Caterham Seven 160 (2014)

• Dynamika 9

• Chování na silnici 10

• Provozní náklady 9

• Praktičnost 5

• X-Factor 10

• Celkové hodnocení 8.6

Radosti

Mechanická syrovost a živočišnost; čirá radost z řízení; využitelnost na silnici;

Starosti

Ve skutečnosti není tak levný, jak se zdá

Sportovní auta se v posledních letech radikálně mění. Asi všichni cítíme, že  časy větších a objemnějších motorů s každým novým modelem jsou, zdá se, definitivně u konce. Vývoj jde však dál, a tak i navzdory snižování objemu mohou výkony společně s rychlostí stále stoupat. Ačkoliv to některým sportovním autům mnohdy ubližuje, doba už je prostě taková. A nám nezbývá než se s tím naučit žít.

Mluvit však v případě Caterhamu Seven 160 o downsizingu může být poněkud zavádějící. Nový a zároveň nejslabší model totiž nevznikl s cílem vyhovět přísnějším emisním limitům, ale z prostého podnikatelského kalkulu. Britský malosériový výrobce jen rozšiřuje své portfolio o model, který by dokázal učinit radost z řízení ještě dostupnější. Můžeme tomu říkat vstupní model nebo třeba sportovní auto pro všechny.

Jenže nemůže mu to nějakým zásadním způsobem ublížit? Přirozenou lidskou vlastností je totiž trpět předsudky, a jakkoliv jsme si toho vědomi a možná snad ani nechceme, předsudky nás zkrátka ovlivňují. A první, co se v souvislosti s novým Caterhamem lidské mysli nepozdává, je skutečnost, jak může být auto s miniaturním tříválcem o objemu 660 kubických centimetrů sportovní. Pokud zrovna nosíte po kapsách něco přes půl milionu, ekvivalent dvou plechovek černé limonády pod kapotou není zrovna to, co ve vás vyvolá vzrušení.

A pokud jste zarytí staromilci, přeplňování turbodmychadlem bude tím pomyslným posledním hřebíčkem do rakve, abyste šli o dům dál. Jenže to by byla vůči nejslabšímu Caterhamu současnosti obrovská, neodpustitelná křivda, kterou byste si mohli do konce života vyčítat. Caterham Seven 160 je totiž výborné sportovní auto. Proč? Protože dokázalo zůstat, jak to jen říct, své. Zkrátka je to Caterham jaksepatří.

Přejděme k faktům. Přeplňovaný tříválec ze sebe vydá 80 koní a 107 Nm, přičemž první výkonový parametr podává při 7000 ot./min., ten druhý při 3400 ot./min. Směrodatná je ještě jedna hodnota, a to moment při 8000 ot., kdy zasáhne omezovač, který teprve vybarvuje skutečný charakter motoru.

Turbodmychadlo tu totiž není od toho, aby mohutně zatlačilo ve spodním spektru otáček, ale spíš jen tak „dofukuje“ napříč celým spektrem, a tu hlavní práci stále ještě musí „odběhat“ trojice pístů. Motor je tak skutečně náruživý po otáčkách a práci podává velmi lineárně, což s sebou přináší i nutnost s ním pracovat. Pokud byste čekali na mohutnou tsunami točivého momentu, raději počkejte na konec světa. Nastane dřív.

Za více jak padesát let se téměř nezměnil. A na úzkých plechových kolech vypadá ještě víc retro.

Zátah motoru je stále z těch silnějších, ale nikoliv přičiněním turbodmychadla, ale muší váhy, která bez řidiče činí pouhých 490 kg. Obavy z „turbocharakteru“ tak mohou jít stranou, tohle auto totiž řidiči nedá nic zadarmo. Naopak, nízký výkon znamená, že se musíte o to víc snažit, pokud chcete udržet svižné tempo. Caterham 160 určitě není pomalý, i když maximální rychlost 160 km/h a zrychlení na stovku za rovných 7 sekund nezní nijak oslnivě. Ale jsou to naprosto irelevantní čísla.

Pokud byste snad jen hypnotizovali rychloměr, mohlo by vám skutečně připadat, že ručička nestoupá vzhůru tak ochotně, ale tohle auto vás dokáže udržet v takovém varu, že na vás prostě zapůsobí rychlým dojmem. Ne jen svižným, ale skutečně rychlým. Heslo Colina Chapmana, totiž „Přidej výkon a budeš rychlý na rovinkách, přidej lehkost a budeš rychlý všude“ nikdy nebylo pravdivější.

