Dlouhodobý test Peugeot 308 SW 2.0 BlueHDI (2015): Defekt
Původně to mělo být pojednání o tom, jak se s Peugeotem 308 SW 2.0 BlueHDI hezky cestuje po dálnicích svižným tempem, leč osud tomu chtěl trochu jinak a nalistoval mi kapitolu s potížemi. Na pracovní cestu do Budapešti jsem sice vyrazil podle původního plánu, jenže hned po čtyřiceti kilometrech jízdy jsem dostal svůj první defekt v životě.
Ne že by pro mě byla výměna kola španělskou vesnicí, jenže „uprostřed ničeho“ je to trochu jiné než na parkovišti závodního okruhu. Nejprve jsem v rezervu ani nedoufal a čekal jsem jen opravnou sadu a kompresor, naštěstí jsem byl po otevření podlahy v zavazadlovém prostoru příjemně překvapen, když jsem narazil na dojezdovku. Alespoň nemusím v půl sedmé ráno shánět odtah a můžu všechno vyřídit během několika málo minut.
Vzhledem k tomu, že výměnu kola běžně netestujeme, je tohle i pro mne osobně zajímavý exkurz, minimálně v tom, jak uživatelsky přístupná je tato činnost v případě Peugeotu 308 SW. Tak nejprve všechno potřebné nářadí je úhledně uložené v praktické polystyrenové schránce, která zároveň slouží i jako úložný prostor pro roletu, povinnou výbavu a další „technické“ drobnosti.
Z nářadí potřebného pro výměnu kola je tu pak tradičně hever, který beru jako první a snažím se ho umístit na místo, kam patří. Jenže ejhle, první problém. Značka pro umístění heveru totiž není jednoznačná, chybí tu typická šipka, která označuje opěrný bod, a místo toho je tu jen kus vyztuženého plechu s očkem uvnitř, a je jen na vás, abyste se dovtípili, k čemu slouží.
Samotný zvedák také není ideální, klikou totiž nelze vykroužit celou otáčku, takže po každé půlotáčce ji musíte vylomit a táhnout znovu jen o půl otáčky. Trochu pomalé, ale když to děláte jednou, dvakrát za život, vydržíte to. Dostávám se ke šroubům a překvapuje mne nejen šikovný „zobáček“ na vytažení plastových krytů, ale také praktická násada vytočení povolených šroubů, to abyste to nemuseli dělat klíčem.
Pak už to jde všechno jako po másle – sundat kolo, nasadit rezervu, utáhnout šrouby, položit auto, sklidit nástroje a hurá zpátky domů, resp. do pneuservisu. Během půlhodinky jsem hotový a můžu vyrazit. Ještě vynulovat senzor tlaku v pneumatikách a můžu jen doufat, že se následujících tisíc kilometrů nerozsvítí.
Sečteno a podtrženo, ačkoliv je výměna kola činností, kterou tak často řidič nevykonává a s nástroji k tomu potřebnými nepřichází běžně do kontaktu, v momentě, kdy to nejvíce potřebuje, všechno je tam, kde má být, a funguje tak, jak má. Hotový jsem byl asi za deset minut a vážně jsem rád, že na mě nečekala jen lepicí sada. S tou bych totiž vzhledem k rozsahu poškození pneumatiky moc daleko nedojel.
