Fiat Bravo 1.9 JTD

• Dynamika 6

• Chování na silnici 6

• Provozní náklady 6

• Praktičnost 6

• X-Factor 6

• Celkové hodnocení 6

Designové oddělení Fiatu se v posledních letech probralo. Už nová Croma je docela zajímavý zjev, nové Punto vypadá tak dobře, že si ho mnozí objednávají bez vyzkoušení (což může být dost chyba) a pro mnohé lidi má své kouzlo i malá Panda. A není sporu o tom, že zbrusu nové Bravo také není žádný mutant.

Krása je sice v očích pozorovatele, ale podle reakcí okolí si troufám odhadnout, že se bude většině lidí hodně líbit. Nedivím se, mě se také líbí. Na designu karoserie je jediná muška – pohlednosti musela v zadní části vozu ustoupit praktičnost – hrana kufru je nepříjemně vysoko a zadní okno je spíš menší, zejména pokud jde o šířku. Nejbolestněji to poznáte asi při podélném parkování, kdy se velmi špatně odhaduje roh vozu.

Drastické zlepšení uvnitř

Bravo je ovšem přitažlivé nejen zvenčí, ale i uvnitř. Nejen, že design interiéru je v naprostém pořádku, pochválit lze navíc i materiály. Zvlášť se líbila celkem povedená imitace karbonu, použitá na čelní straně palubní desky, na středové konzole i ve dveřích. Ani výbava není z nejhorších, u paty středové konzoly máte například vstup na USB paměť, že které si můžete přehrávat hudební soubory. Společně s bluetooth komunikací vás vyjde na příplatek 10 tisíc, dalších sedm pak stojí „malá“ navigace s datovými podklady na USB, která využívá malý dot-matrixový displej mezi hlavními přístroji. Vytápění sedaček je za pouhé dva tisíce, no prostě samé dobré zprávy. Snad až na kožené čalounění, které v testovaném voze bylo také a za které si připlatíte drsných 45 tisíc…

Fiat Bravo fotogalerie – vše co potřebujete vidět

Na předních místech je dost místa ve všech směrech, vzadu už je to o něco horší. Průměrný cestující se určitě tísnit nebude, ale ti vyšší možná zjistí, že mezi moderními konkurenty Bravo mírně zaostává. Pokud jde ovšem o zavazadlový prostor, Bravo neponechává nic náhodě – objem 400 litrů je velmi slušný a po sklopení můžete naložit dokonce 1175 litrů nákladu. V tomto směru Bravo hravě překoná nejen třeba Mazdu 3, VW Golf nebo Kiu Cee‘d, ale i Ford Focus, který jinak svými 380 litry spoustu soupeřů poráží.

Motor a podvozek stačí…

Na druhou stranu, pozice za volantem je přímo exemplární. Člověk si může přitáhnout volant poměrně blízko k tělu, takže ani dlouháni nemusí přehnaně krčit nohy. Což by bylo ještě lepší, kdyby se v Bravu dalo jezdit sportovně, jenže to se bohužel příliš nedá. Na vině není ani tak motor – diesel Multijet má sice poněkud nekultivovaný chod, ale zato má 150 koní (110kW). Hodnota 305 Nm nepatří k zázračným, ale motor ve skutečnosti táhne přímo ukázkově a navíc se i docela rád točí – alespoň v rámci zvyklostí naftových motorů.

Dokonce ani podvozek, z velké části převzatý z nepříliš úspěšného Stila, bych neoznačil za hlavního viníka naprosté neschopnosti zábavné jízdy. Když se na něj budete soustředit, zjistíte, že to sice není žádný sportovní zázrak, ale nějakou tu přilnavost přece jen má a především celkem bez problémů zvládá žehlit běžné nerovnosti. Na dálnici je tichý a poskytne posádce dostatek komfortu. Nicméně větší hrboly už odpružení rozhodí – největší problémy způsobují vysoké příčné nerovnosti, například zpomalovací prahy. Tuhé pružiny a slabé tlumiče jsou zkrátka znát a například jízda po kočičích hlavách je po chvíli dost únavná.

…jenže bohužel nejde jen o motor a podvozek

Kámen úrazu spočívá v řízení. Elektrický posilovač je tak vyšponovaný, že volant neklade prakticky žádný odpor. Ve většině aut řízení ztuhne alespoň těsně před úplným limitem, tady se ovšem neděje vůbec nic. Můžete do zatáčky najet jak rychle chcete a volant vám nedá ani náznakem vědět, jestli se hranice přilnavosti blíží, nebo už jste dávno za ní. Musíte leda poslouchat, kdy začnou kvílet pneumatiky a to už bývá většinou pozdě. Tlačítko režimu City, které posilovač ještě zesílí pro snadnější manévrování ve městě, vypadá v tomhle kontextu už téměř groteskně. Počítám, že po jeho aktivaci by se Bravo dalo řídit ústními pokyny. K pootočení volantu už pak totiž musí stačit pouhý dech.

Možná si říkáte, že ne každý potřebuje k životu komunikativní řízení, ne každý chce jezdit sportovně a tak dále… jenže tenhle systém citelně omezuje komunikaci a potažmo tedy i kontrolu nad autem. Možná se na něj dá zvyknout, mě osobně by ovšem téměř stoprocentně odradil od koupě. Pevně doufám, že v ostré benzínové verzi, která bude mít přeplňovanou čtrnáctistovku, bude posilovač alespoň trochu uškrcený, když už nic jiného.

Rozum a chtíč zde zůstanou v příkré opozici

Dostáváme se k závěru a k dalšímu velmi důležitému, mnohdy dokonce nejpodstatnějšímu kritériu, kterým je cena. Fiat Bravo můžete mít už od 369 900 Kč, pokud se spokojíte s benzínovou čtrnáctistovkou a nejnižší výbavou. S tímto dieselem a výbavou Emotion už vyjde na 584 900 Kč a testovaný model se všemi příplatky byl za 657 900 Kč. To už není částka, u které by se dalo říct „Fiat má své mouchy, ale zato je levný“. I když si odmyslíte těch pětačtyřicet za kůži, pořád jsme ještě poměrně vysoko a obávám se, že jisté technické nedostatky mohou odradit dost zákazníků, zejména pokud leží v tabulkách, podnikají testovací jízdy a zkrátka vybírají rozumem. Na druhou stranu, spousta jich bude vybírat především očima a srdcem a proto bych se vůbec nedivil, kdyby nové Bravo skutečně vytáhlo automobilku z bryndy a vrátilo jí mezi platné hráče v obrovské třídě hatchbacků, jak jeho tvůrci doufají.

Honza Koubek

Měření a technické údaje