Dlouhodobý test Mazda 6 Wagon 2.0i (2014): Na okruhu v Mostě

Cílem bylo vzít na okruh do Mostu Mazdu MX-5 a předtím, než se s ní definitivně rozloučíme a přijde nová generace, se naposledy projet. Ovšem protože jsme byli na výpravě tři a do Miaty se bez naporcování jednotlivých tělesných částí vejdou jenom dva, vzali jsme „naši“ dlouhodobě testovanou „šestku“ s sebou.

Vzít rodinný kombík do míst, kam se kolikrát nepodívá ani pravověrný sporťák, se může zdát jako čiré bláznovství, jakkoli známe skvělé jízdní schopnosti našeho dlouhodobě testovaného stroje, tak je zřejmé, že nejde o auto primárně (nebo i sekundárně) určené na závodní trať. Jenže Mazda 6 Wagon 2.0i nás už však několikrát dokázala přesvědčit o tom, že je radost ji řídit. Tak proč ne?

Nelze se ubránit srovnání, začnete-li jezdit po závodím okruhu s „em-iks-pětkou“ a pak přesednete do rodinného kombi. Mazda 6 Wagon je proti roadsteru méně uklouzaná a více bezpečná, logicky „rodinnější.“ Už jen z podstaty koncepce je styl jízdy v obou mazdách jiný – když si myslíte, že máte před sebou v zatáčce málo asfaltu, stačí otočit volantem a auto vykouzlí grip navíc.

Přesto jsou tady signály poukazující na společnou DNA, v tomto případě myšleno ve prospěch kombi. Pozice za volantem, i přes pohodlí a měkký posez vcelku dobré sedačky. Řadící páka trčí pěkně na dosah dlaně a hned vedle se táhne ruční brzda. Mechaničnost řízení, tuhé řazení – i když už jsem myslím zmiňoval před časem, že tu a tam kvalt při rychlém řazení vyskočí. Pedály příjemně vedle sebe na dosah, s adekvátním odporem. To jsou opravdu skutečnosti, které má Mazda 6 s Miatou velmi podobné. 

Přeneseme-li se rovnou na závodní dráhu, pak je zapotřebí zmínit nejprve motor, který jistě nemá „okruhový“ potenciál, ne s výkonem 145 koní a točivým momentem 210 Nm, ale určitě má charakter a svou láskou k otáčkám (mamximum výkonu je k dispozici v 6000 otáčkách a špička krouťáku čeká v 4000 otáčkách) se na závodní dráhu hodí. Rozhodně ho nepřetočíte, ne jste-li zvyklí na méně vytáčivé pohonné jednotky, tady u Mazdy 6 se bez vytočených kvaltů neobejdete, je nakažlivé jet do zatáčky s vytočeným motorem, naplno, brzdit a podřazovat s vědomím, že je zapotřebí nenechat padnout otáčky pod tři tisíce, neboť pak by výjezd z apexu byl opravdu vlažný.

Limitem jsou pneumatiky, i když Mazda 6 v rámci své technologie patří mezi nejlehčí auta, ne-li nejlehčí se svou hmotností 1305 kg vůbec ve své třídě, tak je patrný větší prostor za řidičem, včetně kufru. Znovu, není to sportovní auto. Na druhou stranu rozložení hmotnosti nahrává stylu jízdy „přibrzdit v zatáčce – nechat zadek zhoupnout.“ Opravdu je řidičsky velmi příjemné v oblouku ťuknout na brzdový pedál a a srovnat tak auto do zatáčky, byť to určitě není způsob, jakým dosáhnout na nejlepší čas a ideální stopu.

Upřesním, že s Mazdou 6 jsme jezdili na mosteckém závodním okruhu v rámci jízd pro veřejnosti a díky tomu jsem mohl, alespoň částečně, srovnat její projev s auty, která jezdila kolem. Mám teď na mysli naftovou Škodu Octavia. Styl obou aut byl zcela odlišný. Zatímco řidič ve Škodovce si mohl dovolit (nebo spíše musel) více brzdit před zatáčkami, ovšem na výjezdu pak při akceleraci vyrážel ze zatáček na vlně točivého momentu, já jsme musel brzdit méně, držet auto v plynulém rytmu, hlídat otáčky, spoléhat se na vynikající podvozek, najíždět k apexu rychleji než by se zdálo a pak stejně dynamicky z oblouku vyjíždět. Upřímně – jeden stint nemohl mít víc než čtyři kola, protože zcela sériové pneumatiky pak začaly dávat najevo svou nevoli, v Matadoru (i když se teď asi po změně vedení a majitelů okruhu zatáčka už jmenuje jinak) jsem cítil, jak se auto hrne přes unavené pneumatiky, ale jinak Mazda 6 fungovala na výbornou.

Testujeme zimní pneumatiky Goodyear UltraGrip 9: První seznámení

Reportáže | vydáno 1. 12. 2014

Nájezd na cílovou rovinu pak byl o přesné práci, kdy jsem musel držet optimální otáčky, nenechat je klesnout, ale ani je nepřepálit, tradičně nadvakrát zlomit stopu v poslední zatáčce, nechat se vynést až na levý okraj dráhy… A právě zde, v tomto táhlém stoupání jsem vnímal deficit točivého momentu, zde mne ostatní auta vždy o kus dojela, naštěstí (tedy, ehm, naštěstí – nešlo o závody a bylo jedno, kdo jede v jakém pořadí) na konci cílové rovinky jsem mohl díky nižší hmotnosti jít později na brzdy odstup od „pronásledovatelů“ zase navýšit.

Závěr? Tak samo o sobě vzít tohle rodinné kombi na velký závodní okruh bylo irelevantní a opravdu MX-5 byla tím autem, se kterým jsme chtěli jezdit a ladit stopu, ale přesto – Mazda 6 prokázala, že i když nejde o sportovní auto, dokonce ani o auto se sportovním nádechem, tak dokáže na závodní dráze svého řidiče potěšit, „podržet,“ zaujmout, nezklamat. Má limity v pneumatikách, hmotnosti u kufru a volnějším vedením sedaček, ale je třeba prohlásit, že když se majitel Mazdy 6 Wagon dostane po ose na okruh a dá si pár kol, určitě si nebude spílat za to, že přijel právě kombíkem této japonské automobilky. Spíše naopak.