Dlouhodobý test Dacia Duster 1.6 SCe 114 k 4×4: Rumunský dříč
Naše dlouhodobá Dacia Duster už je s námi nějaký ten pátek, takže je nejvyšší čas napsat pár řádků o tom, jak se nám s ní žije. Tedy spíše mně, protože jsem auto nedal z ruky nějaké dva až tři týdny. A přestože moje dojmy jsou pořád hodně pozitivní, je tady pár věcí, které mi na autě vadí.
Naštěstí to není nic zásadního, jsou to v podstatě jen maličkosti, které pramení z nízké pořizovací ceny auta. Duster je zkrátka levný, takže mu nemůžete mít za zlé, že používá levná řešení. Dveře při zavření plechově zadrnčí a vnější kliky po uvolnění hlasitě cvaknou. Na obojí si snadno a rychle zvyknete, horší je to u věcí, které bezprostředně souvisí s jízdou.
Duster si na nic nehraje, a to se nám líbí. Ve městě ani v terénu se o něj nemusíte příliš bát, vydrží toho hodně.
Třeba že je klakson umístěný na páčce blinkrů, takže když potřebujete někoho rychle upozornit třeba na fakt, že vám vjíždí do cesty, než nahmatáte páčku, je už většinou pozdě. Zatím jsem si na to nezvykl a doufám, že Dacia u nové generace umístí klakson tam, kde je to obvyklé. Nějaké drobné ušetřila automobilka i na slunečních clonách, které nezakrývají zrcátko – a to jak u spolujezdce, tak hlavně u řidiče. Při jízdě se vám v zrcátku odráží interiér a zbytečně to rozptyluje.
Na druhou stranu je mi sympatické, že si Duster na nic nehraje. Zvenku ani zevnitř nenajdete žádné kudrlinky, nic, co by nemělo svůj účel. Nemusíte se bát za něco pořádně vzít, plasty v interiéru jsou tvrdé jako kámen a stejně nezničitelně i působí. A budou se snadno čistit.
Omluvit budete muset i skloněný displej multimediálního systému, který je navíc utopený hodně nízko. Výhled na něj tedy není nejlepší, co do funkčnosti se mu dá vytknout máloco – spárování s telefonem je otázkou několika kliknutí, rádio hraje, navigace naviguje. Nejde o žádný sofistikovaný systém s dlouhým seznamem možností a krásnou grafikou, ale funguje jednoduše a rychle. Kufr je dostatečně prostorný (408 litrů), sedadla na kratší cesty pohodlná, avšak s mizerným bočním vedením, což poznáte s první rychleji projetou zatáčkou.
V redakci jsme se shodli, že v průběhu svého života určitě Duster dostal trochu tužší podvozek než měl na začátku. Vysvětlení bych hledal v nepříliš oslnivém výsledku losího testu, ať už ale byl důvod jakýkoli, auto se v zatáčkách naklání o něco méně. Na nerovnostech sice trochu drncá, ale komfort je jinak v pořádku. Obecně vzato Duster na silnici nejezdí vůbec špatně vzhledem k tomu, co dovede mimo asfalt.
Kvůli zaměření na jízdu v terénu má Duster velmi krátké převody, jedničku nemusíte na silnici používat prakticky vůbec, protože supluje chybějící redukci. Rozjíždět se můžete bez obav na dvojku, po řadící páce ale musíte sahat prakticky neustále.
Průměrná spotřeba osciluje okolo devíti litrů, na dálnici apetit motoru vzroste přes deset litrů.
Na dálnici auto při stotřicítce točí zhruba 3500 otáček, což není moc, motor ale o sobě dává důrazně vědět. A spotřeba? Ta se po několika týdnech provozu ve městě a na okreskách ustálila na hodnotě 9,1 litrů na 100 km, na dálnici si auto řekne ještě o litr až dva víc.
V dalším díle našeho dlouhodobého testu už „prachovku“ konečně vezmeme provětrat někam do terénu, kde užije svoji světlou výšku 210 milimetrů a pohon všech kol s mezinápravovou spojkou, o tom ale zase někdy příště.
