Cadillac Escalade 6.2 V8 Sport Luxury

• Dynamika 6

• Chování na silnici 6

• Provozní náklady 6

• Praktičnost 6

• X-Factor 6

• Celkové hodnocení 6

Tohle auto zná většina teenagerů na celém světě. Přitom se prodává především v jediné zemi – v USA. Tam ovšem získal až neuvěřitelnou popularitu. Nejen, že se ho tam ročně prodá přes 60 tisíc kusů, tedy víc, než všech jeho přímých konkurentů dohromady, ale hlavně si ho kupují ty nejzářivější celebrity. Slovo „nejzářivější“ jsem vybral zcela záměrně, protože pro životní styl, zvaný Bling-bling, je zářivost (případně blýskavost) zásadně důležitou ingrediencí.

Tenhle životní styl berou za své především afroameričané a mezi nimi hlavně vyznavači hip-hopové a podobné hudby. V zásadě jde o to, aby člověk vypadal, že se co nejvíc topí v penězích. Tlusté zlaté řetězy, diamantové prsteny, nechutně předražené oblečení, to všechno k tomu patří. Je úplně jedno, že dotyčný žije v zaplivaném slumu, na ulici působí jako absolutní „vatař“. A když po ulici nejde pěšky, musí se dopravovat patřičně Bling-bling automobilem. To znamená co největším a co nejblýskavějším – a to je spása automobilky Cadillac.

Naprostá většina zákazníků, kteří vyrazí do prodejny s jasným úmyslem koupit si Cadillac, je totiž už delší dobu důchodového věku. Manažeři si lámou hlavy a snaží se všemi způsoby přilákat mladší zákazníky a zatím se jim to příliš nedaří. Ovšem v případě Escalade můžou být klidní – ten se z výše popsaných důvodů prodává sám.

Aby byl Escalade patřičně Bling-bling, musí mít nápadný lak a především ultranápadná kola. Auto, které jsme testovali my a které vidíte na fotkách, je takové minimum, se kterým byste v Americe sice extra nezapůsobili, ale ani nevzbudili pohrdání. Perleťově bílý lak není problém, ale chromová kola jsou při rozměru 22 palců na spodní hranici únosnosti. Chtělo by to minimálně čtyřiadvacítky a k tomu spinnery – tedy kola s druhou vrstvou paprsků, uloženou na ložisku. Tak se to víc blýská a přitahuje to víc pozornosti – a o to přesně jde.

Jenže zkuste se do takovéhoto auta posadit v Čechách a zjistíte, že žádné spinnery nepotřebujete. Už takhle budete budit víc pozornosti, než jakékoli Porsche. Zajímavé je, že na Escalade reagují lidé, kteří se jinak za autem na ulici neohlédnou. Maminky s dětmi, dělníci, kteří si v bufetu dávají ranního lahváče, třináctileté školačky, čekající na tramvaj do školy. Obří silueta, neskromně rozlehlá chromová maska, potrhlá blýskavá kola, to všechno přitahuje pozornost jako silný magnet. Nejsem zrovna stydlín (to bych nemohl vylézt na pódium ani před kameru), ale nejednou jsem zalitoval, že testovací Escalade nemá další Bling-bling nutnost – co nejčernější boční okna. Vážně, chvílemi jsem se trochu červenal.

Neberte mě špatně, nechci se popisovanému životnímu stylu nijak vysmívat. Dokonce i ten hip-hop si občas poslechnu. I to cirkusově-basketbalové oblečení s kšiltovkami nakřivo jsem se naučil brát na vědomí bez zbytečných úšklebků – pokud je obléká dvoumetrový a stokilový svalnatý černoch. Když ho vidím na vyzáblém blonďatém mladíčkovi, obvykle se pobavenému úsměvu neubráním. A mám strach, že právě takhle legračně jsem musel vypadat za volantem téhle pojízdné bytové jednotky.

Masivní oblíbenost modelu Escalade mi dlouhou dobu naprosto nešla do hlavy. Měl jsem totiž možnost se v něm před pár lety chvilku svézt a věřte mi, že katastrofálnější interiér jsem viděl jen u hodně starých korejských aut. Plastové výpary, nepřesně sesazené díly z tvrdého a ošklivého plastu… a vršek palubní desky, nepochybně i díky své půlakrové rozloze, na poklep zaduněl jak víko od popelnice. Zkrátka auto, které bylo uvnitř všechno, jen ne luxusní, jak se všechny ty hip-hopové klipy snaží naznačit. (Mimochodem, Escalade se v nich vyskytuje častěji, než jakékoli jiné auto, Rolls-Royce Phantom nevyjímaje).

Nejel jsem s tím autem dostatečně dlouho a hlavně jsem ani neseděl za volantem, takže hodnotit jídzní vlastnosti bych si nedovolil. Udělali to za mě ale kolegové, kteří tu „čest“ měli – a vesměs Escalade naprosto strhali. Zkrátka to vypadá na potvrzení marketingové poučky, že na reklamě záleží víc, než na kvalitě prodávaného zboží.

