Citroën DS4 2.0 HDi 160

• Dynamika 6

• Chování na silnici 6

• Provozní náklady 6

• Praktičnost 6

• X-Factor 6

• Celkové hodnocení 6

RADOSTI výkonný, úsporný, kultivovaný motor

STAROSTI schopnosti podvozku nekorespondují s cenou auta

Vývoj, evoluce, pokrok. Proces uspokojování vrozené lidské touhy dělat věci dnes lépe než včera (zítra?) si říká všelijak. A bere na sebe různé podoby. Mnohdy člověku včerejšímu nezbývá než kroutit hlavou, a přestože se nechci připravit o většinu čtenářů v prvním odstavci, nebudu tajit, že nad Citroënem DS4 2.0 HDi jsem si pořádně protáhl krk. Není jako DS3. Opentlená třídveřová C3 umí dokonce pobavit, ale především při rozumných výrobních nákladech vypadá nesrovnatelně lépe než pětidveřový model, a tak si zaslouží svou vyšší cenu. Geniální, vážně. Prodeje i zisky Citroënu tomu odpovídají.

A teď DS4. Vypadá dobře (asi, nepoznám to), takže základní předpoklad úspěchu bychom měli. Jenže co za to vlastně musel výrobce zaplatit? DS4 má vyšší, širší a kratší karoserii než C4, takže mimo platformy byste na autech mnoho mnoho společných dílů nenašli. Úspory nákladů budou minimální. Zákazníkovi z toho samozřejmě žádné problémy nevyplývají.

Citroën DS4 fotogalerie – vše co potřebujete vidět

U Citroënu se také rozhodli poměrně nesmyslně vybavit C4 i DS4 pěticí dveří. Nesmyslně proto, že Citroën DS4 bez odmlouvání pustí dozadu i gymnasticky méně zdatné pazažéry, aby jim celou cestu mlátil o hlavu faktem, že je vůbec nemá rád. Zadní okna nejsou otevírací a chybí místo na nohy. Mlácení o hlavu není docela obrazné: Prostoru se nedostává ani od ramen nahoru. To už by zákazníkům vadit mohlo. Pravda, většina z nich to nejspíš přežije. Škody pro Citroën jsou ale na pohled opět značné – třídveřové auto by do nabídky zapadlo lépe a zbytečně by nepožíralo prodeje pětidveřové C4.

Nechtěl bych pochybovat, že se najdou zákazníci, ochotní vysypat u dealera klidně sedm set tisíc za dobře naleštěný kousek moderního designu. Já s tím nemám problém. Otázka zní: Bude takový zákazník spokojený? A odveze si dobré zboží? Jestli mě DS4 něco naučila, tak že na tuto otázku možná vůbec neexistuje prostá odpověď.Páteční kus
DS4 už jsme v redakci měli. Jako první poslal Citroën na návštěvu auto s dvěma stovkami benzínových koní. A Daliborovi se líbilo, ohodnotil ho čtyřmi hvězdičkami. I když byla testovací DS4 1.6 THP strojem plným rozporů, kterým zůstává, dávala nakonec smysl. Citroëny se stylizovaným logem DS na pozadí mají za úkol vypadat dobře, a jak už tu padlo, tuto metu v automobilce pokryli. Dražší – „prémiová“ – auta by si však neměla utrhnout ostudu ani na silnici. Míří na movitější zákazníky, ochotné připlatit nějakou tu korunu za trochu chromu, a takoví mívají srovnání. Nezřídka poznají, že jejich stroj nejede tak, jak by měl.

Novinářský Citroën s motorem THP fungoval dobře. Zatáčel, kdy měl, nehoupal se a neplaval, přesto byl přijatelně komfortní a veskrze příjemný. Byl vším, čím naftové auto není. Neumím bohužel určit příčinu. Myslel jsem, že rozdíl je daný vyšší hmotností na přední nápravě, a tedy odlišným nastavením podvozku. Jenže není. Moderní benzínová šestnáctistovka s turbem váží jen o čtyři kilogramy méně než moderní dvoulitrový diesel.

O to větší je celá záhada. Naftové auto se na běžné české rozbité silnici beznadějně zmítá nahoru a dolů. Co je horší, hází sebou i ze strany na stranu. DS4 tluče do dorazů a působí, jako by chtěla seskočit ze zadní nápravy. Nezapomněli u Citroënu dotáhnout šrouby? Možné by to bylo, kvalita výroby francouzských strojů je pověstná. Benzínová verze možná prostě reprezentovala produkty země galského kohouta ve vrcholné formě, zatímco naftový vůz ukazuje odvrácenou tvář systému. Váš vůz by se v tom případě pohyboval někde mezi.

