Citroën 2CV alias Kachna je jedním z nejslavnějších vozů nejen francouzské značky, ale celé automobilové historie. Zajímavé je, že se Citroën nikdy nechytl retro vlny na počátku 21. století a moderní reinkarnaci Kachny po vzoru Mini či Beetlu nikdy neuvedl.

První cé-trojka sice svými tvary, zejména zakulacenými A sloupky a dveřmi trochu připomínala jeden ze slavných designových prvků své historické předlohy, nicméně oficiální následovník Kachny se nikdy nezrodil.

A není jím ani současná třetí generace Citroënu C3. Přesto mi ji v mnoha ohledech dost připomíná.

Zvenku tedy příliš ne, protože vystajlovaná karoserie nové C3 je na hony daleko primitivním a účelným tvarům 2CV. Jestli je to dobře, nebo špatně, nechám na vašem posouzení.

Osobně je mi bližší rozkošná jednoduchost originálu a i předchozí generace byla v mých očích líbivější, i když poněkud femininní, a s Airbumpy na dveřích vtipnější. Teď vypadá arogantně, naštvaně, nabubřele, přeplácaně a navíc je to další auto, které si zbytečně hraje na SUV. Proč to prostě nemůže být normální hatchback?

Traduje se, že Kachna byla zkonstruovaná k tomu, aby zvládla odvézt sedláka přes pole s nákladem 50 kilogramů brambor a košíkem vajec, aniž by se nějaké rozbilo.

Jestli se nový Citroën C3 v něčem podobá Kachně, potom ve zvýšené stavbě podvozku. Díky tomu si poradí i s nějakou tou polňačkou, teoreticky i s polem, pokud nebude podmáčené.

Kontrastní černé oplastování, jímž se nová C3 zase více přibližuje stylu crossoverů, vám totiž jako čistě designová machrovinka zrovna nepomůže, když zapadnete po břicho v bachně. Pohon všech kol pochopitelně u této třídy vozů chybí úplně, ten nabídne snad jenom Suzuki Swift.

S bramborami problém nebude, ostatně odvézt jich zvládne mnohem víc než půl metráku, nicméně s vajíčky už to tak slavné není.

Přestože chování podvozku s mohutnými náklony silně připomíná ukolébaný jízdní projev Kachny, odpružení na relativně velkých sedmnáctkách má k typickému citroënímu komfortu daleko, když je spíš tužší. Vejce bych tady úplně nepřevážel, pokud nechystáte nadýchanou omeletu.

Tomuhle autu by slušely, co se jízdního komfortu týče, balonové patnáctky, leč minimem jsou šestnáctky plecháče. Ve střední výbavě najdete tyto sedmnáctky, opět plecháče s poklicemi, které nevypadají zrovna vábně. Pardon, ale doufal jsem, že doba laciných „kanáldeklů“ už je dávno pryč. Až nejvyšší výbava nabídne lité sedmnáctky.

Uvnitř už je nová C3 věrnější prastarému originálu. Jednoduchá, skoro až strohá palubní deska sálá vzdušností a je mi tisíckrát sympatičtější, než moderní trendy s divokými tvary, kilometry LED pásků a hektary displejů. V základní výbavě jí dokonce chybí i středový displej multimédií, a vlastně mě to vůbec neuráží.

Kaplička přístrojů se po vzoru peugeotího i-Cockpitu přesunula na vršek palubní desky a co nejhlouběji k čelnímu sklu, takže svým způsobem supluje head-up displej. Co do zobrazení je velmi strohá a chybí jí třeba i otáčkoměr, ale zase je to něco, co mě vůbec neuráží. Víc vlastně nepotřebujete.

Stejně tak prošel mírnou evolucí samotný dvouramenný volant, který je právě kvůli nové architektuře budíků menší a placatější, aby na ně bylo dobře vidět. Je to celkem vtipné a o něco lepší, než u Peugeotu, nicméně věnec je zbytečně bachratý, což způsobuje špatný úchop. Nakonec jsem volant nejčastěji držel, ač nesprávně, za spodní část věnce.

Interiér je celkově jednoduchý, přehledný a hravý, nechybí ani drobné vtipné detaily, jako malé štítky na dveřích s různými hláškymi typu „buď cool“. Prostoru je vpředu akorát, na zadních zase sedadlech pomálu, nicméně potěší celkem hluboký zavazadlový prostor.

Mě to za volantem bavilo!

Zejména i díky povedené kombinaci motoru a převodovky. Nabídka je velmi jednoduchá, základem je tento litrový tříválec s turbem o výkonu rovných 100 koní a šestistupňovým manuálem, uprostřed je 110koňový hybrid s automatem a „na vrcholu“ 113koňový elektromobil.

Hybrid, který jsem zkoušel v sesterském Peugeotu 208, je až na zbytečně silnou a neustálou rekuperaci fajnová kombinace, nicméně je to právě základ s manuálem, který je „petrolheadskou“ volbou srdcem.

Motor má celkem slušný zátah a s relativně lehkým autem cloumá svižně, jenom kdyby jeho vrozeně nevyvážené tři válce tolik nevibrovaly v nízkých otáčkách. Typicky na jedete po Jižní spojce 80 km/h na šestku a volant s řadicí pákou se třesou jako sbíječka.

Největším překvapením pro mě byl, chce se mi říct, skoro až senzační manuál, navzdory příšerně tvarované hlavici. Citroëny vždycky trpěly na příšerně gumové, vykloktané, nijaké řazení, nemám problém to přiznat na adresu vlastního Citroënu C2 VTS, v němž je řazení opravdu tragické. Ale tohle? Tohle je oproti tomu fantazie – celkem přesné, s krátkými drahami a hezky křupne, když zapadne kvalt.

Vedlejším bonusem je potom skvělá spotřeba paliva. Dlouhodobý průměr tu přede mnou někdo zanechal na hodnotě 7,2 l/100 km, já jsem jezdil v pohodě za 6,5 litru a snaha o co nejlepší výsledek předpisovou devadesátkou přinesla spotřebu i hluboko pod pět litrů!

Ve výsledku i ukolébaný projev podvozku je svým způsobem zábavný na řízení. Moc jistoty v něm nenajdete, na ekologických pneumatikách spíš vůbec žádnou, jestliže vás baví rozverně řezat zatáčky způsobem, jako jeptiška z filmové ságy o četnících, pak v něm ale nějaké kouzlo najdete.

Nový Citroën C3 Turbo je v zásadě fajn malé auto. Pokud vás nebaví obligátní Fabia nebo Polo, které jsou přece jenom dospělejší, najdete v něm veselé, lehce z řady vybočující a přitom je solidní auto.