Čtenářský test: Škoda Octavia 1.9 TDI

Tak hned na začátek – nejsem žádný zarytý milovník škodovek a tohle nemá má oslavná óda na mladoboleslavské kombi, nicméně jsem „ovci“ koupil a od té doby jsem s ní absolutně spokojený. Popravdě, auto jsme kupovali jako druhé do rodiny, já sám mám na své osobní potřeby Ford Focus s naftovým motorem. Nikdo od Octavie nečekal žádné zázraky, šlo o to, aby manželka do něj bez problémů dala dítě, nákup a našeho psa. Prostě druhé auto, které by toho nemělo moc najezdit.

Tak teď nějaké údaje o autě jako takovém. Jedná se o Škodu Octavia Combi II, která je osazena „oblíbeným“ motorem 1,9TDI 77 kW. Rok výroby je 2007, měsíc listopad.

Škoda Octavia III fotogalerie – vše co potřebujete vidět

Když budu mluvit o tom, kolik má oktávka natočeno, bude to vypadat, jako že jsem koupil nějakou vyskákanou herku, má totiž najeto 332 tisíc kilometrů a nějaké drobné! Ano skutečně přes 330 tisíc kilometrů. Jenže, asi osmdesát procent z toho bylo najeto v klidu po dálnicích a auto na to absolutně nevypadá. Navíc má servisní knihu, je koupené v ČR a je po prvním majiteli.Zpátky k motoru. Tenhle stroj už od podstaty nemůže být a není žádný sprinter nebo rychlík, ale na nákupy a na odvoz materiálu na naší chatu dostačující. Jak velký je kufr v litrech? To vážně nevím. Ale když jsme opravovali střechu na kůlně, tak se bez problémů do kufru vešly čtyři role lepenky, velká láhev plynu a nějaké drobnosti. Zavazadlový prostor (věčné téma diskuzí a „základní porovnávací parametr“ u většiny české populace) je opravdu velký, krásně se do něj vešlo sele na gril, velký sud piva a kdyby došlo, tak další dvě basy a pár lahví kořalky. No, to už se asi zbytečně moc rozepisuju…

Ano, Superb má větší. Jenže tohle není Superb. A průměrné rodině vyhovuje.

Na zadní sedačky se poskládali tři stokiloví chlapi. Cesta do Brna by asi moc pohodlná nebyla, ale na dvacetikilometrový přesun – bez problémů. V sedadle řidiče se sedí opravdu pohodlně, sedím relativně nízko, což se u nových aut – včetně mého Fordu – už moc často nestává.

Když bych měl říct něco k servisu, tak ten byl v podstatě hotový od předchozího majitele. Ve 300 tisících se dělaly rozvody, měnila se vodní pumpa, jsou nové tlumiče, kotouče a destičky na všech kolech, a jedno ložisko. Také byly měněn olej a všechny filtry. To vše bylo hotovo a doloženo účty a servisní knihou. Za takto „vymazlené“ auto jsem dal 127 tisíc korun. Podle mne velice slušná cena.

Já jsem v podstatě jen vyměnil skutečně opotřebovaný volant a nechal nalepit tmavé folie ( to hlavně kvůli dětské sedačce a „ nepořádku„ který občas manželka zapomene v autě. Volant jsem sehnal za pár stovek a po jeho výměně auto uvnitř nevypadá skutečně na těch 330 tisíc, ani řadící páka, vzhledem k dálničnímu provozu „bez řazení,“ není omakaná. Jinak změny kvaltů probíhají tak, jak mají, řazení je tuhé, přesné, udivuje mne to, s takovým nájezdem.

Při jízdě nic nevrže, nic nemlátí a při normálním tempu – čímž myslím klidné, nenásilné (ono ani jiné snad nejde) má spotřebu klem 5,5l nafty na 100km. S tím jsem opravdu spokojený. Při téhle spotřebě najede na nádrž skoro 1000 kilometrů!

Jinak ani náklady na provoz zatím nejsou moc vysoké, roční pojištění včetně připojištění všech skel vyšlo na necelé tři tisíce.Náklady na běžnou přípravu před zimou nepočítám, pár stovek stála nemrznoucí směs i nové stěrače. Jo, a na parkovišti mi nějaký šikula zničil zpětné zrcátko – v barvě jsem ho koupil na vrakovišti za pět set.

Žádná krasavice. Prostě obyčejné auto. Dobré, prostorné, pohodlné auto.

Teď před zimou jsem ještě pořídil sadu čtyř plechových disků, ty mne přišli na 2.900 Kč a ještě musím zajistit zimní gumy. Tady nechci šetřit, žádná „čína,“ žádné no-name slupky z bauhausu, ale minimálně průměrně kvalitní obutí. Když do auta sedá manželka s dítětem, nenechám je jezdit na nějaké ztvrdlé pryži.

Ehm, manželka s dítětem. Ano, sedá, ale i když byla původně oktávka určená pro ni, tak v ní jezdí, ale neřídí – musím říct, že se mně auto tak zalíbilo že s ním jezdím já. Nemá sice tak dobré jízdní vlastnosti jako můj Ford – jenže ten už je dvakrát tak starý, téměř před smrtí – a vedle něj Octavia voní novotou.

Na svůj nájezd vypadá „ovce“ neuvěřitelně zachovale. Zatím žádné potíže.

O jízdních vlastnostech se asi nedá moc rozepisovat – „škudka“ jezdí pomalu, nikam se nedere, drží na silnici. Umím si představit, že když bych ji (zbytečně) rozvzteklil k nějakému nepatřičnému tempu, šla by v zatáčce po předku ven a pokud bych přibrzdil, zhoupl by se jí zadek, takové náznaky se dají vytušit. Cit ve volantu je nulový – no a co – sedačka pohodlná, jak jsem říkal, na odpovídající typ nepotřebuji boční vedení a la Sparco. Plně naložené, opravdu plné auto občas lapá po dechu, pokud je před námi dlouhý táhlý kopec, ale to jsou výjimky.

DOPORUČUJEME: První jízda – Škoda Octavia RS 2.0 TDI

Abych vše shrnul, kromě ceny pořízení a běžných nákladů na provoz mne zatím Octavia nestála ani korunu navíc. Není to zábavné auto, když bych se měl jet bavit, tak hned od bohu vypálím deset aut, se kterými bych jel raději, ale na domácí cestování s nízkými náklady se hodí skvěle. Věřím, že Octavia u nás vydrží dlouho, a až odejde, rád si místo ní koupím – zase Octavii. Opět jako druhé auto do rodiny.

Petr Bruckner