jiný motor, jasně odkazující na zemi původu Freemontu – zážehový atmosférický vidlicový šestiválec o objemu 3,6 litru, spřažený s šestistupňovým automatem a pohonem všech kol. Možnost svezení v něčem takovém, navíc ve špičkové výbavě Black Code, jsme si prostě nemohli nechat ujít.

Interiér

Základem Freemontu je Dodge Journey, v podstatě typický kočár pro americké rodiny. Italští konstruktéři a designéři na něm provedli spoustu změn, z nichž většina se týká interiéru a mechanických částí auta a při faceliftu je dostal i Journey. Černě zbarvená maska chladiče, kola, zrcátka a zatmavená přední světla jsou součástí výbavy Black Code, dva výfuky prozrazují šestiválec pod kapotou.

Uvnitř je místo pro sedm osob v uspořádání 2+3+2, přičemž s prostřední dělenou řadou sedaček lze všemožně kouzlit: podélně posouvat, nezávisle měnit sklon opěradel, nebo zvednutím sedáků krajních míst získat dvě dětské sedačky. Díky vyšší „divadelní“ pozici je i z druhé řady výborný výhled, vysoká střecha přitom ponechává dost místa na hlavu i dvoumetrovým dlouhánům. Ti si nebudou stěžovat ani pokud jde o místo na kolena a lokty, cestování ještě zpříjemní třízónová klimatizace a ve stropě namontovaná sklopná obrazovka zábavního systému.

Naopak pro šestého a sedmého pasažéra je prostor dost limitovaný, zato však i v plném obsazení zůstane za poslední řadou sedaček použitelný zavazadlový prostor (a taky deformační zóna, kdyby náhodou…). Pokud je v plánu převážet rozměrnější náklad, druhá a třetí řada po sklopení vytvoří zcela rovnou plochu, kterou lze navíc ještě prodloužit sklopením spolujezdcova opěradla. To vše díky promyšleným ovládacím prvkům a piktogramům na nich zvládne i laik hned napoprvé.

Řidičovo pracoviště překvapí snad jen nohou ovládanou parkovací brzdou, ručním nastavováním sklonu opěradla (ostatní nastavení se děje elektricky) a voličem automatu s klasickou klikatou drahou. Poslední poloha voliče umožňuje manuální volbu stupňů pohybem vpravo plus / vlevo mínus, na který převodovka reaguje vcelku pohotově. Za zmínku stojí ještě výborně hrající audio Alpine, ovládané dílem tlačítky, dílem na velkém dotykovém displeji, zatímco klimatizace si ponechala tlačítka. 

Pohon

Celohliníkový příčně uložený šestiválec 3,6 litru patří do moderní rodiny motorů Pentastar, kromě rozvodu DOHC a „samozřejmých“ 24 ventilů nechybí ani jejich variabilní časování (zde označené zkratkou VVT). Motor je trochu nečekaně krátkozdvihový (vrtání 96 mm x zdvih 83 mm), však také maximální výkon 280 koní odevzdává až při 6350 otáčkách a točivý moment 342 Nm při 4350 otáčkách za minutu.

Přesto je jeho úlohou ve Freemontu spíš klidné, perfektně kultivované cestování a občasné suverénní předjíždění, než snaha o nějaké sportování. Po stisku startovacího tlačítka motor naskočí s příjemným tlumeným zvukem, za jízdy v nízkých otáčkách téměř není slyšet a šestirychlostní automat se právě o nízké otáčky snaží. Řazení nahoru probíhá velmi jemně, s podřazováním si převodovka dává trochu načas a má k tomu důvod – obvykle ho totiž ani není moc zapotřebí.

Většinu situací na mimoměstských silnicích zvládne motor na pětku, nicméně ani šestka není čistý dálniční rychloběh a přichází ke slovu i na okresce. Pokud už řidič prudším sešlápnutím plynu nebo pokynem voličem vyžene motor do otáček, odmění se mu šestiválec hezkým čistým zvukem a lineárním zátahem bez dramatické výkonové špičky. Vzhledem k charakteru a očekávanému využití auta prakticky nehrozí nedostatek výkonu, nejdůležitější je ale kultivovaný chod bez vibrací a pocit dostatečné dynamické rezervy v každé situaci.

