D-FENS: Nulová tolerance

V minulých týdnech proběhla určitá diskuse kolem „nulové tolerance“ k alkoholu za volantem, přičemž někteří jedinci vyjádřili veřejně obavu, že došlo k prolomení této doktríny a v důsledku toho dojde na českých silnicích k masakru nebývalých rozměrů srovnatelným snad jen s invazí Ještírků z vizí známého doomsayera Iva Aštara Bendy.

Informace, o kterou bych se chtěl podělit je, že k žádnému prolomení vůbec nedošlo. Ti řidiči, kteří se obávali, že nedávnou novelou zákona o silničním provozu byla povolena konzumace alkoholu před jízdou, mohou opět klidně spát. Policie je ochrání a pomocí svých sofistikovaných diagnostických prostředků včas zachytí piráty, kteří nechtěli zapíjet vepřoknedlo kofolou, a postará se o jejich exemplární potrestání.

Iniciativou našich zákonodárců vznikl další bastard. Za alkohol do 0,3 promile totiž řidič nedostane trestné body, ale dále mu hrozí pokuta ve výši 2.500 – 20.000 Kč a zákaz řízení po dobu 6 měsíců až jednoho roku. Je tedy prakticky jedno, zda se za to dávají body nebo ne, zákaz řízení řidiče stejně nemine.Média celou záležitost uchopila pro ně obvyklým způsobem, který představuje kombinaci neinformovanosti, zášti a touhy po skandálu, a psala něco v tom smyslu, že nulová tolerance byla prolomena. Nastala podobná situace jako v případě „absolutní přednosti chodců“, kterou vyrobila Nova a někteří chodci se jí pokoušeli domoci i za cenu střetu s jedoucím automobilem. Mohlo by se stát, že někteří řidiči podlehnou tomuto nepravdivému informování a budou se zkoušet chovat jako řidiči v Německu, Rakousku nebo Švýcarsku, tedy zemích, jejichž standard bezpečnosti na silnicích je nám dáván za vzor.

V minulosti jsem se zabýval některými technickými detaily kolem policií používaného detektoru Dräger Alcotest 7410. Dopracoval jsem se k doporučení, aby řidič tento způsob provedení zkoušky odmítl (nikoli zkoušku jako takovou) a trval na vyšetření obsahu alkoholu z krve, protože výsledek zjištěný přístrojem Dräger 7410 může být ovlivněn mnoha faktory počínaje přepočítacími faktory v přístroji uloženými a konče blízkostí mobilního telefonu. Oficiální místa přišla po nějaké době s metodikou, která doporučuje správním orgánům, aby s ohledem na nejistotu měření a další faktory považovala výsledek měření mezi 0 a 0,24 promile za negativní. Pokud je naměřená hodnota vyšší, má se od ní 0,24 promile odečíst. Tuto metodiku zpracovalo ministerstvo dopravy za účelem sjednocení činnosti správních orgánů a odmítlo ji zpřístupnit veřejnosti, na internetu ji přesto najdete.Ještě méně se mi zamlouvala argumentace, kterou předvedl nedávno premiér Nečas: „Když se povolí jedno pivo, Češi si stejně dají jedno a půl nebo dvě. A to by nebylo dobré,“. Neumím si představit, že se zodpovědný člověk před jízdou vykropí a dá v sázku svoje zdraví a majetek jen proto, že „je to teď dovolený“. Dovolil bych si Nečasův výrok parafrázovat se stejně přiohnutou logikou: „Když mají voliči možnost volit do svého čela hlupáky, Češi tomu dostojí a udělají arcihlupáka premiérem.“

Podíval jsem se po některých ukazatelích ze sousedních zemí, aby věděl, co je a není dobré, a čekalo mě malé překvapení. Například v sousedním Německu není přestupkem řízení s méně než 0,5 promile v krvi. V roce 2009 se tam stalo celkem 310 667 dopravních nehod, z toho 17 471 pod vlivem alkoholu, alkohol se spolupodílel na 5,6 % všech nehod. V sousedním Rakousku, kde platí opět 0,5 promile, činil ve stejném roce podíl alkoholizovaných viníků nehod 6,6 %. V České republice s nulovou tolerancí je to 8,1 %. Data za minulý rok jsem nenašel, ale neočekávám, že by se nějak zásadně lišila. Na základě těchto údajů nejsem přesvědčený o reálném přínosu doktríny „nulové tolerance“. Dodávám, že ve všech uvedených zemích se nehody pod vlivem alkoholu takto posuzují bez ohledu na naměřený výsledek (zda je či není „v toleranci“), liší se však obsah pojmu „dopravní nehoda“.Abych přiblížil svůj postoj k celé záležitosti, myslím, že lidé by neměli řidit pod vlivem alkoholu. Na obecné rovině mi „nulová tolerance“ nijak nevadí, otázkou je, jaké množství alkoholu řidiče již ovlivňuje a jaké ne, resp. zda představuje vyšší riziko než únava, poslech hudby nebo orální sex během jízdy, což zákon (zatím) nezakazuje. Jiným problémem je aplikační praxe, kdy nelze množství alkoholu u řidiče dostatečně přesně stanovit, proto je nějaká nenulová tolerance nutná. Řidiči přistižení a potrestaní s méně než 0,3 promile jistě nebudou žádnými alkoholiky, buď si dali po obědě jedno pivo nebo dvoudecku vína a pak sedli do auta, což ztěží může někoho ohrozit (viz výše, Německo, Rakousko), a pokud by přesto v takovém stavu způsobili nehodu, lze jim to samozřejmě podobně jako ve jmenovaných zemích přičíst k tíži. Anebo jim vznikl problém v důsledku nevhodných policejních detektorů. Jedná se o už tolikrát diskutované trestání slušných lidí za chování, které nikoho neohrožuje.

I když tlak na netrestání slušných lidí byl především ze strany senátu značný, ukázalo se, že „systém“, tedy především ministerstvo dopravy a někteří poslanci napříč politickým spektrem, silně lpí na dosavadní formě i rozsahu represivní legislativy. Výsledkem toho průniku různých přístupů se stal tento legislativní, s odpuštěním, zprasek.

D-FENS