Dlouhodobý test Mazda 6 Wagon 2.0i vs BMW 318d xDrive Touring (2014)

O nové Mazdě 6 Wagon jsme toho zjišťovali už mnoho, a vlastně nás nenapadá moc věcí, které by jí chyběly. Možná jenom jedna poměrně utopistická věc – pohon zadních kol. A abychom zjistili, jak dobrá mohla být jako zadokolka, postavili jsme ji proti výrobci, který je klasickou koncepcí věhlasný. Konkrétní BMW 318d Touring k nám do redakce sice dorazilo s pohonem všech kol, takže se nebude úplně tak jednat o souboj koncepcí, ale ve výsledku to na věci příliš nemění.

Navzdory čtyřkolce v útrobách bavoráku je totiž chování auta stále bližší autu s pohonem zadních kol. Nejvíce je to cítit z jeho přirozeného vyvážení a tendence zadní nápravy stáčet se kolem své osy a pomáhat té přední s nasměrováním do zatáčky. Naproti tomu k Mazdě musíte stále přistupovat jako k tradičnímu zástupci s pohonem předních kol, nicméně lačnost, jakým se skládá do zatáček, není nepodobný způsobu, jakým jezdí trojkové BMW.

Napomáhá tomu i téměř papírová lehkost konstrukce, která celá váží pouhých 1305 kg. Oproti tomu je BMW s provozní hmotností 1555 kg o celou čtvrttunu těžší, ale díky dokonalému vyvážení tento hendikep v zatáčkách zdatně maskuje, stejně jako v přímce. Alespoň podle papírových údajů jsou obě auta schopná zrychlit na stovku za podobnou dobu, 9,6 sekundy to trvá Mazdě, BMW potom o 0,4 sekundy méně. Nízká hmotnost však pomáhá Mazdě udržet krok s turbodieselovým motorem pod kapotou bavoráku i v další disciplíně – ve spotřebě.

Při obezřetné jízdě, avšak bez nějakého velkého odříkání lze s šestkou jezdit do šesti litrů, trojka se ve stejném režimu spokojí s 5,2 l nafty na 100 km. Jak jsme se přesvědčili již dříve ve srovnání s Fordem Mondeo kombi 1.6 TDCi, technologie Skyactiv si dokázala vyšlápnout na turbodiesely i podruhé.

Racionální stránku věci bychom mohli uzavřít prostorností, kde si jsou obě auta také rovna. Mazda svými 522 litry v zavazadlovém prostoru poráží 495litrový kufr BMW, ale to vzhledem k prostorově náročnějšímu uspořádání pohonu zadních kol není žádný propadák. Z uživatelského hlediska vám kufr trojky nebude připadat o nic menší, a naopak přístup do kufru přes výklopné zadní sklo je praktickým doplňkem, který Mazda postrádá. Také místo v kabině je srovnatelné.

Pokud se zajímáte o Mazdu 6 nebo BMW řady 3, pravděpodobně máte k řízení vášnivější vztah, a ani jedno auto vás po téhle stránce určitě nezklame. Jakkoliv je mnichovské značce poslední dobou vyčítáno, že se mírně odklání od svých kořenů (možná to platí snad o benzínových modelech), dieselový kombík nikdy příliš neaspiroval na to být sportovním náčiním. Pravdou ale zůstává, že se s ním pořád skvěle svezete.

Mazda 6 2.0 Skyactiv-G (165 k)

Velký test | vydáno 25. 3. 2013

Japonský kombík si naopak už od svého představení užívá jenom samé chvály, a nelze k tomu dodat nic jiného, než že oprávněně. A jízdním projevem je trojkovému bavoráku až podezřele hodně podobný. Některými prvky jej pak dokonce o málo zastiňuje. Řízení Mazdy je živější a citlivější, BMW je oproti tomu svým řízením mírně odtažité, ačkoliv je stále velmi přesné. Řazení japonského šestikvaltu je také o něco příjemnější, mechanicky průzračnější a hutnější, oproti tomu mnichovská skříň má krátký a přesný chod, ale s typickým gumovitým dorazem, který občas znemožňuje prudké změny rychlostí.

Přesto je to však BMW, ve kterém se bude řidič cítit o něco příjemněji. Nízko ukotvená sedačka, bohaté nastavení volantu, přesně rozmístěné pedály a těsné obepnutí palubní deskou s širokým tunelem převodovky jsou přísady, které dohromady utvářejí to, čemu se říká dokonalá pozice za volantem. Nemluvě o kvalitnějším zpracování, lepší ergonomii a celkově útulnějšímu pocitu, a to i přesto, že konkrétní kus byl relativně chudě vybavený. Navzdory tomu z BMW vyzařuje větší hodnota.

Díky téměř třísettisícovému cenovému rozdílu by však srovnání nebylo fér, jenže Mazda na tom vůbec není špatně. Na evropská auta zvyklý řidič se už nebude tolik ztrácet a cítit nesvůj, a až na pár drobností je pracoviště Mazdy v pořádku.  To nejdůležitější z pohledu nadšeného řidiče, tedy dobrý posaz a rozmístění pedálů, tu nechybí.

Co se komfortu týče, Mazda působí o něco málo křehčím dojmem, občas dovnitř proniknou ostřejší ranky a na nerovnostech mírně znervózní, co je však překvapivější, že je na tom podvozek BMW stejně. Místy půsbotí křečovitě, což by u silného benzínového modelu asi tolik nevadilo, ale naftový kombík by si zasloužil o kousíček poddajnější odpružení.

Verdikt

Důležitým poznatkem, který jsme tímto srovnáním získali, je, že i obyčejné BMW řady 3 s téměř základním turbodieselem je velmi dobré auto, které může hrdě vozit modrobílou vrtuli na kapotě. A že Mazda 6 má k němu až překvapivě blízko. Srovnávat však obě auta racionálně dost dobře nejde, protože každé patří do trochu odlišného světa. BMW je zkrátka prémiovou značkou se vším, co k tomu patří.

To však není to podstatné, proč mi je trojka stále o něco bližší. Celkově se v ní cítím o kousíček lépe a navzdory naftovému motoru mi základ s klasickou koncepcí dokáže přinést více řidičského uspokojení. Jenže v reálném světě, kde je třeba zvažovat i ekonomickou stránku věci, bych velmi pravděpodobně usedl spíš do Mazdy 6. A vůbec bych přitom neměl pocit, že o něco přicházím. Dobře, stále by mě hlodala myšlenka, proč nemohla být zadokolkou. Trojkový bavorák za dvoutřetinovou cenu? Páni, to by byla paráda!

Měření a technické údaje