Češi ovládli první etapu Dakaru

Hrana je daleko

Posádka Martina Macíka v neděli kamionům otvírala 1. etapu. Už před startem bylo jasné, že proměnit tuto příležitost bude vyžadovat velkou dávku řidičské odvahy a navigátorského sebevědomí. Ale sedlčanská sestava si dokázala poradit. „Jsme v cíli první etapy. Vyjeli jsme první, dojeli jsme první. Je to zvláštní pocit, když za celou dobu nikoho z kamionů nepotkáte a musíte jen pocitově držet výkon a soustředění,“ řekl Martin Macík. Čeští závodníci se během jízdy dokonce stihli kochat okolní krajinou. „Prvních 20 km jsme si říkali, jestli jsme vůbec v Saúdské Arábii. Kolem nás byla zelená zarostlá trať mezi hornatými masivy – typicky argentinská etapa. Rychlá, Matesovi velice vyhovovala. Navigačně jsme se ničeho nezalekli,“ doplnil František Tomášek. A také mechanik David Švanda byl za technickou sekci s první etapou spokojený: „Auto jede až neskutečně. Neozývaly se žádné podivné zvuky, které nás v minulých ročnících občas děsily. Je to prostě nové auto. Všechno zatím dobře fungovalo.“ Závodníky také potěšilo, že v tempu, které nasadili, dokázali kontrolovat trať plnou nebezpečných kamenů. „František sledoval roadbook. My s Davidem jsme tentokrát všechny šutry uhlídali. Neudělali jsme žádný defekt. Jelo se nám opravdu dobře. Řekl bych, že jsme ještě zdaleka nebyli na hraně možností,“ řekl Martin Macík.

Zdroj: MM Technology

Spoleh sám na sebe

Hrdinou první etapy je navigátor František Tomášek. Otvírat trať kategorii kamionů má výhody, současně je však tato situace noční můrou každého navigátora. Musí spoléhat jen sám na sebe. V nedělní rychlostní zkoušce František potvrdil, že si takové výzvy dokáže užít, ačkoliv má na přípravu minimum času. „Před jízdou mám pár minut na to, abych aktuální trasu prolistoval a zjistil, co nás ten den čeká. Stihnu se jen v rychlosti podívat na vykřičníky, zjistit, jestli je tam něco zajímavého. Když jsme ještě jezdili podle papírových roadbooků, pokaždé jsem si ho před startem 2 až 3 hodinky vybarvoval a připravoval se. Teď do toho jdeme naslepo. Občas jsou některé pasáže trati tak rychlé, že navigaci ani nestíhám číst. Jen Matesovi hlásím,“ popisuje František Tomášek.