Citroën C-Elysée 1.6 VTi 115 EAT6: Automobilový flegmatik

• Dynamika 4

• Chování na silnici 7

• Provozní náklady 7

• Praktičnost 9

• X-Factor 4

• Celkové hodnocení 6.2

Radosti

• Elegantní vzhled neprozrazující cenu
• Jízdní komfort
• Dostatek prostoru
• Při klidné jízdě příjemně pracující převodovka

Starosti

• Vyšší spotřeba paliva
• Líný projev motoru
• Jízdní vlastnosti při ostřejší jízdě
• Laciněji vypadající interiér
• Hromada nedotažených drobností

Fotky levných sedanů vylepené na stěnách pokojíčků dospívajících petrolheadů nenajdete. Tahle auta emoce nevyvolávají a jejich existenci na trhu odhalíte pravděpodobně až v situaci, kdy na Vás přijde potřeba koupit auto, přičemž budete trvat na novém a relativně prostorném voze, zároveň se však budete snažit vyhnout zbytečným investicím. Na úplném začátku cenové nabídky se nachází Dacia Logan, které se budete snažit vyhnou dost možná už jen proto, že je její status nejlevnějšího vozu na trhu snad až příliš profláknutý. Malé sedany z produkce koncernu jsou jako vozidla podstatně dospělejší a dotaženější, nicméně cenový rozdíl už je docela značný. A právě mezery na trhu se rozhodl využít Peugeot se svým modelem 301 a jeho právě testované dvojče Citroën C-Elysée.

A právě do středu cenové nabídky Citroën své C-Elysée namířil. V úplném základu s motorem o objemu 1,2 litru o výkonu 82 koní s manuální pětistupňovou převodovkou je možné jej pořídit již za 285 500 Kč, přičemž ve výbavě najdete víceméně jen to nejnutnější – krom volantu, kol a sedaček je to pár povinných prvků bezpečnostní výbavy, čelní a boční airbagy, elektrické stahování předních oken, elektricky ovládaná a vyhřívaná vnější zrcátka, tempomat s omezovačem, a autorádio s podporou MP3 a AUX vstupem.

Nám se k otestování dostala verze podstatně lépe vybavená. Vlastně byl vůz téměř v plné výbavě, s nejsilnějším benzínovým agregátem 1.6 VTi poskytujícím obstojný výkon 115 koní, doplněným samočinnou šestistupňovou převodovkou. Ve výbavě pak nechybělo elektrické stahování zadních okének, vyhřívání předních sedaček, manuální klimatizace s digitálním displejem, palubní počítač s dotykovým displejem a navigací, loketní opěrka, pár zdobných chromových lišt v exteriéru a 16″ hliníková kola. Všechna výbava však už s cenovkou docela zahýbala – za vůz v této konfiguraci po vás Citröen bude chtít minimálně 354 500 Kč. Třicet tisíc můžete ušetřit pokud využijete akce na šrotovném.

Zvenčí auto nevypadá auto vůbec zle, právě naopak. Tvary karoserie nejsou příliš agresivní, trochu ostřeji řezané rysy však dodávají vozu trochu elegance a šmrnc. Za vyloženě povedenou pak považuji grafiku zadních světel s trojrozměrným efektem. Dojem však trochu kazí kola – i největší příplatková 16″ kola působí na voze vzhledem k vysokému bočnímu profilu prťavým dojmem. Na druhou stranu však menší kola v kombinaci s pneumatikami s vyšším profilem napomáhají vozu ke komfortnější jízdě.

Právě komfortní jízda je pro auto typická, i vzhledem k trochu vlažnějšímu projevu motoru a převodovky. I přes relativně nízkou váhu totiž motor dodává autu spíše poklidný a poněkud lenivější charakter. Od motoru s výkonem 115 koní si pravděpodobně budete slibovat trochu lepší dynamiku, ale auto je celkově laděné spíše pro klidnější jízdu a do vyšších otáček jej musíte spíše přemlouvat. Na dálniční tempo sice stačí, ale na opravdu rychlou jízdu se těšit nemůžete. Motoru sekunduje automatická převodovka s klasickým hydroměničem. Ta řadí poměrně příjemně klidně a plynule, bez náznaku zaškubání při přeřazení, a to i při relativně svižnějším tempu.

V kontrastu s celkově línějším naladěním překvapí vcelku vysoká spotřeba. Při jízdě na dálničním limitu se spotřeba vyšplhá k osmi litrům, ustálenou stovkou se dá dostat na 6,2 l/100km a při městské jízdě se spotřeba vyšplhá až někam k deseti litrům. To jsou bohužel hodnoty, které dnes nabízí vozy podstatně dravější.

Od levného auta pravděpodobně neočekáváte sofistikované jízdní vlastnosti. Podvozek svým naladěním doplňuje motor a řidiče přímo nabádá k poklidné a plynulé jízdě. Pokud autu vyloženě nešlapete na krk, je podvozek poddajný a komfortní. Sportovní vlastnosti mu do vínku dány nebyly a ani se ten dojem nesnaží vyvolat. Spíše naopak, při ostřejší jízdě Vás bude neustále utvrzovat v tom, že mu tato poloha nesedí a s největší pravděpodobností se brzy s potěšením vrátíte ke konejšivému, houpavému lenošení.

