Čtenářský test: Citroen Xantia 2.0
Vzhledem k potřebě častějšího cestování po dálnici a potřebě větší praktičnosti jsem byl trochu nerad donucen k výměně mého těžce vydělaného Fordu Escort Cabrio 1.6 EFI.V té době, což je dnes už téměř tři roky, měl jeden známý Renault Laguna. Bylo to moc pohodlné auto, tak jsem se díval po něčem podobném. Na internetu jsem na stránkách druhého největšího pražského bazaru narazil na vyvoněný Citroen Xantia 2.0 benzín, rok výroby 1999. Jel jsem si ho hned okouknout a na první pohled jsem si ho zamiloval.
Po přesednutí z Escorta do Xantie jsem se ze začátku bál, že se v nějaké zatáčce překlopím, protože podvozek je opravdu měkce naladěn. Časem jsem si zvyknul a zjistil jsem, že si auto nechá poměrně dost líbit.
Od té doby se pro mě cestování po dálnici stalo opravdu něčím jiným než se starým Escortem a nejen s ním, protože co se týká jízdních vlastností Xantie, tak těm se nevyrovná ani Ford Mondeo a spoustu soupeřů v dané třídě. Pokud potřebujete přeci jen jistější chování auta, snadno přepnete tlačítkem na přístrojové desce a podvozek se přitvrdí, stále je ale komfortně naladěn.Moje Xantie jé téměř v maximální výbavě, Exclusive, která obsahuje kožený interiér v kombinaci šedé kůže a alcantary, dřevěný dekor interiéru, multifunkční volant, 6x repro, rádio na kazetu s měničem na 6 CD, automatická okna s pojistkami proti přiskřípnutí. Elektrická zrcátka s naklápěním při zpátečce, což oceňuji při parkování k obrubníku, elektricky stavitelná přední sedadla a nafukovací bederní opěrku, tempomat, klimatizaci, přední mlhovky, čtyři airbagy, dešťový senzor. Do maximální výbavy chybí jen střešní okno a ostřikovače světel.
Možná jsem ve výčtu výbavy na něco zapomněl, ale i tak je to na auto za 60 tisíc výbavy až až. Spousta lidí a známých mi říká, ty jsem koupil francouzské auto a to se bude stále jen rozbíjet, elektřina nebude fungovat. Ale asi jsem co se problémů týče narazil na dobrý kus.
Dost bylo chvály, jako každé auto se mě i Xantie dost natrápila, ale to spíš dávám vše za vinu předchozímu majiteli. Zhruba po dvou měsících užívání se mi za jízdy rozsvítil na přístrojové desce nápis STOP. Když jsem zastavil a otevřel kapotu, tak na mě vystříkl hydraulický olej (LHM), praskla totiž trubka která vedla z čerpadla do centrálního měchu. Takže vlivem poklesu tlaku LHM začal tuhnout posilovač řízení a pedál brzdy. Oprava se dala zvládnout doma na koleni, ale to jsem ještě netušil čím to je, takže auto odtáhli do Citroënu a tam mi to za 5.000 Kč zpravili.
Po půl roce se mi ovšem stalo to samé, to jsem už tedy hledal radu na internetu a nalezl jsem na xantiaclubu, kde se mi jeden kolega nabídl, že mi opravu provede, takže jsem v citroenu objednal potřebnou trubku a celá oprava vyšla na cca 1.000 Kč. Dodělali jsme tam ještě nějaké úchyty na trubku navíc a od té doby vše chodí jak má. Většinu jednoduchých oprav, ale na mou zručnost přeci jen těžkých, mi provedli moji kamarádi, kteří mají zlaté ručičky a potřebné vybavení. A příčina praskání té trubky?
V bazaru mi auto prodali jako manuál, ale u citroenu mi podle VIN sdělili, že auto bylo vyrobeno jako automat, to znamenalo, že mě bazar lehce podvedl. Když jsem jel toto reklamovat, tak jsem nepochodil. Takže veškeré závady plynuly z jiného ústrojí a jiných úchytů té trubky, ale vše se napravilo za pár korun a vše je tedy plně funkční.Za téměř tři roky užívání a najetí cca 60 tisíc kilometrů jsem tedy měnil dvakrát trubku (celkem 6.000 Kč), brzdové destičky přední i zadní, vše svépomocí (do 1.000 Kč), třikrát výměna oleje a filtru (celkem za 2500 Kč) a jedny přední gumy (2400 Kč). Před dvěmi měsíci jsem nechal vyměnit, resp. repasovat všechny hydraulické měchy a to vyšlo na nějaké 4500 Kč. Takže sečteno a podtrženo mě tříletá údržba auta vyšla na sedmnáct tisíc.
