Dražší dálniční známky? Řidiči platí dost už dnes

Tento článek navazuje na text Proč jsou naše silnice děravé jako rozpočet SFDI publikovaný 24. 8.

Struktura příjmů Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI) je z velké části pevně daná co do zdrojů peněz. Některé z nich dokáže vláda snadno regulovat přímo, jiné naopak řídí jen těžko a nepřímo. Většina z těchto zdrojů nemá velký potenciál rozpočet SFDI výrazně vylepšit vjyma jediné: Podílu na penězích vybraných formou spotřební daně z minerálních olejů. Překvapuje vás, že právě z nich míří na dopravní infrastrukturu minimum?

Je obvyklou praxí, že se peníze vybrané na jednotlivých daních a poplatcích směřují do konkrétních oblastí. Můžete nadávat, že vláda vlastně jen přesouvá rizika spojená s výkyvy inkasa jednotlivých daní na instituce jako SFDI, přestože jedině vláda dokáže toto inkaso alespoň částečně ovlivnit, a měla by tedy nést příslušné riziko. Jenže tento způsob sledování prostředků poskytuje daňovým poplatníkům konejšivý pocit, že vědí, kde končí jejich peníze (přestože každá koruna je stejná). Dobrý pocit může být mylný a dokonce, zdá se, dává spoustu prostoru kreativním ekonomům a populistům.Jak přispíváme do rozpočtu SFDI
Vláda vloni schválila Státnímu fondu dopravni infrastruktury příjmový a výdajový rámec 36,1 miliardy korun. Zbytek do původně plánovaných 96 miliard příjmů byly peníze z Operačního programu Doprava (EU), od Evropské investiční banly (EIB) či z prodeje českých dluhopisů – tyto prostředky měly dopředu určené adresáty. Později došlo k úpravám rozpočtu a realita samozřejmě vypadala ještě nepatrně jinak nicméně SFDI vloni hospodařil s menším rozpočtem než v oce 2009. To už víme.

Zatím jsme však nezkoumali „zdroje“ peněz v rozpočtu fondu. SFDI žije především z podílů na penězích vybraných prostřednictvím některých daní. Patřímu například celý hrubý výnos daně silniční, veškerý příjem z prodeje dálničních známek a příjmy z mýtného. První položka vloni přinesla do rozpočtu SFDI 4,7 miliardy korun, druhá 3,1 miliardy a třetí 6,2 miliardy. Zatímco prodeje známek zákonodárce překvapily, byly o dvacet procent vyšší než být měly, mýto zaostalo o patnáct procent za očekáváním.

Bylo to přitom mýtné, které zákonodárci pro loňský rok zvýšili. Zahrnuli navíc do systému i nákladní auta od 3,5 do dvanácti tun a další peníze přineslo otevření pražského okruhu. Výber byl vloni rekordní, ale ani zdaleka ne tak vysoký, jak ministerstvo dopravy očekávalo.

Zatím jsme se tedy dostali k rovným čtrnácti miliardám. SFDI však každoročně náleží také podíl na penězích z privatizace státního majetku (tento zdroj je dnes zanedbatelný) a z dividend. Kolik přesně dostane není v příslušném zákoně stanoveno, určuje to ministerstvo financí. Tato položka nicméně vloni přispěla do rozpočtu fondu nezanedbatelným dílem, když přinesla téměř 7,7 miliardyTím se dostáváme k položce poslední, kvůli které vlastně celý článek původně vznikl. Je to podíl SFDI na příjmech ze spotřebních daní. Zákony stanoví, že fond dostane část peněz vybraných na spotřební dani z uhlovodíkových paliv a maziv (jinak též z minerálních olejů). Výši tohoto podílu však stanoví jiný předpis. V současnosti je nastavená na směšných devíti procentech a jedné desetině.

Spotřební daň i tak vloni obohatila rozpočet SFDI o 7,4 miliardy. Těžko říci, proč přepočet zmiňovanými 9,1 procenty čísla nevychází přesně, každopádně stát vloni na dani utržil 83,7 miliardy korun. To je ve srovnání s rokem 2009 zlepšení o 2,6 procenta, ministerstvo financí jí však dosáhlo jen za senu zvýšení spotřební daně o neuvěřitelných deset procent. Je tedy poměrně jasné, kde se nacházíme na pověstné Lafferově křivce.

Další příjmy SFDI nemá cenu zdlouhavě analyzovat. Dalších 4,4 miliardy od státu nademe v kolonce Dotace ze státního rozpočtu na krytí deficitu a do rozpočtu jsou zahrnuty také prostředy poskytnuté SFDI mimořádně na krytí povodňových škod. Ty však dohromady tvořily asi miliardu.Co z toho vyplývá
Že daň z uhlovodíkových paliv dávno vyrostla ze své role ekologické daně je zjevné. Pojem ekologická daň se dnes konec konců používá pro úplně jiné poplatky a nikomu to nepřijde divné. Je však zarážející, s jakou drzostí stát lepí díry ve vlastním rozpočtu penězi, které vybere od poplatníků v čele s námi řidiči a ostatními uživateli silniční sítě. Přestože spotřební daň z paliv platí téměř výhradně uživatelé dopravní infrastruktury, do jejího rozvoje a údržby nevrátí stát z vybrané částky ani desetinu. A to stále mluvíme jen o spotřební dani, u pumpy ve skutečnosti platíte také DPH, z něhož SFDI nemá nic.

Nebo to zkusme jinak. Víc než polovinu z každé vaší platby za tankování vsákne státní rozpočet. Z 34 korun, které zaplatíte za litr paliva, tvoří téměř dvacet korun daně (5,67 Kč DPH, spotřební daň z litru benzínu je pevně stanovená na 12,84 Kč, z nafty 10,85 Kč). Do rozpočtu SFDI stát odvede 9,1 * 12,84, tedy korunu a sedmnáct haléřů. Za zbytek se nakupují pandury.Pokud by naše silnice vypadaly jako dopravní tepny vyspělé země, snad by to nebyl takový problém. Čísla nejsou sama o sobě dobrá ani špatná. V kontextu kvality české silniční sítě a posledních událostí však nemůžeme než nadávat. Stát z nás tahá další peníze zdražováním dálničních známek, přestože od nás dostává desítky miliard jinými kanály. Drobné přitažení šroubu navíc nemůže vyřešit problémy SFDI, přinese do jeho rozpočtu asi sedm set milionů. Nakonec bude jen záminkou k dalšímu snížení příspěvků ze státního rozpočtu o miliardy.

Dokonce i zprávy SFDI mluví o tom, že je třeba, aby Česká Republika posílala ze svého na rozvoj a údržbu dopravní infrastruktury alespoň padesát miliard namísto dnešních šestatřiceti. Právě tolik stát dával před šesti lety a třináctimiliardový výpadek privatizačních příjmů od té doby víc než bohatě vynahradil růst HDP, a tedy inkasa všech myslitelných daní, stejně jako zavedení mýta v roce 2007. Krize zpomalila hospodářský růst, ale v záporných číslech nejsme ani zdaleka. Příjmy státu rostou.

Přesto nejsou peníze. Kam zmizely, to nikdo neví. Ale zdražení dálničních známek je do rozpočtu nevrátí, nepomohlo by dokonce ani dvojnásobné zdražení mýta a další zvyšování spotřebních daní vylepší rozpočet státu i SFDI nejvýš v řádech setin procent. Řešení přitom existuje. Stát by se mohl projednou zachovat rozumně a zainvestovat do nás řidičů něco málo z miliard, které mu každý týden platíme za privilegium řídit. Co třeba dvacet pět procent?