Ve skutečnosti ale samotná rychlost je jednou z posledních věcí, která vás zaujme, a jak už jsme si řekli, nikoliv proto, že by jí snad byl nedostatek, ale zkrátka způsob, jakým celé auto funguje, je oslnivější. Velký podíl na tom má zvukový projev, který je velmi hlasitý, ale především, z čeho jsem měl největší obavy, opravdu sytý a hutný. Od ostatních Caterhamů jej liší skutečně snad jen typický tříválcový cvrkot. Syčení turbodmychadla sice přehluší samotný motor, při povolení plynu si však hlasitým odfouknutím řekne o slovo blow-off ventil.

Přeplňovaný tříválec vydává sytý zvuk, a přestože je jeho výkon skromný, úzké pneumatiky jsou receptem na zábavu.

Do toho na vás útočí spousta doprovodných ruchů jako hučení větru, cinkání kamínků a občasné škrtání podvozku, a na živočišnosti dále přidává absence jakýchkoliv asistentů. Tradičně tu vedle kontroly trakce a stability nenajdete ani ABS a možným debatám ohledně toho, jestli elektrický posilovač ubral cit v řízení, se v Catethamu vyvarovali tím, že sem žádný nedali. Stejně jako posilovač brzd.

Výsledkem je fantasticky mechanický stroj, který působí nejen na všechny vaše smysly, ale doslova na celé tělo. Vyvážený podvozek na bederní páteř, ultra rychlé a citlivé řízení na konečky prstů, krátké a tuhé řazení na celou paži až k rameni, delikátní brzdy na chodidla až ke koleni a plynový pedál na sluchové ústrojí společně s ochlupením po celých zádech. To všechno dohromady potom slastným šimráním stimuluje takové to místečko kdesi v hloubi žaludku. Zkrátka surový, ničím nefiltrovaný zážitek. Něco jako milování bez ochrany.

A přitom se vůbec nemusíte bát přenosu smrtelně nakažlivé nemoci. Jediné, čím vás Caterham okamžitě infikuje, je bacilus petroleum. Jakkoliv tu chybí cokoliv, co by vás vytáhlo z průšvihu, čistota propojení mezi řidičem a strojem je tak průzračná, že vám auto ani nedovolí se do nějakého vůbec dostat. Napoví dřív, než se něco stane, dá spoustu času na rozmyšlenou i poté, co se stalo, a když ani to jako výstraha nestačí, ani facku neubalí.

Caterham 620R: 315 koní z dvoulitru a 620 koní na tunu

Autonovinky | vydáno 9. 7. 2013

Velmi tolerantní osobnost, a hlavně hravá. Co jiného také čekat od podvozku, na který nasadíte uzounké pneumatiky o rozměru 155/65 R14. Vskutku skvělý nápad. Zadní náprava není tak uklouzaná, jak by se mohlo na první pohled zdát, pokud se nesnážite ji provokovat, jinak je za všech okolností předvídatelná a přechod do přetáčivosti je delikátně progresivní. Stejně tak přední náprava neutíká do nedotáčivosti a díky lehkosti motoru a nízkému těžišti se do zatáček vrhá s lačností.

Ve výsledku to ale neznamená, že by stošedesátka dokázala vygenerovat tak ohromující boční přetížení jako její dospělejší sourozenci, spíše je nastavena záměrně uklouzaně, aby poskytla více čiré řidičské zábavy, nicméně v takovém poměru, že nebudete mít nikdy pocit nedostatku jak rychlosti v zatáčkách, tak zábavy, pokud se rozhodnete vyhodit si z kopýtka.

O to víc trochu zamrzí absence samosvorného diferenciálu a nemožnost si jej objednat ani jako příplatkovou výbavu. Pouze ale teoreticky, ve výsledku to ani tolik nevadí. Na táhle drifty jednak chybí něco výkonu navíc, na vodě pak stošedesátka klouže snadno, za druhé je výkonu akorát tolik, že na výjezdu ze zatáčky nebudete mít tak často pocit, že byste potřebovali zadní kola více zapřít do asfaltu.

Střechu je nejlepší nasazovat ve dvou, kvůli upínání na cvočky to však přesto trvá. Stěrače jsou v dešti mizerné, čelní sklo ale stejně není v základní výbavě.

Pohodlí určitě není to, co byste mohli od Caterhamu očekávat, na poměry „trubek potažených plechem“ je ale stošedesátka překvapivě pohodlná a duši z vás úplně nevytřese. Dlouhé, ničím nerušené výlety určitě nejsou tím hlavím, na co byl při konstrukci brán ohled, ale když už se na nějaký vydáte, s trochou sebezapření si jej užijete. Jen počítejte s tím, že vám auto příliš často nedovolí vypadnout z tempa a neustále vyžaduje kus odhodlání v řízení. A také je malé. Skutečně hodně malé.

