Chrysler 300C 5,7 Hemi

Možná si domyslíte, že i když na to opravdu vypadá, s tou bankou je to v tomto případě nadsázka, protože jet na takovou fušku právě s tímhle zjevem, můžete si rovnou vzít na růžovo natřený tank. Pokud jde o snadnost případné identifikace z několikaslovného popisu kolemjdoucích, policie by to nemohla mít jednodušší. „Zlé, hranaté, obří a nikdy jsem ho tu neviděl.“ No co jiného by to mohlo být?

 Ojedinělost zjevu dosahuje v případě 300C takových rozměrů, že to v rámci evropské i japonské konkurence, na kterou jsme tu zvyklí, představuje malou kulturní revoluci. I když je založený na předchozí generaci Mercedesu třídy E, v Německu by nemohl nikdy vzniknout, a to nejen proto, že by to nedovoloval celkový image značky, ale už jen proto, že by se tam prostě nikomu nezrodil v hlavě. 300C přináší na naše silnice nepoznaný odkaz doby amerických muscle cars 60. let, v případě testované verze podpořený i ortodoxním osmiválcem s výkonem 340 koní.

 Takový výkon není v téhle třídě ničím výjimečný, ale co je výjimečné je celkový design a zároveň i velmi příjemná cena s plnou výbavou už v základním provedení. 300C se prodává i s motory 2,7 a 3,5 V6, ale jistě uznáte, že jediný motor, který jde opravdu k pleti takovému vzhledu, je tenhle V8 5,7 Hemi (název odvozený od hemisférických/polokulových spalovacích prostorů).

 Je to motor, který do Evropy přináší něco, co zde zná jen hrstka lidí zabývající se klasickými amerikami, totiž půvab a jistou neomylnost velkého objemu a všeho, co je s tím spojené, zvlášť pokud se tohle téma podchytí po americku. Jistě, i v Evropě se dělají osmi-, deseti- a dvanáctiválce s objemy kolem pěti až šesti litrů, v některých případech s daleko vyšším výkonem. U Chrysleru ale dostanete spoustu charisma a síly za relativně málo peněz a těch 340 koní v jeho podání není vůbec málo. Oficiálně udávaný čas z nuly na sto za 6,4 sekundy je totiž srovnatelný například s Alfou GTA a když poprvé sešlápnete naplno plyn a necháte pětistupňovému automatu tu příznačnou sekundu na to, aby se všechno v hnacím systému pěkně napružilo, vyrazíte dopředu s takovou silou, že nemáte důvod tomu času nevěřit.

Při venkovním poslechu vydává motor charakteristický suchý šelest, který je společný i ostatním velkým americkým motorům, stejně jako to, že podbarvuje osmiválcové bručení, které se dostává do nejlepšího kolem čtyřech tisíc otáček.

 Spotřeba je jednou z prvních otázek, na kterou se vás budou všichni ptát. Když si budete po městě dávat závody od jednoho semaforu k dalšímu, vystřelí k padesáti litrům na sto. Při uvolněné jízdě mimo město se ustálí na patnácti litrech na sto a pokud si občas dovolíte vytočit motor nad šest tisíc nebo parkrát za sebou předjet pomalou kolonu, skončí zhruba na osmnácti litrech. Motor má sice vypínatelnou řadu valců a pokud od něj zrovna nepožadujete vyšší výkon, okamžitě systém nepoznatelně aktivuje, ale na celkovou spotřebu to podle všeho nemá ten vliv, jaký byste si od toho mohli slibovat.

 V interiéru najdete opravdu hodně místa jak vpředu, tak i na zadních sedačkách, a v kombinaci s tímhle motorem také skoro všechny položky nabízené v ceníku. Za příplatek je jen pravé ořechové dřevo na volantu a řadicí páce (vřele doporučuji, základní syntetickou želvovinu si tohle auto nezaslouží), elektricky nastavitelné pedály, střešní okno, chromování kol a pár dalších reproduktorů se subwooferem. Vše ostatní máte v ceně.

 Volant je podle očekávání vcelku bez života a při manévrování ve městě, stejně jako při rychlé jízdě na otevřených silnicích s ním řídíte více podle očí než podle pocitu v rukou. Na druhou stranu je z něj přesně cítit, jak robustní, silné a sebevědomé je celé auto. Když vypnete protiprokluz, v ostřejších zatáčkách není problém vyhodit na dvojku záď hluboko do strany, což je volantem velmi lehce podchytitelné, pokud jste připravení s ním začít rychle točit. V opravdu širokém smyku vás navíc srovná stabilizační systém rychle do latě.

Osmnáctipalcová kola se ke karosérii těchto rozměrů hodí akorát, ale to, co 300C odlišuje od všech ostatních evropských aut s tímto rozměrem, je vysoký a historizující boční profil 225/60. Nutno dodat, že s ním vypadá opravdu výborně a že kdyby měl nižší pneumatiky, v jistém smyslu by ztratil část svého kouzla.

 S tím rozsáhlým chromováním, velkými koly, vysokými boky a nízkými bočními střílnami, pardon, okny, ve vás lehce evokuje vzpomínky na hodiny dějepisu, ve kterých se probírala husitská vozová hradba. Na silnici se v něm cítíte opravdu nedotknutelně, i když podobný pocit daný dvou- a vícetunovými hmotnostmi ve vás spolehlivě vzbudí i ostatní auta těchto rozměrů. Tohle jen více bije do očí.

 Především je to totiž auto, které je mezi ostatními tak nepřehlédnutelné, samostatné a navzdory velkosériové výrobě charakterní, že vám vždy dokáže zvednout náladu, už jenom proto, že je právě teď vedle vás a že do něj můžete nasednout a jet dobývat další území. To samé platí i pro všechna ostatní auta od značek, které vás okamžitě napadnou (od Bentleye až po BMW), ale v porovnání s nimi je 300C tvrdou pěstí z lidu, jak svou cenou, tak i neotřelostí tvarů, se kterými otevřeně nese kůži na trh. To, že je dobré i po ostatních stránkách, je příjemný bonus navíc.

Marek Nastoupil