Dlouhodobý test Mazda 6 Wagon 2.0i vs Ford Mondeo kombi 1.6 TDCi

Doby, kdy spolu Ford a Mazda vařily v jedné kuchyni jsou v nenávratnu, obě automobilky se rozešly svým, prý tím správným směrem. A zatímco Mondeo se svým sedmiletým životem ve střední třídě značně přesluhuje, pohledem na paletu pohonných jednotek drží krok s dobou – v základu s ním hýbou downsizované motory počínaje objemem 1,6 litru, který dělal společnost i nám. Výkon 115 koní při 4000 otáčkách a točivý moment 270 Nm v rozsahu od 1500 do 2250 otáček zároveň značí, že mu ve válcích koluje nafta.

Je to tedy Mazda, která se za pomoci technologií SkyActiv drží tradičních hodnot, jako je nízká hmotnost nebo motor bez turba. Z objemu rovných dvou litrů, který už dnes z nabídky většiny automobilek prakticky vymizel, produkuje šestka 145 koní a točivý moment 210 Nm ve 4000 otáčkách. V nabídce je ještě výkonnější stupeň naladění se 165 koňmi, točivý moment je ale pro oba agregáty totožný.

Podobná auta s rozdílným přístupem nás přivedla k zajímavé myšlence – dokáže se relativně velký atmosférický motor, který by měl být podle evropské doktríny ztělesněním ekologického zla, vyrovnat spotřebou maloobjemovému dieselu?

Dlouhodobý test Mazda 6 Wagon 2.0i (2014): Záběh

Dlouhodobý test | vydáno 5. 5. 2014

Podle tabulek nikoli, Ford slibuje u Mondea s karoserií kombi spotřebu rovných 6 litrů ve městě, mimo město 4,2 l/100 km, v kombinovaném režimu potom 4,9 l/100 km. Mazda je na tom o něco hůře, ve městě si má říct o 7,2 l/100 km, mimo město už se ale rozdíly prakticky srovnávají, je to přesně 4,6 l/100 km, kombinovaný provoz by měl do válců vstříknout 5,6 litru paliva na sto ujetých kilometrů.

Pro kompletnost dodejme, že Mazda dosprintuje na stokilometrovou rychlost za 9,6 sekundy, Mondeo ve stejné disciplíně potřebuje 12,1 s. Zaostává i svou maximální rychlostí 185 km/h, kombík z Hirošimy dokáže uhánět až 206 km/h. Bez přímého srovnání ale obě auta působí podobně rychle, značně se totiž liší způsobem, jakým ručičku tachometru ženou vpřed.

Mazdu je potřeba točit, hodně točit, až v šesti tisících otáčkách ze sebe vydá maximální výkon, a můžete pokračovat dál až pod hranici sedmi tisíc. To je přesný opak Mondea, které má klasický projev dieselového motoru. Ten začne táhnout přibližně okolo 1800 otáček, ale trápit ho nad čtyřmi tisíci by už neocenil jak motor, tak ani posádka.

Ta si jinak nemá mnoho důvodů stěžovat, alespoň co se prostoru uvnitř týče. Obě auta dokážou bez problémů uvelebit čtveřici dospělých, a to navzdory tomu, že Mazda Wagon má kratší rozvor než sedan. To se odrazilo hlavně ve velikosti zavazadelníku, ten se svými 522 litry o něco zaostává za 549 litry Mondea, což platí i v situaci, kdy sklopíte zadní sedadla.

Obě auta vytvoří rovnou plochu, Mondeo však se svými 1740 litry suverénně překonává 1648 litrů Mazdy. Na nedostatek místa pro všemožné harampádí si ale nebudete stěžovat ani v jednom autě, náklad se bude s níže položenou hranou o něco lépe nakládat do Mondea, což platí také o tvaru vstupního otvoru, který má Ford širší a hranatější.

Interiér Mondea už má dobu největší slávy za sebou, materiály nebo zpracováním mu není co vytknout ani dnes, ale pár archaických prvků uvnitř prozrazuje skutečný věk auta.  Mazda ho předčí modernějšími tvary palubní desky, použitými materiály hraje stejnou ligu, ale dotyková navigace je stejně špatná, jako ta v sedm let starém Fordu. Grafika by zazářila možná v dobách osmibitových počítačů, ale ne dnes. A už vůbec ne s Mazdou 3 po boku, která má po všech stránkách modernější multimediální systém, jakého se šestka dočká až v rámci faceliftu.

