Jak se kupovala auta za socialismu? Buď tři dny ve spacáku, nebo úplatek

Koupit před dvaceti lety nové auto nebylo tak jednoduché jako dnes. Nabídka byla omezená, kdo neměl bony, byl odkázán výhradně na produkci tehdejšího Východního bloku a síť prodejen Mototechna, jejíž zaměstnanci dokázali rozvinout kulturu podpultového prodeje na nevídanou úroveň.

Auta byla navíc mnohem dražší. Škoda Favorit, představená na Strojírenském veletrhu v Brně v roce 1987, stála 80 000 Kčs. Na dnešní poměry směšná částka, ale ne vzhledem k průměrným mzdám – dnes by Favorit vycházel na neuvěřitelných šest set tisíc korun!

Vyhráno ovšem nebylo ani tenkrát, když rodina dokázala ze skrovných výplat příslušný obolus našetřit. Nemohli jste prostě přijít do Mototechny a říct, že chcete ten a ten model s takovým motorem a makovou výbavou.

Po zahájení prodeje existovaly na Favorit dlouhé pořadníky a lidé trpělivě vyčkávali před Mototechnou, až na ně přijde řada. Často se ve spacáku během několikadenních front střídaly celé rodiny. Kdo v tom ale uměl chodit, mohl se potupnému nocování na chodníku vyhnout.

Služba za protislužbu

„Manžel měl sice známého v Mototechně, ale zas to nebyl tak dobrý známý, aby dal včas vědět, že auta přijdou. Dřív věděl opravdu málokdo, kdy přesně dorazí auta do té které Mototechny, aby mohl jít člověk stát frontu, často i se spacákem a stanem,“ vzpomíná paní Marta (celé jméno má redakce k dispozici), jejíž rodina se dostala k vysněnému Favoritu poněkud neoficiální, ale pro tehdejší Československo příznačnou cestou – za protislužbu.

„Spásou se pro naši rodinu stala sousedka mých rodičů, jejíž syn v té době v Mototechně pracoval,“ říká Marta. „Stačilo slíbit, že výměnou za informaci o dodávce favoritů seženu pro sousedčina příbuzného lukrativní křeslo na úřadě, kde tehdy má matka zastávala vlivnou pozici. Deset stokorun pro vedoucího Mototechny jsme si připravili jaksi mimochodem, jako poděkování za vstřícnost. Tenkrát se to tak nebralo…“

Bez větších či menší protislužeb se člověk prakticky neobešel, pokud se chtěl dostat k nedostatkovému či nějakým způsobem výjimečnému zboží (což tehdy znamenalo prakticky cokoliv, od mandarinek přes toaletní papír až po auta). Postupem let se tak vytvořila rozsáhlá šedá zóna kamarádů a kamarádů kamarádů, kdy každý dokázal poskytnout někomu dalšímu jinou službu výměnou za podobně hodnotnou výpomoc.

Škoda Favorit byl na svou dobu moderní automobil s karoserií hatchback, motorem uloženým vpředu napříč a pohonem předních kol. Design navrhlo významné studio Bertone a i díky tomu se stal Favorit v roce 1987 snem snad každého průměrného Čecha. „Když jsme našetřili dost peněz,“ říká paní Marta, „a rozhodli se pro nové auto, věděli jsme, že to bude Favorit. Nám se moc líbil, protože to bylo opravdu moderní auto a my věřili, že je srovnatelný se západními vozy.“

Vskutku, Škoda Favorit se v době svého příchodu na trh skutečně mohla postavit masovým západoevropským vozům, ač ve standardech kvality stále zaostávala. Rodina paní Marty ale předtím jezdila stopětkou a Favorit byl v přímém srovnání podle jejích slov „jak z jiného světa“.

