Dechová zkouška bude jako důkaz po Novém roce stačit – tvrdí policie. Opravdu?

Od 1. ledna došlo v souvislosti s vydáním zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti přijetím zákona o Policii ČR ke změnám i v zákoně o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, jmenovitě v otázce způsobu prokazování přítomnosti alkoholu a jiných návykových látek v těle. V médiích se hned objevilo několik informací o tom, jak bude dechová zkouška dostačujícím důkazem pro zjištění přítomnosti alkoholu v krvi, resp. prokázání vlivu alkoholu.

Nejprve je třeba uvést, že v současné právní úpravě jsou úkony ke zjištění vlivu alkoholu rozděleny na zkoušky orientační a zkoušky lékařské (odborné). Nejinak tomu bude i po Novém roce, ovšem s určitou úpravou.

Skutečnost je dnes nicméně taková, že testery na dech neměří přítomnost alkoholu, ale pouze přítomnost specifických aromat v dechu člověka, které jsou v dechu zpravidla obsažena po požití alkoholu. Proto je dechová zkouška orientační, protože sama o sobě nic neprokazuje. Snadno člověk „nadýchá“ i po některém druhů sladkostí, cukrovinek nebo když trpí cukrovkou. Proto je dechová zkouška sama o sobě neprůkazná a pokud je pozitivní, musí se provést skutečný test na přítomnost alkoholu (např. v podobě odběru krve).

Jak ale shora uvedená novela ukazuje, existují dnes již i přístroje, které dokáží měřit přítomnost alkoholu v dechu, a právě na to novela reaguje. §16 odst. 2 shora uvedeného zákona tak bude nově znít takto:

„Orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření zjišťujícímu obsah alkoholu je povinna se podrobit osoba, u níž se lze důvodně domnívat, že vykonává činnosti podle odstavce 1 pod vlivem alkoholu, a dále osoba, u které je důvodné podezření, že přivodila jinému újmu na zdraví v souvislosti s požitím alkoholického nápoje. Spočívá-li orientační vyšetření zjišťující obsah alkoholu v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu, splňujícím podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, odborné lékařské vyšetření se neprovede. V případě, že osoba tento způsob orientačního vyšetření odmítne, provede se odborné lékařské vyšetření.“

Jak ze shora uvedeného plyne, bude možné prokazovat vliv alkoholu i speciálním druhem dechových testerů. Rozhodně to však nebudou současné přístroje, které to nedokážou a které pouze měří přítomnost specifických aromat v dechu. V každém případě se však policie dušuje, že právě taková zařízení zakoupila.

Jako podstatné je k tomu třeba uvést, že je to právě policie, která prokazuje vliv alkoholu na konkrétního řidiče. A měla by to být právě policie, která by si měla být na 100% jistá, že s takovým důkazem obstojí. Jestliže totiž někdo znaleckým posudkem vypovídací schopnost takové dechové zkoušky na onom moderním zařízení úspěšně napadne, nebude mít policie v ruce žádný důkaz, neboť řidiče na krev neposlala.

Nelze tedy vyloučit (a to je spíš otázka pro toxikology), že takové zařízení dokáže prokázat přítomnost alkoholu v těle člověka. Pak takový důkaz skutečně obstojí a na jeho základě bude možno uložit trest. Co se řidičů týče, pokud budou mít pochybnosti, vždycky si mohou nechat udělat krevní test.

Závěrem lze tedy uvést, že dechová zkouška jako důkaz přítomnosti alkoholu může být dostačující za podmínky, že zařízení, jímž byla taková zkouška provedena, je způsobilé prokázat přítomnost alkoholu v těle člověka. V opačném případě musí policie řidiče vyzvat k odběru krve.

JUDr. Tomáš Beran