Dlouhodobý test Mercedes-Benz C 220d Kombi 4MATIC (2017): Další pohled, na silnici
Pokud chcete auto, které dělá, co po něm chcete a pouze tehdy, kdy to po něm chcete, kupte si Mercedes. Jsem dost háklivý na všechny současné „moderní“ asistenty, většinou mě nějaký z nich vyděsí ve chvíli, kdy to vůbec nečekám. V Mercedesu jsou také, ale neotravují. Chcete auto, kde jste při telefonování přes hands-free opravdu slyšet? Auto, kde spínač stěračů reaguje tak, jak byste to udělali sami? Kde automatická dálková světla způsobí pro svou dokonalost návyk? Kupte si Mercedes. A pokud přežijete zdaleka ne tak dokonalý informační systém středového displeje, může to být i C-klasse.
Mercedes třídy C na mne vždy působil jako schválně hůř vypadající nejmenší ze tří sourozenců. A zatímco BMW modely více odlišoval, u Audi to udělali stejně, ale obráceně – A8 vypadá jako větší A4. Takže postup Mercedesu chápu a ani u současné, nyní konečně kompletní řady to není jinak. Céčko je takové trochu zakrnělé a platí to pro sedan i pro kombi. Což ale v žádném případě neznamená, že se za něj je potřeba stydět. Pořád je to Mercedes a je to prostě cítit. Je možná zbytečně úzké, o to víc pak překvapí délka zadních dveří, protože ji nečekáte Příjemné sedačky, většinou kvalitní materiály, pro neznalého řidiče zpočátku netradiční ovladače a hodně větracích výdechů. Dlouho jsem přemýšlel nad výplní, připomínající dřevo. Asi to je dřevo, ale tak nějak nepřesvědčivé, vše ostatní je naprosto v pořádku.
Ideální polohu za volantem jsem si našel snadno, k tomu pomohou i nastavitelné opěrky hlavy a výsuvná přední část sedáků. Jako ne úplně podařený hodnotím informační systém. Už samotný displej, který působí, jako kdyby do palubní desky spadl z letadla převážející čínské kopie tabletů. Pak je tu jeho pomalost – při hledání v uživatelském návodu až komická, vzpomněl jsem si na své první a poslední Windows Vista, a nakonec navigace, která nabíhá opravdu neúměrně dlouho a při vypnutí motoru a opuštění auta byť na dvě minuty se zresetuje a musíte vše zadávat znova. A to ještě kolečkem, displej není dotykový, a pěkně vše: město, ulice, číslo. A nakonec nenajde správně číslo v ulici v Praze Nuslích – kde by to člověk úplně nečekal.
Stejně tak mi jako výhoda nepřišlo zdvojení ovládání – buď zmíněným kolečkem/joystickem, nebo dotykovou destičkou nad ním. Nicméně menu jako takové jsem pochopil rychle a pohyb v něm nebyl složitý. A poslední výtka – s mým HTC se vždy spojilo HF, ale jen někdy přehrávání audio, občas jsem musel zrušit párování a začít znova. Pro prvomajitele Mercedesu bude zvláštní spojení stěračů a blinkrů do jedné páčky vlevo a voliče automatu vpravo. Pod displejem jsou pak dvě řady tlačítek, souvisejících s funkcemi topení a větrání v horní a základním menu infosystému ve spodní.
Pro mě nepochopitelné je umístění spínače výstražných (a děkujících) blinkrů vpravo právě v této spodní řadě. Některým kolegům interiér přijde příliž úzký, ale to je asi hodně věc rozměrů řidiče. Já se vešel krásně a cítil jsem se tak akorát obtečený Námi testovaný naftový 2,2l nabídne až 170 koní a 400 Nm a díky devíti stupním v převodovce i překvapivě přátelskou spotřebu – kolem 8l ve městě při středně svižné jízdě a do 7l při 150km/h na dálnici. Na naftový agregát se velice rychle zahřívá a bohužel není úplně prostý typických zvukových projevů.
Nicméně celkový výsledek je příznivý a je i dostatečně dynamický, aby uspokojil většinu řidičů. A to i přesto, že C-klasse neuvěřitelně maskuje rychlost a vždycky pojedete o dost rychleji, než byste čekali. A to po rovině i v zatáčce Zmíněná devítistupňová převodovka mě předem děsila, ale zbytečně. Automaty nemám rád a to všechny druhy pro různé neduhy. Nicméně 9G tronic funguje dobře a patří rozhodně k těm nejlepším. Jediná výtka je nemožnost při manuálním podřazování skočit najednou třeba o tři stupně. Mačkat tlačítko můžete, ale musíte vždy počkat na přeřazení o jeden stupeň níže a pak pokračovat.
Tady se dostávám k onomu překvapení z plusů v úvodu článku. Jízda v C-klasse je řidičsky téměř perfektní. Ne pro obklopení řidiče kvalitou, ale pro jízdní vlastnosti a projev auta. Reakce na svezení je vždy stejná: „ to bych od Mercedesu nikdy nečekal, mám tu značku zafixovanou jako nudnou pro starší klidné pány“. A téměř perfektní je kvůli dvěma nedostatkům – při rychlé jízdě působí řízení přeposilovaně, zde pomůže přepnutí z módu komfort na sport. Nebo si můžete tvrdší řízení nakonfigurovat do režimu individual. A dále je přece jen nastavení tlumičů víc směrem ke komfortu, takže na některých dírách a příčných nerovnostech zadní náprava bouchá a odskakuje. Hezky je to vidět u retardéru, kde do určité rychlosti přejezd téměř nezaznamenáte, ale při jejím překročení je doprovázen opravdu nepříjemnou ranou.
Nejvíc na mě ale působila schopnost klamat rychlostí, kterou jedete. A nezáleží na tom, kde jedete. Ve městě si při padesátce všimnete, že jedete sedmdesát, na okresce pak je to stejné a řítíte se 120.
Naštěstí je ovládání tak vyvážené, auto ochotně zatáčí a stabilizace zasahuje nenásilně, ale naprosto přesně, že hravě zvládnete i průjezd zatáčkou, kde nastupují fyzikální zákony. Mimochodem stabilizace – v menu palubního počítače se dá snadno vypnout protiprokluz, ale existuje způsob, jak auto přepnout do módu „test na válcích“, kdy vypne úplně vše.