Nízká cenovka se musí chtě nechtě nakonec na něčem projevit a v případě levného Citroënu to nejvíce poznáte v interiéru. Plasty jsou tvrdé a lakovaný kus plastu obklopující panel navigace, výdechy klimatizace a část palubní desky nad přihrádkou na spolujezdcově straně působí v šedé lesklé barvě vyloženě lacině – černá lesklá barva by mu slušela podstatně více. Na druhou stranu je však potřeba přiznat, že interiér působí vcelku bytelně.

Panel navigace je střídmý, grafika je jednoduchá a přehledná. Samotný infotainment toho moc nenabízí, ale svou úlohu plní vesměs dobře. Při nastavování navigace mi trochu vadilo seřazení písmen na virtuální klávesnici podle abecedy, namísto zažitého QWERTY uspořádání, na které jsme za poslední dekády navyklí snad ze všech zařízení od klasického psacího stroje až po klávesnice dotykových telefonů.

Přestože je na první pohled na zadních místech spousta místa pro nohy, já se bohužel sám za sebe ani v tomto voze nevlezl, aniž bych musel bolestivě vykroutit hlavu do boku. Předpokládám však, že osoby vzrostlé zhruba do metru osmdesát problémy na zadních sedačkách mít nebudou ani při delší jízdě.

Při pořizování výrazně levného auta tak nějak počítáte s některými ústupky. Vcelku s klidem asi přejdete trochu méně pohledný interiér či kufr oplývající pouze základním čalouněním, ze kterého na Vás při každém pohledu vykoukne nějaký kus nevzhledného plechu. V případě C-Elysée jsem však nabyl dojmu, že se v automobilce s návrhem vozu moc nepárali. To se snad nikdo z vývojářů vozem při návrhu neprojel? Nebo snad záměrně postavili auto tak, aby Vám některými drobnostmi pilo krev? Jsou to prkotiny, ale je jich dost. Tak třeba…

Víko kufru nemá tlačítko na otevření – pokaždé musíte buď vylovit z kapsy klíč a kufr otevřít podržením příslušného tlačítka, nebo vyhledat v interiéru tlačítko pro jeho otevření. V autě rovněž není jediný použitelný držák na nápoj. Boční kapsa není za jízdy zrovna nejlépe přístupná a před řadící pákou se nachází držák na sušenku. Nic vyššího bych si do něj odložit netroufl, na kelímek s kávou není dost hluboký, o čemkoliv větším nemluvě. Nehledě na to, že se k němu přes řadící páku vlastně ani pořádně nedostanete – hlavně pokud ji přesunete do polohy P. Pokud se přeci jen odhodláte do držáku nápoj odložit, pravděpodobně hned po první zatáčce budete muset řešit kávu vlitou do ovládání stahování okének.

Právě ovládání okének je totiž napěchováno ze všech stran kolem zmíněné parodie na držák. Nejenže nejsou ovladače oken na zvláštním místě – to ještě chápu, je levnější je umístit na středový panel – ale zároveň ani nejsou pohromadě. Zapomeňte na to, že byste jedním dobře nacvičeným hmatem chytli všechny naráz. Okénka budete muset ovládat hezky jedno po druhém. A ani jedno z nich nemá automatiku stahování.

Volant lze nastavit výškově, teleskopicky však ne. Slušná poloha za volantem se tak hledá poměrně těžko, minimálně pro vysoké postavy. Když už si tu práci dáte a po chvíli laborování najdete obstojnou pozici, s největší pravděpodobností vám zkazí radost roh panelu ovládání klimatizace, umístěný snad záměrně tak, aby Vám na každé nerovnosti trochu pocuchal čéšku.

Ovládání zpětných zrcátek je se vším umem schováno na místě, na které přes volant nevidíte. Chvíli vám zabere, než jeho umístění poprvé naleznete. To však popravdě takový problém není, stejně jako seřízení zrcátek naslepo. Za podstatně větší prohřešek považuji vnitřní zpětné zrcátko. To drží tak lehce, že pokud se jej pokusíte pomocí páčky přepnout do polohy proti oslnění, celé zrcátko se pohne a můžete s nastavením začít nanovo. Vlastně se mi během testu nepovedlo zrcátko přepnout do polohy proti oslnění ani jednou, jakkoli jsem se snažil být „něžný“ a netlačit příliš…

Citroën C-Elysée je auto, které se snaží bojovat nízkou „cenou od“ a je to z něj vycítit i ve vyšších stupních výbavy, třebaže zvenčí vše vcelku obstojně maskuje elegantním vzhledem. Jízdní projev je výrazně nesportovní – zaměřuje se primárně na komfort a klidnou jízdu. A to je jedině dobře, levnému rodinnému sedanu totiž dravost vlastně ani příliš nesluší a mám za to, že většina majitelů vozů této kategorie ocení spíše právě pohodlí. C-Elysée tedy pravděpodobně uspokojí nenáročné řidiče spíše flegmatické povahy, které nerozhodí pár opravdu hloupých ergonomických prohřešků.

Měření a technické údaje