Dacia zaslouží uznání. V označení motoru ukazuje nižší číslo, ačkoliv má vyšší výkon

Dnešní doba je stále falešnější a povrchnější. Automobilky totiž potřebují přilákat zákazníky, jenže zároveň chtějí ušetřit. A tak se snižují k praktikám, které ještě nedávno byly nemyslitelné. To máte umělý zvuk motoru z reproduktorů, falešné koncovky výfuků nebo sportovně se tvářící průduchy vzduchu, které nikam nevedou. Zákazník to stejně nepozná.

Jednodušším upravováním skutečnosti je označování motorizací. Právě na číselná označení na víku kufru, která mají s realitou pramálo společného, jsem nejvíce alergický. Prostě mám rád, když se kouknu a vím, co přede mnou stojí, ne abych musel luštit rébus.

Vezměte si takové BMW. Bývaly doby, tak dvacet let nazpátek, kdy označení na víku kufru odráželo skutečnost. Tak například 330i znamenalo, že se pod kapotou BMW řady 3 nachází třílitrový šestiválec. Samozřejmě existovalo několik výjimek, v zásadě však platilo, že co je psáno, to je dáno.

Jenže časem přišla potřeba jednotlivé motorizace napříč generacemi od sebe více odlišit. Ve genraci E9x Přišlo přeplňování, takže motor o stejném objemu, ale vyšším výkonu bylo potřeba nějak odlišit. A tak přišlo BMW 335i. S další generací F3x pak bylo třeba zase o něco přidat, jelikož zákazník nesmí nabýt dojmu, že nekupuje něco lepšího. A tak přišlo BMW 340i.

Abychom nekritizovali jenom mnichovskou značku, stejné to bývalo třeba u Mercedesu nebo Audi. Jenže už dávno není. Zatímco chystaný supersedan ze Stuttgartu dostane do vínku přeplňovaný dvoulitrový čtyřválec, můžeme předpokládat, že se stále bude jmenovat C63, což je tradiční označení, které však kdysi značilo objem motoru. A co si představíte pod označením Audi A3 35 TFSI? Motor 3.5 V6 asi těžko, ale mrzkou patnáctistovku musíte za něco schovat.

U prémiovek je to nejvíce viditelné, dělá to tak ale většina značek. Za vším hledejme snahu udržet tradiční označování, které je však třeba s každou další evolucí trochu přilepšit, i když velikost motoru se vinou nuceného downsizingu časem spíše zmenšuje. Některé značky na to jdou chytře a značí výkon v koních (protože je to ta vyšší hodnota).

To je ta rozumnější varianta, jelikož oproti objemu motoru zpravidla mezigeneračně o kousek vzroste. To ovšem neplatí třeba v případě Škoda Octavia RS. Třetí generace existovala nejprve s výkonem 220 koní, posléze přišla ještě verze RS230, s faceliftem se potom výkon zvýšil a označení změnilo na RS230 a RS245. Čtvrtá generace ovšem nabídne stále stejných 245 koní, tak výkon z označení raději vypadl úplně, protože to nevypadá dobře, když nedojde k posunu.

Překvapením je zcela opačný přístup, tedy ze skutečnosti si trochu ubrat. Právě na to jsem náhodou narazil, když jsem pročítal ceník nové Dacie Sandero. Překvapilo mě totiž, že si automobilka výkon v označení ubírá.

Tak třeba Dacia Sandero 1.0 SCe 65 se chlubí výkonem 49 kW, což činí 66,67 koní, který v technických údajích zaokrouhlují na 67 koní, jenže z nějakého důvodu je v označení koní jenom 65. Totéž motorizace 1.0 TCe 90, která má výkon 67 kW, což činí 91,15 koní, v označení opět koní jenom 90. Verze 1.0 TCe 100 potom se 74 kW odpovídá rovným 100 koním.

Je to zvláštní přístup, ale hádám, že je to tak kvůli jisté eleganci. Přece jenom označení 1.0 SCe 67 nebo 1.0 TCe 91 nevypadá tak hezky zaokrouhleně, i když si tím Dacia dobrovolně ubere pár koní. Ve výsledku na tom nesejde, jelikož označení motorizace na autě stejně nikde nenajdete, pouze v interních materiálech jakým je ceník.

Je ale pěkné vidět, že existují i značky, které si přidávat prostě nepotřebují.