Citroën C4 Picasso 1.6 THP (2014)

• Dynamika 7

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 5

• Praktičnost 9

• X-Factor 7

• Celkové hodnocení 7.2

RADOSTI
Značný posun v kvalitě jízdy, celková kultivovanost, prostor v interiéru a jeho variabilita

STAROSTI
Nepřesvědčivá ergonomie, vysoká spotřeba ve městě

V případě, že jste testy nového Picassa na těchto stránkách již zaregistrovali a váháte, jestli má vůbec smysl číst dál, nehodlám vás nutit pokračovat, rád bych ale podotkl, že jsme vás až dosud podrobněji seznamovali pouze s prodlouženými variantami Grand poháněnými dieselovými motory, zatímco vůz na úvodní fotce je standardní krátká verze s přeplňovanou benzínovou šestnáctistovkou. Takže pokud máte dojem, že by vás právě taková kombinace mohla něčím zaujmout, minimálně jeden důvod skočit na další odstavec už máte.

Abyste našli důvody přelouskat i ty následující, bude asi hodně záležet na tom, co od aut obecně charakterizovaných jako rodinná očekáváte. Pokud v první řadě spoustu prostoru, s tím nemá ani menší z bratří Picassů žádný větší problém. Nechci vás na tomto místě obtěžovat konkrétními čísly, možná by vás ale mohlo zajímat, že tento vůz přerostl svým rozvorem nejen starý model Grand, ale o celých deset centimetrů zostudí i tolik glorifikovanou novou Octavii.

Zvnějšku byste tomu pravděpodobně ani nevěřili. Relativně krátké převisy a karoserie nafouklá do výšky společně s proporcemi nakynutého knedlíku způsobují, že krátké Picasso hodně klame tělem. Z některých úhlů může kdekomu tohle MPV především na fotografiích připomínat městské mini, navíc zezadu podobné spíše Audi než Citroënům, nicméně ve skutečnosti jde o docela velké auto.

Uvědomíte si to vedle něj, ještě více však po usednutí. Zatímco téměř kolmé boky zajišťují spoustu místa na šířku, posuv předních sedadel v podélném směru připomíná popojíždění po ranveji. Ještě více se mi líbí pozice za volantem. Je poněkud vyšší než v běžném hatchbacku, nicméně k dodávce má daleko i díky domu, že sloupek řízení netrčí z palubní desky nahoru, ale dá se nastavit až skoro vodorovně. Abych se tu cítil jako doma, chtělo by to mít podlahu s pedály zvednutou ještě o kousek výš, na MPV je to ale vážně příjemné přivítání.

V zásadě nezklamou ani samotná sedadla, která výrazným vedením neoplývají a mohla by mít trochu delší sedáky, alespoň v případě spolujezdce je však možné dostat originální elektricky výsuvnou opěrku. Naprosto zbytečný je naopak jakýsi pseudo-masážní systém fungující na principu nafukování a vypouštění bederní opěrky, který se sice o něco snaží, opěradlo se vás ale dotýká, jakoby se bálo žloutenky. Nedomyšlená je také loketní opěrka integrovaná do sedadla řidiče. Je příliš úzká, sklouzává z ní ruka, a když už nějakou stabilizovanou polohu najdete, po chvilce začne tlačit.

Centimetry by neměly v zásadě chybět ani cestujícím vzadu na třech samostatných sedačkách, bude ale záležet i na tom, koho povezete. Útok L.A. Lakers by se na deficit prostoru pro kolena a ramena stěžovat mohl, průměr se naopak usadí ve vším pohodlí. Zabývat se velikostí kufru naopak moc význam nemá. Nároky má každý jiné, ty moje plnila C4 Picasso s přebytkem. V základu máte 537 litrů, zadní sedačky však můžete posunout vpřed, dostat se až na 630 litrů a jejich sklopením na více než 1,7 kubíku. Co oceňuji více, je pravidelný tvar, nízká nakládací hrana, ložná plocha bez schodů a možnost povalit opěradlo spolujezdce vpřed a třeba se jen tak natáhnout.

Samotné pracoviště řidiče za více než dobrým dojmem z prostornosti kabiny nezaostává, tedy alespoň na první pohled, z funkčního hlediska by však autoři tohoto ergonomického lapsusu zasloužili rákoskou. Že by se k extravagantnímu pojetí auta právě tady a teď hodil volant s pevným středem, je moje soukromé přání, vyčištění středu palubní desky od klasických tlačítek je ale vážně mimo. PSA pro své nejnovější modely vymyslelo rozhraní s ovládáním připomínajícím tablet, až na to, že logika, rychlost reakcí na povel i grafika zůstaly o pět let pozadu. Je to docela zvláštní, protože hlavní přístrojový panel umístěný uprostřed pod oknem má perfektně ostrý obraz, je přehledný a snadno čitelný.