Se svojí 185 cm vysokou postavou jsem se však vmístil bez jakéhokoliv diskomfortu, stále mi zůstalo dost místa na podélný pohyb sedadlem. Pozici jsem si i navzdory pevnému ukotvení volantu našel hned skvělou, a i když na šířku nezbývá moc místa, celkově lze interiér označit za útulný. Pedály jsou hodně natěsno a vinou středového tunelu tu nezbylo místo na odložení levé nohy, takže ji musíte celou dobu držet nad spojkou (bavíme se o pravostranném řízení, u levostranného může vzniknout opačný problém), ale lepší meziplyny v žádném jiném autě nevystřihnete.

Do kufru potom vložíte buď stahovací střechu a jednu sušenku, nebo tři igelitové tašky s nákupem. Jakkoliv se může zdát, že je to u víkendové hračky naprosto nedůležitá vlastnost, fakt, že s autem můžete dojet i na nákup, je potěšující. Stošedesátka totiž přináší takovou radost z řízení, že si budete hledat jakoukoliv záminku, abyste se šli projet, a v neposlední řadě přináší radost také všem ostatním. I ve Velké Británii, kde na tento zjev musejí být kolemjdoucí relativně zvyklí, se totiž otáčejí.

Interiér je strohý, ale funkční. Směrovky se zapínají páčkovým přepínačem, klakson je ten velký černý knoflík. Spínací skříňka, stejně jako topení, je schovaná hluboko pod palubní deskou a zasunout do ní klíč vyžaduje cvik.

Nikoliv závistivě, ale s upřímným zájmem a radostným úsměvem. V Caterhamu se vám nikdy nestane, aby si někdo byť jen na vteřinku pomyslel, že jste „zbohatlík, který si na to nakradl“, ale všichni se na vás usmívají, mávají vám a zdvihají palce. A nejlepší na tom všem je, že jsou tyto zážitky (na rozdíl od vlastnictví supersportu) dostupné a dlouhodobě snesitelné. Jako sportovní auto je Caterham Seven 160 relativně levné auto. Pokud hledáte co nejsyrovější řidičský nástroj, nic podobného za podobné peníze prostě neseženete.

Tedy, pokud nezalistujete ceníkem samotné značky. Se základní cenovkou 14 995 liber (cca 516 000 korun) jde o slušnou nabídku, ale to se bavíme o jen stavebnici, kterou musíte nejdříve zkompletovat. Pro někoho hračka (osobně je pro mě představa stavby vlastního Caterhamu velmi lákavá a jedna z činností, kterou musím za život stihnout), pro někoho ale nepředstavitelná překážka.

Pokud tedy máte odpor k manuální práci s nářadím, musíte počítat s cenovkou minimálně 17 995 liber (cca 619 000 korun). Jenže v základu stále ještě nedostanete nejen střechu nebo dveře, ale dokonce ani čelní sklo nebo topení. Rozumně vybavená stošedesátka se tak rázem vyhoupne přes dvacet tisíc liber (cca 688 000 korun), a v tu chvíli už vás začne hlodat myšlenka, jestli se neposunout o stupínek výš a nepořídit si „plnohodnotný“ Roadsport se čtyřválcem.

Stošedesátka rozhodně není tak levná, jak se na první pohled zdá. Navíc skutečnost, že si nelze objednat samosvorný diferenciál potom u někoho může pochybnosti jen prohloubit. Ale to nic nemění na tom, že je tenhle Caterham naprosto okouzlující. Přiznám se, do konce života bych ho měl po svém boku raději než jednu svojí ledvinu. Možná bych byl ochotný obětovat i některý z nepárových orgánů. Minimálně srdce jsem už pro něj ztratil.

Verdikt

Ani na chvilku nelze pochybovat o tom, že je Caterham Seven 160 plnohodnotné sportovní auto. Předsudky stranou, tříválec a přeplňování dává smysl, dokonce víc smyslu, než by se mohlo zdát. Stošedesátku si totiž užijete dosyta, aniž byste se museli řítit maniakálními rychlostmi, ale stále jste si dopřáli pocit, že auto využíváte naplno. Na okruhu se bude ztrácet, ale na úzkých britských okreskách ho můžete vymáčknout do poslední kapky, a proto je tak neuvěřitelně zábavné. A co si budeme nalhávat, no nevypadá sladce?

Měření a technické údaje