Citroën C4 Picasso 2.0 HDi Exclusive

• Dynamika 8

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 8

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 8

Prodejní strategie Citroënu je trochu… řekněme zvláštní. Nejdřív Fracouzi představili nové C4 Picasso, velké sedmimístné MPV. V prodeji dál zůstala stará pětimístná Xsara Picasso, která se díky své ultrapříznivé ceně na prodejních žebříčcích stále drží docela dobře. Potom se ale rozhodli, že udělají ještě pětimístnou verzi nového modelu. A pojmenovali jí… C4 Picasso. Aby se to nepletlo, sedmimístnou přejmenovali na C4 Grand Picasso. No a aby v tom byl ještě trošinku větší zmatek, Xsara zůstala v prodeji, takže teď Citroën nabízí dvě pětimístná MPV.

Citroën C4 Picasso velká fotogalerie

Vypadá to jako recept na pohromu, nabídnout zákazníkům dva přímé konkurenty, ale mě se zdá, že rozhodně nebude tak zle. Obě Picassa sice spadají do kategorie „pětimístné MPV“ a mají vzdáleně podobnou siluetu, ale tím jejich podobnost končí. Jestli se na nich dá něco názorně předvést, je to pokrok, jaký Citroën v posledních letech udělal. Rozdíl mezi modely „staré generace“, jako je právě Xsara, nebo třeba i C5 a těmi novými je přímo propastný.

Jestli mají něco společného, je to podvozek. Jak už jsme u Citroënů zvyklí, je nastavený především na pohodlnou, komfortní jízdu. Na nějaké zběsilé průjezdy zatáčkami jsou zkrátka jiná auta a zákazníci Citroënu už s tím počítají. Rozhodně se ale nedá říct, že by C4 Picasso působilo v zatáčkách nějakým extrémně rozhozeným dojmem – jede na poměry kategorie MPV velmi slušně. Srovnávat ho s Fordem S-Max, jehož podvozek patří mezi ty nejsportovnější a nezábavnější samozřejmě nemá smysl – jenže má vůbec smysl mluvit o nějaké sportovnější jízdě u primárně rodinného auta? Přinejmenším z devadesáti procent ne, a těch zbylých deset procent si zkrátka koupí Ford.

Co se ovšem týče dílenského zpracování a kvality materiálů, tam si Citroën tentokrát zaslouží obrovskou pochvalu. Všechno sedí, skoro nic nevrže a navíc, materiály v interiéru jsou velmi příjemné na pohled – i když na dotek zjistíte, že někdy nejsou tak luxusní, jak se tváří. Když to zkombinujete s designem vnitřního prostoru, máte rovnou jednu z nejsilnějších stránek Citroënu C4 Picasso. Uvnitř je tak dobře, že tam slabší povahy budou chtít rovnou bydlet. Velkou roli hraje panoramatické čelní okno, které se táhne až téměř nad hlavu řidiče – každopádně jde tak vysoko, až jeho hrana v podstatě zmizí ze zorného pole. Pak se vám zdá, že jedete v autě, které prostě nemá střechu. Je to ovšem trochu dvousečné. Mě osobně se to velmi líbí, ale setkal jsem se i s lidmi, kterým to bylo nepříjemné a raději si hranu okna snížili posunovací roletkou, na jejímž konci je klasická sklopná sluneční clona. Cestující v druhé řadě se pak mohou těšit z rozměrného střešního okna, které se dá pochopitelně také zaclonit, takže v parných dnech se z Picassa nestane pařeniště.

Když už jsme u prosklení, nelze ještě nepochválit A-sloupky, které jsou dvojité a tak inteligentně zakřivené, že je skrz ně velmi dobrý výhled. Vlastně asi nejlepší, jaký jsem u vozu téhle kategorie kdy zažil. Při manévrování v hustém městském provozu je to velmi příjemné plus.

Světlá palubní deska i čalounění sedadel dojem prostornosti a vzdušnosti ještě zesilují. Na centrální displej si asi někteří řidiči budou muset zvykat, ale velké problémy to nedělá. Po obou jeho stranách jsou pak rozměrné odkládací schránky. Takovýchto prostorů je v interiéru vůbec spousta, takže se majitel nemusí bát, že nebude mít kam uložit všechny ty drobnosti, které jsou v rodinném autě na delších cestách potřeba. K pohodě přispívá také klimatizace se samostatným ovládáním u každého sedadla.