Na jistou kvalitativní rozpolcenost narazíte také při podrobnější obhlídce materiálů interiéru. K pokusům o penetraci plastových panelů ukazovákem mám skutečně daleko, nelze si ale nevšimnout, že většina dílů v primárním dohledu posádky má prvotřídní jakost i zpracování, směrem dolů a dozadu je to ale poněkud horší, i když dosavadní standardy běžných Citroënů tohle MPV pořád o třídu překonává.

Docela sympatickým způsobem se Picasso prezentuje také na silnici. Je postaveno na nové platformě EMP2, která jeho agilitu zásadním způsobem nemění, zlepšuje však to, co je pro auta tohoto typu a zaměření skutečně důležité. Na ostrých nerovnostech rány do interiéru občas (jako akustický nešvar) proniknou, principálně se však mění komfort jízdy. Síly působící proti propružení kol obou náprav mají jemný náběh i navzdory tomu, že krotí osmnáctky, tlumiče spolehlivě filtrují sekundární vibrace, a přesto auto neplave.

Nenacházím jediný důvod, proč bych měl tímto vozem zkoušet limity nevolnosti jednotlivých členů posádky, tak výjimečný jeho podvozek opravdu není, líbí se mi ale, že z něj na klikaté okresce vyzařuje sebejistota a na MPV i jistá preciznost. Náznak možného překvapení hatí jednak pocit nepatřičnosti, především ale poněkud přecitlivěle zasahující stabilizace a příliš lehké řízení s minimální zpětnou vazbou, které tomuto autu vyčítat můžete, většina majitelů by vás ale v lepším případě nepochopila a v tom horším se vám vysmála.

Skutečným zklamáním tohoto vozu je motor 1.6 THP, přesněji řečeno projevy pohonného ústrojí v tomto konkrétním voze. Šestnáctistovka s jedním turbem je notoricky známý agregát, který v několika jiných koncernových modelech anebo Mini dokáže při správném sladění s převodovkou a adekvátní kalibraci odvádět fantastickou práci, tady to ale jaksi nefunguje.

Že malý čtyřválec postrádá charakter, nebude (myslím) nikomu zase moc překážet, naopak vysloveně pochvalu zaslouží za příkladné odhlučnění a komplexní kultivovanost. Jen by mě zajímalo, kam se vytratilo těch 156 udávaných koní. Tedy ony tam někde asi budou, jenže dlouhé převody (jinak docela přesného manuálu) v kombinaci s otupělými reakcemi na plyn je zcela udusily, zlikvidovaly poslední zbytky naléhavosti přeplňování a co je horší, vliv na spotřebu byl zcela opačný, než je papírově deklarováno.

Takto utlumený motor je extrémně choulostivý na styl jízdy, takže cokoli necitlivějšího než noha baletky vznášející se nad rozbuškou protipěchotní miny vás na pravidelných trasách velmi důvěrně seznámí s obsluhou čerpacích stanic. Tedy hlavně ve městě, kde se jen trochu svižnější jízda projeví klidně šestnácti litry na sto, které upravíte na poněkud snesitelnějších devět litrů se značným sebezapřením a soustředěně plynulým stylem řízení. Stravovací návyky THP se umravní až mimo město, kdy se apetit využitím konstantní ustálené jízdy sníží třeba i na šest litrů, opět to chce ale ignorovat levé pruhy či nutkání předjíždět kolony.

Verdikt

Jako zastánce benzínových motorů to říkám nerad, musím ale přiznat, že Citroënu C4 Picasso přeplňovaná jednotka 1.6 THP příliš nesvědčí. Čert vem spotřebu. Jsou lidé, kteří ji tolik neřeší a mimo město tak vysoká není. Samotná maximálka anebo čas akcelerace na stovku rovněž špatné nejsou – nakonec rychlejší Picasso podle tabulek neseženete. Z uživatelského hlediska ale tomu chybí ten správný finální dotek. Výhodou je (a mám to i odzkoušeno), že vám Francouzi pro tuto modelovou řadu nabídnou také poměrně tiché a úsporné diesely s tím správně nadávkovaným výkonem v nízkých otáčkách.

Pokud jde o zbytek auta, vrací C4 Picasso Francouze do hry v sebevědomém stylu. Je příjemné vědět, že automobilka nepodlehla pokušení a nesnažila se udělat tohle MPV tím, čím není. Nová modulární platforma tohle umožnila. Je především pohodlná, na oltář komfortu nedává ovladatelnost a jako hlavní bonus přidává spoustu dobře využitého prostoru. Paradoxně asi největším konkurentem benzínového Picassa v ceně od půl milionu se dost možná stane o číslo větší verze Grand, která je v nejvyšší specifikaci Exclusive o prakticky zanedbatelných pět tisíc dražší. Na standardní variantě se mi ale líbí, že jako van vlastně nevypadá a ani tak nepůsobí, přestože je vnitřek patřičně hypertrofovaný.

Měření a technické údaje