Červenka: Stávka ukázala, že Pražané chtějí jezdit na kole – asi tak, jako „chtějí“ bydlet v jeskyni

Stávka v dopravě, provázená pochodem nepočetné hrstky odborářů napříč Prahou, podle všeho vzburcovala víc než jednu deprivovanou sociální skupinu. Zdá se, že za své vítězství ji považují vedle odborářů také patologičtí cyklisté.

Z první ruky to bohužel nemám. Proti stávce jsem protestoval účastí na noblesně pojaté tiskové prezentaci Jaguaru XKR-S v portugalském Algarve. Ještěže se odbory zatím nedoslechly, jak to na těchhle akcích chodí, jinak by určitě ve spolupráci s Bohuslavem Sobotkou vymyslely pro novináře nějakou daň z nezaslouženého blahobytu. Pokud ale mohu soudit ze zpravodajství, vyrojilo se minulý čtvrtek v pražských ulicích až desetkrát více cyklistů než obvykle – a okamžitě do sebe začali narážet, aby se záchranka v jinak vylidněném městě nenudila.Samozřejmě se dalo čekat, že profesionální cyklofašisté zneužijí jednodenní dopravní nouzi Pražanů v boji za svoji věc (kterou je, jak víme, obtěžování a omezování mnohonásobně početnější většiny). Na iDnes.cz citovali Martina Skalského ze soldatesky zvané Auto*Mat, který si pochvaloval, jak se mu a jemu podobným v mrtvém městě hezky jezdilo. Vít Masare ze stejné organizace pak podle Aktuálně.cz vyzval primátora Bohuslava Svobodu, „aby v zájmu rozvoje cyklistiky omezil rychlost jízdy v centru metropole na 30 kilometrů v hodině, vyloučil automobilový provoz na Smetanově nábřeží a vytvořil zde pěší zónu s průjezdem tramvají a jízdních kol.“Samozřejmě, cyklistům není žádná ubohost cizí, ale stejně mi vyrazilo dech, jak bezostyšně se tady zaměňuje příčina a následek. A představitelé Prahy, místo aby tuto manipulaci rázně odsoudili, budou „prověřovat, zda by se třeba omezila automobilová doprava ve prospěch cyklistiky“ (primátor Svoboda), popřípadě „navyšovat počet vyhrazených pruhů pro cyklisty (Pavel Polák z magistrátní skupiny pro cyklodopravu). Jakoby snad stávka ve skutečnosti neodhalila pravý opak toho, co cykloaktivisté tvrdí – totiž že Pražané kolo jako dopravní prostředek vůbec používat nechtějí.Zamyslete se nad tím. Jezdit po Praze autem je za trest, dílem kvůli tristně poddimenzované infrastruktuře, dílem kvůli uměle vytvořeným omezením jako zřizování nikým nepoužívaných cyklopruhů tam, kde byly až dosud plně vytížené pruhy pro všechny. Cestovat hromadnou dopravou také není dvakrát příjemné, zejména když je horko a odboráři z řad cestujících protestují proti rostoucím cenám kosmetiky bojkotem deodorantů. A není to ani moc rychlé, pokud tedy vaše startovní i cílová destinace neleží zrovna u zastávky metra. Třeba mně osobně trvá cesta do práce „ode dveří ke dveřím“ pětačtyřicet až sedmdesát minut autem a přibližně sto dvacet minut hromadnými prostředky – pokud mi přesně navazují spoje. A přesto.

A přesto Pražané dávají těmto druhům dopravy den za dnem přednost před jízdním kolem, ačkoliv, jak jsme minulý čtvrtek viděli, ho mnozí doma mají.
Co nám to říká? Že jízdní kolo jako dopravní prostředek je pro Pražany až poslední možnost, dobrá leda pro situaci, kdy je zcela ochromena veřejná doprava a jet autem se každý bojí ze strachu z (nakonec neuskutečněných) blokád. Kdyby ti dobří lidé nemuseli, na kolo by nejspíš vůbec nesedli – stejně jako na něj nesedali před stávkou a nesedají po ní. Nelze se jim divit. Pomalý, fyzicky namáhavý velocipéd se zanedbatelnou mírou pasivní i aktivní bezpečnosti a směšnou přepravní kapacitou jistě může být milou kratochvílí, podobně jako spaní pod stanem nebo jízda na psím spřežení. Coby dopravní prostředek ovšem patří tam, kam se před ním odebrala už dřívka k rozdělávání ohně, pazourek či prevet neboli středověký záchod s vyústěním do ulice – totiž na seznam vynálezů překonaných civilizačním vývojem.
Věta „Stávka ukázala, že Praha může být cyklistickým městem“, která v různých obměnách proběhla českými médii a z jejíhož autorství podezřívám Auto*Mat, je logicky stejně pokřivená jako tvrzení „Hladovění v Africe ukázalo, že lidé mohou méně jíst” nebo „Povodně ukázaly, že lidé z celé vesnice mohou bydlet pod jednou střechou ve škole“. Jistěže mohou, když jim nic jiného nezbývá. Člověk je tvor adaptabilní. Z faktu, že v čistě fyzickém smyslu lze nějakou dobu přežít bez jídla a bez střechy nad hlavou, ale přece nebudeme vyvozovat, že někdo dává tomuto druhu existence přednost nebo dokonce že ho k takovému způsobu bytí lze nutit proti jeho vůli!

Jestli čtvrteční stávka něco ukázala, pokud jde o Pražany a kola, pak jedině to, že bicykl je pro naprostou většinu lidí dopravním prostředkem poslední volby. Pražané tuze rádi jezdí autem, jak dávají svým chováním najevo každý nestávkový den. A mnozí by určitě jezdili ještě raději, jen kdyby jim magistrát pod tlakem početně nevýznamné hrstky deprivovaných aktivistů ustavičně neházel umělé klacky pod nohy. Na preferenci individuální motorizované dopravy není nic špatného. Málokterý lidský vynález může přispět ke zvýšení kvality života tak jako automobil a problémy připisované „příliš velkému množství aut“, jsou ve skutečnosti z větší části způsobeny chronickým infrastrukturním dluhem. Stavět tunely, obchvaty a křižovatky je ale složitější než zabrat část existující silnice cyklopruhem, o který nikdo nestojí.

Jirka Červenka