Vysvětlení může dát rozměr pneumatik. Benzínové auto mělo osmnáctipalcová kola, obutá do pneumatik s profilovým číslem 45, diesel dostal devatenáctky oděné profilem 40. Mozek se zdráhá uvěřit, že by propastný rozdíl v chování obou aut mohl způsobit jediný palec, ale vyloučené to není. Pokud máte naplánovanou testovací jízdu, hlídejte si rozměry pneumatik.Motor
Možná jezdíte jen po rovném asfaltu. Nešťastné problémy s podvozkem by vás pak nemusely zajímat, v tom případě je totiž důležitější motor. Čtyřválec o objemu dvou litrů má se 163 koni a 340 newtonmetry dostatečnou zásobu výkonu pro všechny situace. Pravda, když jsem nedávno označil výkony Mercedesu C 220 CDI slovem „fantastické“, asi jsem to přehnal. Chtěl jsem prostě říct, že auto jede mnohem lépe než průměrný zástupce segmentu C či D. Pro DS4 platí přesně to samé.

Předjíždění zvládá hladce, stejně jako rychlou jízdu po dálnici. Stovka za 8,6 sekundy a maximální rychlost 212 kilometrů v hodině jsou hodnoty nad průměrem českých silnic a auto jejich platnost rádo potvrdí. Nebude při tom ani zvlášť hlučné, už starší dvoulitr se 136 koni patří k jemnějším čtyřválcovým dieselům na trhu a motor o výkonu 163 koní jeho odkaz dál rozvíjí. Kombinovaná spotřeba 5,1 litru na sto kilometrů je jako vždy údajem pro optimisty. Snad se k ní zvládnete přiblížit, ale většina lidí bude někde nad šesti litry.Další postřehy
Přestože nastavení podvozku mi ani trochu nesedělo, kdyby auto jezdilo pohodlněji – což by si při své výšce a postavení zasloužilo – neměl bych s ním nejmenší problém. Řízení není zcela přesné, ale trochu neurčitosti zákazníci Citroënu jistě snesou a k ovládání auta ve všech rychlostech to stačí. Řadicí páka běhá v kulise s přesností, která je u francouzského auta obdivuhodná. Kdyby naftová DS4 neskákala jako koza a držela lépe směr, byla by dobrým strojem na rychlé přesuny po české kotlině.

Že stylový Citroën nedostanete lacino už asi víte. Diesel se 163 koni není k dispozici v nejlevnější výbavě, takže na jeho řádku v ceníku najdete jen dvě čísla: 634 400 a 674 400. Jestli je to hodně nebo málo, to si raději rozhodněte sami. Na výbavě vás však Citroën neošidí. Většina rozmařilých výstřelků navíc pracuje uspokojivě – dokonce i vyhřívání sedadel funguje, když se dokáže probrat v rozumném čase, což nebývá u francouzských aut zvykem.

Jaký je smysl toho všeho? Nevím. Mám vážné podezření, že Citroën se jednoduše chytil do vlastní slevové pasti. Už nedokáže prodat standardní modely za tolik, aby se mu vyplatila výroba. Musí je mít, ale nevydělává na nich. A tak staví auta jako DS4. Tím nebo oním způsobem praktická, pod kapotou obyčejná a dokonale civilní, přesto oblečená tak, aby to nikdo nepoznal. Pětice dveří nedělá z DS4 alternativu k C4, spíš sprostého bratrovraha. Není to hloupost, ale záměr. Citroën chce prodávat DS4 na úkor C4. Samozřejmě jen bezdětným, ostatní budou vzadu postrádat místo.Verdikt
Co dává smysl v zábavném hatchbacku DS3 i v rychlém benzínovém DS4, tentokrát dokonale selhalo. Snad se od naftové DS4 chce příliš mnoho. Má být „sportovní“, přesto budit respekt vysokou karoserií. Má být pohodlná jako Citroën, ale agilní jako Audi. Má žrát co nejméně, ale nesmí být pomalá. V showroomu má vypadat prakticky, ale v garáži spíš jako moderní interpretace přežitého kupé. Má oslovit zákazníky Citroënu, ale donutit je zaplatit.

Teoreticky není úspěch vyloučen. Pečlivá práce ve všech fázích návrhu i výroby stroje dokáže zázraky. Auto vyrobené ve Francii o pátečním odpoledni však šanci nemá, a to ani nejmenší. Novinářský Citroën DS4 2.0 HDi je přesně ten případ. Doufejme, teorie pátečního odpoledne je pro automobilku tou lepší možností. V opačném případě je dé es čtyřka prostě jen špatná.

Martin Plaštiak

Druhý pohled
Na benzínové DS4 1.6 THP bylo cosi, co připomínalo Mercedes. Možná to byl příjemně velký volant, lehce houpavý, ale jistý podvozek a především velmi silný motor s dlouhými převody, kdy rychloměr upaloval nepoměrně svižněji než otáčkoměr. Dieselové DS4 ale zklamalo nejen po stránce pojetí výkonů, ale i celkovou dotažeností, jako by někdo auto šil horkou jehlou. Nezbývá než doufat, že to byl problém konkrétního kusu.

Měření a technické údaje