Cadillac STS

Americká auta na sebe přitahují řadu klišé, která jsou umocněná mimo jiné i tím, že se na ně díváme zrovna z Evropy, kde nás automobilky hýčkají tím nejlepším (a také nejdražším), co je dnes k mání. U většiny z těchto lidových povídaček také jak na potvoru platí, že jsou negativní. Určitě jste už někdy slyšeli o tom, že ameriky jsou velké a pohodlné a často i velmi silné silniční koráby, kterým však chybějí brzdy a volant, protože v americkém prostředí jednoduše nepotřebují nic z toho k životu. Ze všech značek, které může Amerika nabídnout, se tomuto hodnocení historicky nejvíce blížíl Cadillac, „americký Rolls-Royce,“ jemuž se obloukem vyhla i éra muscle cars. Zkuste si v duchu představit Elvisovy exempláře s metrovými ploutvemi vzadu a jste doma.

Nová kapitola

Jestli jste viděli druhý díl Matrixu, ve kterém hrál jednu z rolí menší model CTS, muselo vám být hned jasné, že Cadillac chce na svou houpavou minulost a statut auta pro penzisty jednou provždy zapomenout a že míří přímo na tu exkluzivní část trhu, kde doposud vládne německá svatá trojice, Jaguar a v případě amerického trhu i Lexus. V nové éře chce být středem zájmu lidí na vrcholku produktivních sil, kteří hledají něco víc, než jen anonymní přibližovadlo pro cesty do práce a na nákupy.

První vlaštovka ostře řezaných tvarů budoucích cadillaků na sebe vzala podobu překrásného konceptu Evoq z roku 1999. Do výroby se bohužel nedostal, ale jeho velkou zásluhou je to, že všechny současné cadillaky vyjma obludného Escalade vybavil vizáží, která se do akčního Matrixu hodila jako nic jiného a která dnes nabízí zajímavou alternativu k zaběhnutému pořádku, podobně jako jiná úspěšná amerika, osvalený Chrysler 300C.

Evropská škola chování

Velkým překvapením u STS je ale i to, že staví na hlavu jakékoli předsudky, které máme proti teoretickému spojení Cadillac+sportovní jízda. Na místě řidiče i na ostatních pohodlných sedadlech uvnitř sice stále cítíte, že komfortní cestování je hlavní prioritou, ale na druhou stranu o sobě dává šestiválec 3,6 l vědět víc, než byste u luxusně zaměřeného pětimetrového sedanu čekali. Svým charakterem má motor shodou okolností nejblíž k autu, o kterém jste se tu mohli dočíst před týdnem, tedy k Mondeu ST220. O šest set kubíků větší objem je znát hned od volnoběhu a je to příjemné poznání, když vám po chvilce dojde, že necítíte potřebu toužit po větším a o padesát koní výkonějším osmiválci, protože i menší ze dvou nabízených motorů je dostatečně silný a zvučný. Překvapí vás i tím, že když podržíte plyn až na podlaze, vytáčí se až do červeného pole, a to i přesto, že je spjatý s automatickou převodovkou, která tyto excesy u většiny aut brzdí o několik set otáček níž. Projevuje se u toho plnohodnotným a čistým zvukem, který se nejvíce podobá právě sportovnímu Mondeu.

Pohotové vlastnosti na silnici

Přes velkorysé rozměry se v STS necítíte na našich silnicích, mnohdy o polovinu užších než v Americe, nijak nejistě. Řízení je sice na evropské zažité poměry poněkud odlehčené, ale za jízdy nemáte nikdy pocit, že by přední kola působila jakkoli odtažitě. Povzbuzující jsou i silné brzdy s dobrou reakcí a schopností unést opakované brzdění z vysokých rychlostí. Tento rys by sice měl být vlastní všem autům na silnici, ale dobře víme, že to tak není. U Cadillacu se o tom zmiňuji proto, že jde o jednu z věcí, která pro americká auta neplatila vždy beze zbytku.