Spotřeba

Spotřebu jsme během krátkého svezení změřit nemohli, podle zkušeností jiných řidičů má poměrně široké rozpětí. Klidná jízda mimo město v rámci limitů se umí odměnit konzumací i pod osm litrů na sto (připomínáme automat, čtyřkolku a pohotovostní hmotnost kolem dvou tun), při vytáčení motoru manuálním řazením a snaze o dynamickou jízdu v kopcovitém terénu naopak může spotřeba přeskočit dvacetilitrovou hranici. Reálný dlouhodobý průměr odhadujeme někde mezi jedenácti a čtrnácti litry podle nároků na dynamiku a jízdního profilu. Pro srovnání – Freemont s naftovým čtyřválcem o 170 koních, manuální převodovkou a pohonem předních kol se dlouhodobě obvykle pohybuje kolem sedmi až sedmi a půl litru nafty na sto kilometrů.  

Bohužel do Evropy dodávané Freemonty V6 nemohou spalovat etanol E85. Po stránce „hardwaru“ motoru by tomu nic nebránilo, ale schází příslušné nastavení řídicí jednotky. Je to obrovská škoda, protože pak by se provozní náklady šestiválcové verze dostávaly „na dostřel“ naftou poháněné konkurence. 

S americkým původem Freemontu souvisí ještě jedno negativum. Maximální povolená hmotnost brzděného přívěsu činí pouhých 1100 kg, přestože součástí sériového ESP je i tzv. Trailer Sway Control, zabraňující rozkývání přívěsu. Zřejmě se počítá s tím, že chce-li americká rodina tahat těžší přívěs, koupí si za tím účelem nějaké větší SUV nebo rovnou pick-up.

Ovladatelnost

Kromě pohonu – v rámci třídy výjimečného – překvapí při jízdě ve Freemontu ještě jedna věc, a to mimořádný komfort podvozku. Ne, žádné nastavování tuhosti ani vzduchové pérování se tu nekoná, ale ani se standardními devatenáctkami a klasickými pasivními tlumiči nenechá velký crossover posádku nepříjemně pocítit ani ostré krátké nerovnosti. Pokud byste opravdu chtěli jezdit po D1 v pravém pruhu a nepřijít přitom o zubní plomby, Freemont představuje jedno z nejlepších a možná také cenově nejpřístupnějších řešení.

Pohodlí přitom není vykoupeno přílišnými ústupky v ovladatelnosti. Řízení má sice hydraulický posilovač, ale spíš než nějakou zpětnou vazbu zaznamenáte dobře nastavený odpor. Vysoký posaz za volantem nenechá zapomenout na polohu těžiště, takže i když se náklony v zatáčkách drží v rozumných mezích, auto vyslovené vyzývá ke klidné jízdě. Totéž platí o pohodlných sedačkách, jejichž tvarování a kožené čalounění moc boční opory nenabídne. Koneckonců pokud chcete předjet někoho před vámi nebo se zbavit dotěrného lepiče na zadní nárazník, stačí počkat na nejbližší rovinku a přimáčknout pedál plynu o pár centimetrů níž než obvykle. Strojovna pod kapotou už se postará o zbytek a ještě si užijete její zvuk.

Verdikt

Fiat Freemont V6 dle méhou soudu splnil očekávání – cestování s ním je ještě o stupínek pohodlnější a příjemnější než s naftovou verzí, která je sama o sobě docela povedená. Suverénní chování a kultivovanost velkého benzínového šestiválce jsou samozřejmě zaplaceny vyšší spotřebou, ale nikoliv pořizovací cenou. Freemont V6 totiž stojí na korunu stejně jako silnější vznětový čtyřválec s pohonem všech kol a automatem. Ve výbavou našlapané verzí Black Code je to rozumných 841 tisíc Kč a za srovnatelně vybavenou variantu Lounge bez černých designových prvků dáte ještě o třicet tisíc méně.

Text a foto: Martin Svítil

Za možnost svezení děkujeme společnosti Auto Duda, Náměšť nad Oslavou

Měření a technické údaje