„Zahraniční vozy se nám líbily, ale neměli jsme na ně dost peněz,“ říká Marta na dotaz, zda rodina neuvažovala také o nějakém autě ze „Západu“. „Také nám přišlo, že Favorit je docela dobré auto v porovnání s Renaulty a Citroeny, které bylo možné v Tuzexu celkem snadno koupit. A protože jsme neměli „venku“ nikoho známého nebo příbuzného, k lepšímu autu, jako byl třeba Saab nebo dokonce Mercedes, jsme se stejně dostat nemohli, takže volba padla logicky na Favorita. Zpočátku jsme ale vůbec neměli tušení, kolik to bude stát nervů a kolik bude do celé akce zapojeno lidí.“

„Přivezli Favority, pospěšte!“

Celá „akce Favorit“ začala tím, že u Martiny maminky v práci zazvonil v dopoledních hodinách telefon. Syn právě volal, že přivezli šest Favoritů, šeptá do telefonu spiklenecky sousedka. Na nic nečekat a hned se tam dostavit!

„Jenže to nebylo jen tak, protože mobilní telefon se ještě nenarodil. Manžel byl v práci mimo město a mamince nezbylo nic jiného, než se toho chopit. Sama v životě auto neřídila a ani to neměla v úmyslu, ale po souhlasu ředitele si vypůjčila služební auto i s řidičem a vyrazila do Mototechny s cílem získat jedno ze šesti aut. Byla pátá v pořadí. Řidič pak ještě musel sehnat manžela a přivézt ho do prodejny, aby si s maminkou vyměnil místo.“

Jak asi tušíte, věci, které dnes každému přijdou samozřejmé (výběr barvy, výbavy, kol, motoru a dalších drobností) tehdy vůbec neexistovaly. „Měli jsme tak ohromnou radost, že to konečně po týdnech a měsících čekání vyšlo, že nám i bylo jedno, jaká barva na nás přijde. To už bychom stejně asi chtěli moc.“

Paní Marta vysvětluje, že se auta prostě prodávala tak, jak vjela do prodejny. Vysněného světle zeleného sice nedostali, ale ani světle hnědý prý nebyl k zahození. „Hlavně, že na nás nevyšel bílý Favorit. Ten se nám nelíbil, vypadal jako nějaká dodávka,“ doplňuje.

Ještě ten den odpoledne šťastná rodina slavila „štěstí“, jaké se na ně usmálo. V rozjařené atmosféře se plánovaly první výlety s novým vozem, sousedé přicházeli nahlas obdivovat vrchol socialistického automobilového průmyslu a sousedky závistivě přemýšlely, kde na to ti Novákovi jen vzali.

Zbývalo jen vyrovnat účty. Obálku se „všimným“ si zcela samozřejmě a bez jakýchkoli poznámek převzal už vedoucí v Mototechně. Teď bylo na paní Martě obstarat slíbené místo na úřadě, což se nakonec povedlo. Další malá přátelská služba se dočkala své protislužby…

Porevoluční procitnutí

Paní Marta dodnes vzpomíná, že jejich Favorit byl překvapivě spolehlivý, na rozdíl od neustále stávkující stopětky. „Nikdy nás nenechal nikde stát a dovezl nás bez problémů i na první dovolenou na Západě v roce 1990, tehdy jsme jeli do Dánska.“

V roce 1993 prodala Martina rodina Favorita za 135 000 korun a za utržené peníze dovezli ojetý Renault 19 z Belgie. „Byl v modré metalíze a vrátil nás do reality, když ukázal, že Favorit zas až tak dokonalé auto nebylo. Devatenáctka byla mnohem pohodlnější, lépe vybavená, spolehlivá a rychlá.“

S odstupem 30 let se zdá skoro neuvěřitelné, jak obtížné tehdy bylo dostat se k novému vozu. Nyní prostě přijdete k prodejci, který vás už ve dveřích vítá s otevřenou náručí, květinou, teplou kávou a slevou 15 %, neboť má sklad plný nových aut různých barev, výbav, motorů a velikostí. A je pouze na vás, které si vyberete.

Škoda Auto i další automobilky dnes dokážou vyrobit nový vůz přesně podle zákazníkova gusta a to je něco, o čem se lidem za komunistického režimu ani nezdálo. Pravda, ani v roce 2020 pořadníky z prodejních místností některých výrobců automobilů zcela nevymizely. Čekat na nový model dvanáctiválcového Ferrari je ovšem trochu něco jiného…