Elektromobil jako dopravní prostředek budoucnosti?

​Nejsem inženýr disponující mozkovnou velikosti dýně, nestrávil jsem dlouhé roky studii na univerzitách zaměřených na techniku, a tak neumím navrhnout sám za sebe nové, konkrétní řešení.

Neumím určit směr, kterým by se měly automobily ubírat pod vlivem palivové krize a podle obecně uznávaných prognóz omezenosti zásob ropy. Mohu jen vybírat z toto, co nabízí současná technologie. Co vím, že elektromobily pro mne osobně nepředstavují alternativu. Ne dokud nemají na základní akumulátor dojezd minimálně 400 km a mluvím obecně, nechytejte mne za slovo, a 800 kilometrů na volitelný silnější kus.

Ne dokud nelze na pumpě koupit nabitý akumulátor výměnou za vybitý (asi tak jako vám na každé druhé čerpací stanici prodají za pár korun láhev s propan-butanem k domácímu vařiči). Ne dokud nejsou na veřejně dostupných místech stojany s přípojkami k elektrické síti s jednoduše vyřešeným placením (esemeska, platební karta, předplacený kredit, co já vím). Elektřina? Zatím jen jako marketingový nástroj, ne možnost reálné dopravy.

Cesta elektromobilem je tak zatím pro mne za a) dobrodružnou výpravou, pokud cestuji sám a bez cíle, za b) adrenalinem provoněnou jízdou, mám-li jasný cíl a čas, během kterého se mám na místo dostavit. A konečně za c) bitvou o holý život svůj a svých spolucestujících, vyrazím-li aktuálně dostupným elektromobilem s rodinou na jindy všední jízdu zimní Prahou.

Modelová situace, která vlastně není až tak modelová, neboť je to jen pár dnů, co jsem ji skutečně prožil. Cesta přes město z jedné strany na druhou, cca 20 kilmetrů tam a dvacet zpátky. Večerní provoz čili ucpané všechny cesty – mohlo by se zdát ideální prostředí pro elektromobil), venkovní teplota na nule. Manželka na místě spolujezdce a dítě vzadu.Plně nabitý akumulátor hlásí dojezd 119 kilometrů. Abych uvedl automobil do obyvatelného stavu – žena a dítě mrznou, nutně musím zatopit. Zapnutí vyhřívání na první stupeň okamžitě sníží dojezd ze 119 na 89 kilometr, Ne, topit se nebude, ani rádio si neposlechneme a hádejte proč. Termín ponorková nemoc dostává reálný obrys.
Manželka po právu brblá, dítě se nevině ptá, proč se nám kouří od pusy. Což je další průvodní jev, se kterým se musíte vyrovnat, od páry se vám totiž zamlží rychle všechny okna. Neprůhledného ojínění se zbavíte buď tím, že si zatopíte, a nedojedete do cíle a zmrznete. Nebo že otevřete okna a vyvětráte. A zmrznete hned.

Atmosféra na palubě houstne a pán, který se na nejedoucí magistrále v Audi A6 ve vedlejším pruhu směje a povaluje za volantem v tričku s krátkým rukávem, působí jako litry ne oleje, ale leteckého paliva přilévaného do ohně.

Abych svůj srdceryvný blábol ukončil… Čtyřicetikilometrová jízda přes centrum se neobešla bez dvou návštěv rychlého občerstvení (káva, čaj a příjemná teplota restaurace vysoko nad bodem mrazu), pozdější návštěvou pediatra a návštěvou manželského poradce, specialisty na urovnání partnerských vztahů v krizi. Nadsázka, samozřejmě… Nicméně faktem zůstává, že než abych ještě někdy sedl do elektromobilu, zavolám si raději taxi, pojedu metrem, půjdu pešky. Abych parafrázoval jeden film s Tomem Cruisem, „cokoli jiné je lepší.“

Řešení ale možná mám, a znovu upozorňuji, že je to jen názor laika bez technického vzdělání. Chevrolet Volt, Opel Ampera. Pokud vím, jezdí na elektřinu, ale používají malý spalovací motor k dobíjení. Podle mého skvělý nápad, Ano, elektromobil s alternativou dobíjení za jízdy, to musí fungovat (a věřte mi, když bych mohl, nechal bych tehdy manželku řídit a sám bych klidně točil klikou nebo v kufru šlapal na kole, jen abych dokázal rozpustit rampouchy, které se nám při jízdě dělali pod nosem).Takže elektromotor jako hlavní pohonná jednotka, a spalovací agregát dobíjející akumulátor. Ale co až dojde ropa? Žádný problém. Podle toho, co o systému Volt/Ampera vím, spotřeba takového motoru je minimální. Stačí malá nádrž a pár kapek vysoce hořlavé kapaliny. Já navrhují líh a to ze tří důvodů.

Přidává se do benzínu, takže to musí fungovat i při stoprocentním poměru etanolu,. Na líh „jedou“ kamna mé babičky a panečku, to je výhřevnost. A od kamaráda z Moravy vím, že „přepálit se dá všechno, v čem je cukr.“ Nejen obilí, peckoviny a brambory, ale třeba chleba, jakékoli shnilé ovoce nebo klidně sušenky. Mám známého, který vyráběl redbullovici, ale to sem nepatří.

Jde o to, že vidím stovky tun prošlých potravin a bioodpadu hnijícího na skládkách, které by šlo změnit na líh. Tím by se dobily akumulátory a ty by poháněly elektromobily. A je tady i záložní řešení, když by čerpací stanice s etanolem byla v nedohlednu.

Sáhnete do peněženky a nouzově dopřejete svému auto něco sofistikovanějšího než jsou přepálené odpadky. Koupíte brandy, která se jmenuje Brendy a v místním nonstopu ji mají nikdy neodpočívající prodejci „na slevy.“ Nebo slivovici od místního paliče. No nebylo by to krásné, jezdit elektrickým autem bez obavy z kriticky nízkého dojezdu a vonět po švestkách ?