Červa: Proces vzniku designu automobilu
Většina kluků je od nízkého věku fascinována světem automobilů nebo automobilového designu. O nudných školních hodinách si tak místo pečlivého psaní zápisků poctivě čmárají své vlastní „úžasné“ supersportovní auta a zlobí tím učitele. Nebyl jsem jiný a občas i přinesl nějaký ten pozdrav rodičům od paní učitelky…
Práce designéra je opravdu snová, ale i náročná a ne každému se podaří prosadit. Zaleží na talentu, štěstí, píli, osobním charakteru a tak dále. Určitá rivalita je zdravá, ale jde přeci jen o týmovou práci a je nutné umět nalézat kompromisy, ale i v této branži se to lidmi s výraznými egy jen hemží.
Není to o tom, že si jen tak kreslíte supersportovní nebo nepřemožitelné terénní auto, jak Vás napadne. Pokud nejste zaměstnáni u firem typu Lamborghini, realita je poněkud jiná, ale na atraktivitě jí to rozhodně neubírá. Vývoj aut je velmi drahý a design je jedním z podstatných prvků Vaší koupěchtivosti. Ošklivé auto byste si asi nekoupili. Každá změna je pečlivě zvážena a odzkoušena. I proto dnes v Evropě či USA pomalu nenajdete vyloženě špatné auto.Jak tedy probíhá proces vzniku designu nového auta?
Před započetím hlavních prací na novém designu probíhají různé analýzy (marketingové, ekonomické, konstrukční apod.) Poté je tento balíček doručen do oddělení designu a začínají vzrušující vývojové práce. Součástí těchto podkladů jsou technické parametry tzv. layout se základním umístěním motoru, převodovky, konstrukčních omezení a naznačenou ergonomií. Pokud designéři nepracují na úplně novém konceptu, ale „jen“ na nové verzi osvědčeného modelu, jsou technické podklady kompletnější. Nejde ale jednoznačně říci, co je obtížnější a větší výzvou, zda pokračovat v zaběhlých kolejích a jen zušlechťovat (Porsche 911) nebo vstoupit do neprobádaných vod.
Cílem je dojít přes různé možnosti prostorového ztvárnění až k finálnímu a nejvhodnějšímu designu. Tato cesta vede přes vzájemná porovnávání nápadů a variant. Ve většině designérských a vývojových centrech automobilek či jejich dodavatelů se proto dodržuje osvědčený postup. Základem je skica nebo chcete-li tzv. rendering (2D zpracování nosné myšlenky s naznačením barevnosti a materiálů). Pomocníci pro tuto fázi jsou opravdu různí. (Propisky, pastelky, fixy, ale i programy typu Photoshop, Painter či Alias.) Je jen na designérovi, jak svou myšlenku co nejlépe představí.
Poté se z nejlepších renderingů vytvoří v měřítku několik 3D modelů, protože ani sebelepší skica nedokáže vytvořit přesvědčivý prostorový vjem, ne každý navíc vnímá 2D skicu stejně a teprve 3D model dokáže vše objasnit. 3D modely nabízí lepší možnost přesněji porovnávat a ověřovat jak design působí.
Dnes jsme trochu na křižovatce, ohledně tvorby 3D modelů. Některé automobilky využívají ruční modelaci pomocí speciální modelářské hlíny tzv. clay. Jiné vytvoří 3Ddata ve speciálních programech, a poté modely frézují pomocí CNC strojů, jak do claye tak i do tvrdších materiálů. Některé různě kombinují obě cesty výroby. Výhodou claye je možnost jej lehce upravovat, nevýhodou je menší odolnost vůči poškození při transportu modelu.
Také možnosti virtuální reality jsou dnes obrovské a hojně využívané. Na dostatečně velkém screenu lze simulovat automobil i 1:1. Za použití 3D brýlí, podobných těm z kina, lze navodit prostorový dojem, pomocí speciálních rukavic lze simulovat i dojem z dotyku s materiálem. Přesto stále ještě není dosaženo 100% skutečné reality, a proto je tato technologie využívána jen jako doplněk.
Nasazení výkonných počítačů a specializovaných programů dokázalo proces vzniku nového designu výrazně zkrátit a i zlevnit. Některé automobilky už dnes nemají klasické oddělení clay modelářů. Dle italského časopisu o designu AUTO & DESIGN automobilka Lamborghini prý dnes vše kompletně modeluje v počítačích.
Po ověření v menších měřítkách postupují do dalšího výběru vybraná řešení k posledním verzím v měřítku 1:1, aby byl dojem opravdu kompletní bývají tyto modely ověřovány i na reálném slunci.Neméně důležité je oddělení Cut &Trim, kde se zkouší a vymýšlí vhodné kombinace materiálů a barev. Z výše zmíněného je vidět, že v automobilových studiích existují různé pozice a specializace. Ne každý je excelentní jako „skicař“, ale má cit pro práci s clayiem či různými softwary.
Poté je hotový design zmražen a předán dál technikům k dalšímu zpracování. Už v průběhu vzniku designu dochází k diskuzím s techniky i manažery a ekonomickým kalkulacím. Ne každé řešení je technicky možné či pro automobilku ekonomicky efektivní. A jak praví klasik, o peníze jde až na prvním místě…
Michal Červa