Pětistupňová převodovka umožňuje jako většina ostatních automatických systémů současnosti i sekvenční řazení, ale i v tomto případě se setkáte s tím, že stejně dobrou práci odvádí i sportovní režim bez zásahů od řidiče.

Cadillac udává nejvyšší rychlost takřka 230 km/h a není důvod tomu nevěřit, protože tachometrových 250 km/h dosáhne bez zadýchání. Při rychlé jízdě po okreskách je z podvozku a jeho reakcí na řízení, brzdy a plyn cítit, že ve srovnání s evropskými či japonskými auty toho nechává mnohem více na řidičovi. Zčásti jde jistě o kouzlo nechtěného, protože dražší auta v této třídě mají propracovanější podvozky. Vedle nich je STS v dobrém slova smyslu stále autem ze staré školy, které má svou techniku sice zcela pod kontrolou, ale které se na druhé straně nespoléhá na všehochuť elektronických systémů, jejichž výčet vždy zabere dva řádky. Stabilizační systém má sice také v nabídce, ale není pochyb o tom, že ve srovnání s ostatními auty v této třídě máte svůj osud ve svých rukou více v Cadillacu, než v čemkoli jiném. Jsou určitě řidiči, kteří z toho budou celí nesví, osobně to však vidím jako dobrou věc.

Škodí si v detailech

Některými maličkostmi ale Cadillac nenaplňuje svůj plný potenciál. Interiér je na pohled pěkný a vzhledem k přizpůsobení k zavalitým americkým postavám také velice prostorný a pohodlný. Dřevěné obložení je ale například pokryté tak silnou vrstvou laku, že vypadá jako umělá imitace a jen přímé slunce nechá vyniknout jeho kresbě. Plasty na dveřích a palubní desce také zaostávají za tím, co nám nabízejí srovnatelná evropská auta.

Z vnějšího pohledu jsou největším nedostatkem malá kola. Sedmnáctipalcový průměr je sice v této třídě standardem, ale karosérie STS trpí stejnou vizuální objemností jako například Honda Accord či BMW třídy 5 a menší než osmnáctipalcové ráfky vypadají velmi sklíčeně.

Do třetice bych se také přihlásil za odstranění přídavné odtokové lišty na zadní kapotě. Takový tuningový prvek si tvary STS vůbec nezaslouží.

Pohled na cenovku vás přesvědčí

Stále je tu ale jeden velice pádný argument, a to cena kolem 1,5 milionu korun za plně vybavené auto. Ve výkonové sféře kolem dvouset šedesáti až dvou set sedmdesáti koní budete těžko hledat stejně dobrou nabídku.

To nejlepší na konec

Jestli se vám zdá, že tohle všechno je hezké, ale také trochu nudné, je na čase zmínit se ještě o jedné povahové vlastnosti STS, kterou by u něj nikdo nečekal, a to o velké ochotě zametat silnici zadními koly. S vypnutou stabilizací je přetáčivost tak pohotově dostupná, až vás to vyleká. V mnoha situacích to sice není ten nejrychlejší způsob k projetí zatáčky, ale na to se v Cadillacu stejně ani nehraje (i když se nabízí dodat, že tím pádem se na drifty hraje ještě míň).

Když už ale jednou objevíte, jak lehce to jde, velká a u nás stále exotická karosérie si přímo říká o to, aby ze sebe setřásla konvence a jednou za čas ohromila kolemjdoucí tím, že vykrouží velkolepý čtyřstopý oblouk v zatáčce.

Možná jste se už někde doslechli, že Ford Mustang je díky zastaralé pevné zadní nápravě ideálním nástrojem na drifty, i když u auta typu Mustangu to zní jako něco, co vám podsouvá marketingové oddělení. Pokud si ale do stejné úvahy dosadíte STS, neobvyklost celé situace vrhá na Cadillac úplně jiné světlo. Umíte si třeba představit, jaký byste sklidili potlesk, kdybyste se v něm někde vynořili na soutěži v driftování?

Marek Nastoupil

Měření a technické údaje