O víkendu jsem se s přítelkyní a dvěma kamarády vydal na výlet do Německa. Skoro celou cestu jsme jeli po dálnici a všichni si vnitřní prostor a pohodlí pochvalovali. I cestou zpátky bylo všechno v pořádku, kufr spolknul poměrně velký náklad, i když jsme ho otestovali skutečně po okraj – poslední zboží jsme nakládali samostatně výklopným zadním oknem. Obě přítomné slečny se vyjádřily, že přesně takhle by si představovaly ideální rodinné auto. Nutno ovšem podotknout, že jsme testovali nejvyšší stupeň výbavy Exclusive, který má vzadu pneumaticky odpruženou nápravu, pohlcující rázy od příčných nerovností podstatně lépe, než jednoduché odpružení u hůře vybavených modelů. Exclusive má také za další příplatek vrstvená okna, která ještě vylepšují už tak velmi slušnou akustickou pohodu.

Pod kapotou bručel dvoulitrový turbodiesel o výkonu 136 koní a točivém momentu 270 Nm. Pokud se vám zdá, že si pamatujete jinou cifru, máte pravdu. V jiných modelech má tenhle motor 320 Nm, jenže v C4 Picasso je standardně spojen s robotizovanou převodovkou BMP6, která prostě takovou porci krouťáku nezvládne, takže musel být motor trochu zkrocen. Upřímně řečeno, není to příliš šťastná kombinace. Dvoulitr má sice síly dost, ale nezdá se zas o tolik pružnější, než dieselová šestnáctistovka, kterou si navíc můžete koupit s manuálem. Což možná budete chtít, protože „poloautomat“ BMP6 není zrovna vzorem plynulého řazení. Zejména když necháte jeho volič vpravo nad volantem v poloze A (jako automat), mohou vás cukavé změny začít po chvíli pěkně štvát. Nejlepší volbou je řadit si pádly pod volantem, ale i v tom případě musíte nohu na plynu přesvědčit, že vlastně jedete v manuálu. Pokud při přeřazení neuberete plyn, nepříjemnému zacloumání se nevyhnete. S trochou cviku se to dá zvládnout, ale nemůžu se ubránit přesvědčení, že by bylo nejlepší spokojit se prostě s manuálem. Jenže v případě dvoulitrového dieselu máte smůlu.

A nebo se na diesel vykašlete úplně. Obávám se, že si teď spousta potenciálních zákazníku posměšně klepe na čelo protože empévéčko přece má smysl jedině s tédéíčkem, to ví každý moula. Skutečně? Je pravda, že jen málokde je kult nafty tak hluboce rozšířený, jako mezi majiteli MPV a SUV, ale konkrétně v případě tohohle Citroënu se nabízí alternativa v podobně benzínového dvoulitru, který má dost síly, nádherně plynulý a hladký chod a dá se s ním bez potíží jezdit za 8,5 litru. Akorát, že se nabízí také pouze s převodovkou BMP6…

Nakonec jsem si nechal značně nepopulární disciplínu hodnocení vnějšího vzhledu. Je dost možné, že se mnou spousta lidí nebude souhlasit, ale tak už to prostě bývá. C4 Picasso se mi líbí hodně. Zejména v bledě modré barvě působí velmi osvěžujícím dojmem, ale ani tmavě červená metalíza není špatná – není sice tak křiklavá, ale zato vyvolává dojem zdrženlivé, ale velmi chic elegance. I ta zvláštní vlnovka v na spodku zadního bočního okna si našla cestu k mému srdci. Citroën se vždy honosil neobvyklým designem a novátorstvím… tedy, honosil se jimi zezačátku, pak nastala doba temna, která trvala až donedávna. Ale nové modely jsou tak svěží, jak byli jejich předchůdci (Xsara, C5 atd.) k uzoufání nudní. Nové Picasso se bude vyjímat v supermoderní vilové čtvrti, jako i před staroměstskou kavárnou, nebo u venkovského domku. Kdybych moje automobilové preference nestavěly zábavné jízdní vlastnosti přece jen na poměrně vysokou příčku, tohle by byl jeden ze žhavých kandidátů na rodinné auto.

Honza Koubek

Měření a technické údaje