Shrnuto a podtrženo, vítěze se asi nedobereme. Ne statickým rozjímáním nad velikostí kufru nebo kvalitou toho či onoho tlačítka. Nezbývá než nastartovat a svézt se. Mazdu probouzí k životu tlačítko, u Mondea je potřeba strčit klíč do nevzhledné spínací skříňky, která má snad původ u Fordů z minulého století. Minimálně už v prvním Focusu byla přesně ta samá.

Na volnoběh jsou si motory podobné svým nijak líbezným chodem, Mazda zní za studena trochu jako diesel, a Mondeo … to ostatně taky. Po zahřátí neobtěžuje ani jeden z agregátů, osobně je mi všeobecně sympatičtější zvuk benzínového motoru a ani v tomto případě bych nevolil jinak.

5 zaručených rad, jak snížit spotřebu

Rady a tipy | vydáno 14. 11. 2012

V čem dokážou oba soupeři najít společnou řeč, je velká snaha zaujmout kohokoli, kdo rád řídí. Nejsou to jen krabice schopné přepravit vás z bodu A do bodu B, to zvládají s grácií sobě vlastní, umí k tomu ale přihodit ještě něco navíc. Totiž schopný podvozek, přesnou převodovku a slušné řízení. V obou autech se navíc ideální pozice za volantem hledá snadno díky široce nastavitelným sedadlům i volantu, pedály jsou dobře rozmístěné a všechno se příjemně a snadno ovládá.

Díky tomu se s oběma auty dá snadno dostat do tempa, za které by vás u policie nepochválili. Celkovým naladěním mi přišel o fous dotaženější podvozek Mazdy, na rozbitém asfaltu umí navzdory větším kolům o něco lépe absorbovat nerovnosti a celkově působí takovým uvolněnějším dojmem, takže jsem s autem dokázal jet o něco ostřeji. Přiznávám ale, že vliv na to mohl mít i fakt, že s Mazdou se v redakci setkávám pravidelně a zcela přesně vím, kde leží její limity.

Je ale třeba říci, že obě auta hrají nepříjemně vyrovnanou partii, obě je radost řídit a ani s jedním neuděláte při výběru chybu. Výhoda nižší hmotnosti Mazdy je ale znát v každé projeté zatáčce, která v mém případě téměř vždy vyústí nákupem rozsypaným po celém kufru. Mondeo je zase přesvědčivější na dálnici, kde rozhodně netrpí takovým nedostatkem výkonu, jaký 115 koní napovídá.

O tabulkové spotřebě jsme už mluvili, teď konečně přichází na řadu ta reálná, alespoň tedy co prozradí palubní počítače obou aut. Máme před sebou trasu dlouhou 38 kilometrů, rozdělenou téměř ideálně na kus města, okresky a dálnice.

Klasickou devadesátku proplouváme několik kilometrů po okresce, palubní počítač Mondea ukazuje 4,8 l/100 km, Mazda je přibližně o litr žíznivější. Trasa nás v Horních Počernicích navádí na kousek dálnice R10, odkud pokračujeme přes Štěrboholskou radiálu na Jižní spojku směrem na letiště.

Jako první si klidným nedělním provozem kleští cestu Mazda, v závěsu několika stovek metrů ji následuje Mondeo. Ustálenou osmdesátkou na tempomat si oba motory žádají o méně paliva, Mondeo před Barrandovským mostem ukazuje 3,8 l/100 km, Mazda si za cestu vzala v průměru 4,7 l/100 km. Kopec na Barrandov protkaný několika semafory projíždíme sice bez kolon, ale červené na semaforu se nevyhneme. Odteď už půjde spotřeba jen nahoru, což potvrzují přibývající desetinky na obou palubních počítačích.

Na dálnici zrychlujeme na předepsanou stotřicítku a v uctivé vzdálenosti, která by už neměla pozitivně ovlivňovat aerodynamiku Mondea, dojíždíme před terminál ruzyňského letiště s poměrně jasným vítězem. Ford dorazil do cíle s průměrnou spotřebou 4,1 l/100 km, japonský kombík si řekl o rovných pět litrů.

Verdikt
A to vede ke dvěma závěrům. Zaprvé, Mondeo s maloobjemovým turbodieselem jezdí téměř za pár kapek nafty. Málokteré auto dokáže nabídnout tak velkou užitnou hodnotu ve spojení s nízkou spotřebou paliva, kterou i mimo eko-jízdu není problém udržet pod šesti litry.

Zároveň test ukázal, že dvoulitrový benzín od Mazdy je úžasným kouskem techniky, který bez moderních obezliček v podobě nižšího objemu a turbodmychadla dokáže konkurovat komplikovaným naftovým motorům. Samozřejmě platí, že čím více budete Mazdu držet pod krkem, o to více si řekne, ale o účinnosti technologií SkyActiv nemůže být pochyb. 

Měření a technické údaje