Přes veškerá tato p měkká sedadla, ale dobře tvarovaná a s dobrou oporou zad, takže i po delší cestě není člověk rozlámaný. Někdo možná namítne, že sedačky nemají boční vedení, můj dojem je takový, že to auto není žádný závoďák, v sedačkách držím i ve svižněji projeté zatáčce. Dokáže jet rychle a poradí si i při vyhýbání se v nebezpečných situacích.
Naopak má auto dostatečné zrychlení a dobrou agilitu, při normální jízdě si řekne o 7,5 litrů benzínu a při svižnější klidně o jedenáct. V průměru s tímhle benzínovým dvoulitrem lze dosáhnout spotřeby 8 litrů. Motor s výkonem 132 koní zabírá slušně, má udávanou rychlost 197 km/h, já osobně jsem s ním jel i 230 km/h a auto sedělo na silnici jak přibyté. Takže by se dalo i více, ale k čemu to. Rozměr pneumatik mám doporučený 185/65 R15, nejsou to žádné balóny, ale na sériových ALU discích vypadají dobře.
Z uživatelského hlediska se mi líbí praktický a snadno přístupný kufr, má objem přes 400 litrů, což jé méně než tolik v těchto končinách preferovaná Octávie, ale ta upřednostňuje spíše zavazadla než pasažéry na zadních sedadlech. Pokud si sednu já, 196cm vysoký čahoun, za svoje sedadlo řidiče seštelované přesně pro mě, tak stále mám vzadu dostatek místa na nohy a nikde se netlačím, ani kolena, ani hlavu.Další šikovnou věci v kufru je sluneční roletka na zadní okno, ta sice není elektrická, ale to nevadí, manipulace s ní je jednoduchá. Zadní sedadla jsou dělena v poměru 40:60 a ve vetší části je skryta ještě loketní opěrka a průvlak do kufru. Opěradla se pro sklopení do roviny musí zbavit hlavových opěrek.
Ve všech dveřích jsou odkládací schránky na drobnosti, vejde se do nich půllitrová láhev, v předních dveřích jsou ještě zavírací schránky třeba na mapu, škrabku na sníh, a pár těch maličkostí, co člověk v autě vozí. Přístrojová deska působí možná zastarale, ale elegantně. Ovládání klimatizace není intuitivní, avšak brzy si na něj člověk zvykne, o rádiu nemluvě.
Multifunkční volant je hrozně návyková věc, stejně jako loketní opěrka mezi předními sedadly. Pouze ovládání zadních oken je trochu nešťastně řešené, protože buď si musíte vykloubit přes opěrku ruku nebo opěrku zdvihnout.
Co se designu Xantie týče, tak k tomu se nechci moc rozepisovat, protože Citroen vždy dělal extravagantní automobily a Xantie není výjimkou. Zadní část vozu je ale pojata dost jednoduše, světlomety jsou děleny z blatníků na víko kufru a mají jednoduchou grafiku, každá funkční lampa je vlastně kostka.
Profil auta je klínovitý a za povšimnutí stojí i velké prosklení dveří, přední dveře jako by byly menší než ty zadní, působí nižší a kratší, v zadních dveřích chybí trojúhelníkové okénko. Zadní okna zajíždějí samozřejmě až dolů i přes jejich rozměr. Přední převis není nijak přehnaný a zadní působí dost kompaktně a zadní okno je protaženo skoro na samotný konec karosérie. Díky tomu se s autem celkem dost dobře parkuje. K parkování napomáhá i dostatečně silný posilovač a celkem slušný rejd auta.
Na co bych zapomněl, tak je rezerva, ta není v autě, ale pod ním a lze vyndat pouze odšroubováním háku v kufru pod koberečkem, nevýhoda rezervy pod autem je že se možná zamažete. A výhoda toho je, že pokud jedete na chatu s plně naloženým autem a píchnete, tak nemusíte vyházet půl věcí z kufru, abyste ji vyndali. K výměně rezervy nemusíte mít ani hever, stačí mít po ruce u cesty třeba špalek. Auto dáte do vrchní servisní pohohy (ovladač se nachází mezi předními sedadly), pak podepřít, spustit auto dolů a kolo bude ve vzduchu tak, že ho můžete bez problému sundat a vyměnit.
Každé auto má svůj význam, svojí cílovou skupinu. Pokud tahle recenze změní názor na francouzská auta aspoň u jednoho člověka k lepšímu, tak budu rád. Mě si našlo právě tohle.
David Mareš
Redakčně upraveno a zkráceno.
