Městské ulice i venkovské silnice jsou v letních měsících plnější než kdy jindy. K tradičnímu automobilovému provozu se stále častěji přidávají cyklisté a v posledních letech především uživatelé elektrických i klasických koloběžek. Tento mix dopravních prostředků s sebou přináší nové výzvy a potenciálně rizikové situace. Pro řidiče automobilů je proto klíčové nejen znát pravidla platící pro tyto zranitelnější účastníky provozu, ale také umět předvídat jejich chování a aktivně přispívat k bezpečnému soužití.

Zatímco kola jsou tradiční součástí dopravy, koloběžky, zejména ty elektrické, představují relativně nový fenomén. Není divu, jelikož se jedná o snadno ovladatelný a (v Decathlonu a u dalších osvědčených prodejců) finančně dostupný dopravní prostředek.

Obě skupiny však mají jedno společné: v porovnání s automobilem jsou jejich uživatelé výrazně zranitelnější a jejich chování v provozu má svá specifika. Pro řidiče to znamená jediné, a to nutnost zvýšené pozornosti a ohleduplnosti.

Ačkoliv detailní znalost zákona se vyžaduje od všech, pro řidiče aut je dobré mít na paměti několik klíčových bodů, které se týkají pohybu kol a koloběžek.

Kde je vlastně jejich místo? Základní pravidlo je pro obě skupiny stejné. Primárně by měly využívat infrastrukturu pro cyklisty, tedy cyklostezky a vyhrazené cyklopruhy. Pokud taková infrastruktura chybí, jejich místo je na pravém okraji vozovky. Jízda po chodníku je pro kola i koloběžky (s výjimkou malých dětských kol a koloběžek považovaných za hračku) zpravidla zakázána. Řidič auta tedy musí počítat s jejich přítomností na silnici.

Jezdec na kole i na elektrické koloběžce je považován za řidiče a musí se řídit pravidly silničního provozu. To zahrnuje dávání znamení o změně směru jízdy, respektování přednosti v jízdě a zákaz jízdy pod vlivem alkoholu. Za snížené viditelnosti musí být kola i koloběžky vybaveny osvětlením a odrazkami.

Pravidlo 1,5 metru není jen číslo. Zákonem stanovený minimální boční odstup 1,5 metru při předjíždění cyklisty (a potažmo i koloběžkáře) má svůj hluboký smysl. Jezdec na dvou kolech může potřebovat náhle objet výmol nebo kanál a tento prostor mu dává nezbytnou rezervu. Vždy předjíždějte s dostatečným odstupem, i když to znamená mírně zpomalit

Pozor na mrtvé úhly! Cyklista i koloběžkář jsou malí a mohou se snadno ztratit ve vašem mrtvém úhlu, zejména vedle sloupků karoserie nebo při odbočování vpravo. Vždy se dvakrát podívejte do zrcátek a pro jistotu i přes rameno, než změníte směr jízdy. Předvídejte i nepředvídatelné. Uživatelé jednostopých vozidel jsou citlivější na nerovnosti vozovky. Počítejte s tím, že se mohou snažit objet díru, kanál nebo spadané listí. Zpomalte v jejich blízkosti a dejte jim prostor na manévrování.

Jeden z nejčastějších typů nehod ve městech je tzv. "dooring", což je náraz cyklisty či koloběžkáře do náhle otevřených dveří zaparkovaného auta. Před otevřením dveří se vždy podívejte dozadu do zrcátka a přes rameno. Na křižovatkách a kruhových objezdech buďte také ve střehu. Při odbočování vpravo vždy zkontrolujte, zda vedle vás nebo za vámi nejede cyklista či koloběžkář, který pokračuje rovně. Na kruhových objezdech jim dejte jasně najevo své úmysly pomocí blinkrů.
A vždy jasně komunikujte svůj úmysl. Včasné a zřetelné používání směrových světel dává ostatním čas na reakci. Pokud je to možné a bezpečné, zkuste navázat oční kontakt, abyste se ujistili, že o sobě víte.

Je důležité si uvědomit, že řidič automobilu jako „silnější“ a robustnější účastník provozu nese větší díl zodpovědnosti za bezpečnost těch zranitelnějších. I malá nepozornost za volantem může mít pro cyklistu či koloběžkáře fatální následky. To je třeba mít neustále na paměti.

Bezpečné soužití automobilů, kol a koloběžek na silnicích je možné a nezbytné. Vyžaduje však znalost základních pravidel, vzájemnou toleranci, trpělivost a především neustálou předvídavost ze strany všech účastníků. Tím, že budete jako řidič automobilu ohleduplnější a pozornější, aktivně přispíváte k bezpečnějšímu prostředí pro všechny. A to za trochu snahy rozhodně stojí.