Upřímě bych takovéhle auto ani nechtěl testovat a dlouho jsem se toho ani nemusel bát, protože Cadillac se do Čech nedovážel. Jenže firma Charouz získala neodbytný pocit, že Cadillacy na našem trhu chybí, takže dnes už si je můžeme koupit. Ani to by mě ale nepřesvědčilo. Jenže Cadillac se vzchopil a postavil Escalade, modelový rok 2007.

Zvenčí možná vypadá podobně, ale už druhý pohled napoví, že se toho změnilo víc než dost. Ve skutečnosti vypadá na pohled o něco menší, než předchozí model, přestože chvilka práce s metrem by vám dokázala opak. Důvodem je hlavně snaha o lepší aerodynamiku – čelní sklo je víc skloněné, přední část vozu není tak hranatá. Všechny spáry mezi panely se zúžily o 25%. Výrobce udává, že součinitel odporu vzduchu 0,36 je nejlepší v dané třídě. Nejsem si úplně jistý, co je to za třídu, ale rozhodně neznám obývák, který by ho měl nižší.

Uvnitř to totiž tentokrát vypadá skutečně jako v obýváku. Materiály udělaly obrovský skok, také dílenská kvalita šla prudce nahoru. Dokonce bych se nebál srovnat vnitřek s tím, co jsme před nějakými čtyřmi, pěti lety vídali ve vozech Lexus – a to je poklona vyseklá až k zemi. Escalade si jí ovšem zaslouží, protože na poměry amerik je uvnitř skutečně fantastický.

Dobré zprávy ovšem v interiéru nekončí – změnil se totiž i podvozek. Vpředu je úplně nová náprava s rozchodem rozšířeným o 81 mm, vzadu sice zůstala klasická tuhá náprava, ale rozchod se také rozšířil – o 26 mm. Díky technologii hydroformované oceli má rám vozu o 50% vyšší torzní tuhost, přestože hmotnost se nezvýšila. Cadillac navíc přidal elektronicky řízené tlumiče, které se dokáží přizpůsobit momentální situaci.

To všechno zní, jako by se podařilo zažehnat většinu problémů, ale nezapomínejte, že se pořád bavíme o dva metry širokém, dva metry vysokém, přes pět metrů dlouhém a 2,6 tuny těžkém kolosu. Na hbité proplétání zatáčkami skutečně zapomeňte, tohle auto se hodí téměř výhradně na majestátní proplouvání ulicemi.

Píšu „téměř výhradně“, protože svému majiteli dovolí ještě jednu kratochvíli – totiž zesměšnit na semaforu kdekterý samozvaný hot-hatch. Pod kapotou totiž duní vidlicový osmiválec Vortec, vyznávající starou americkou zásadu „objem ničím nenahradíš“ – má 6,2 litru. I když, tak úplně to neplatí, protože tentokrát se motor vůbec nebojí modernějších technologií – má proměnné časování ventilů, celohliníkovou konstrukci a Cadillac se chlubí, že v něm použil poznatky ze svého závodního programu. Výsledkem je výkon 301 kW (409 koní) a točivý moment 565 Nm při 4300 ot./min. To už dokáže zahýbat i s takovýmhle kolosem. Nakonec, takový slušně vybavený Range Rover je ještě těžší…

Když při zelené zadupnete pedál plynu do koberce, ozve se temné zadunění a váš obývák se hne kupředu. Zpočátku váhavě, ale už v druhé sekundě se motor začne dostávat do pracovních otáček. Dunění se změní v melodický řev a Escalade začne nabírat rychlost způsobem, jaký byste od něj nečekali. Stokilometrovou rychlostí jedete za 6,8 sekundy. To je rychleji, než třeba Škoda Octavia RS… Výrobce uvádí, že vás elektronický omezovač zastaví v rychlosti 170 km/h, což se vzhledem k hmotnosti, vysokému těžišti a dalším okolnostem zdá jako docela moudré opatření. Ovšem v testovaném modelu buď žádný nebyl, nebo tachometr nehorázným způsobem přeměřoval – na jedné rovince jsem na něm viděl 190 km/h a nezdálo se, že by akcelerace ustávala.

Je ovšem otázka, nakolik je kombinace takhle pružného motoru a olbřímího vozidla rozumná. Do zatáček se totiž opravdu musí rozvážně. I když se nový podvozek snaží, seč může, pořád nedosahuje kvalit Range Roveru, nebo Discovery, které mají aktivní stabilizátory – a pořád musí vzdorovat hybnosti 26 metráků kovu. I když náklony auta nejsou tak drastické, jak jsem se bál, v zatáčkách je to stejně nepříjemné, hlavně kvůli sedačkám – křeslům, které postrádají jakoukoli stopu bočního vedení. Najeďte rychleji do zatáčky a prostě z nich vypadnete. Taky to rychle začnou vzdávat gumy. I při mírně akčnějším nájezdu začnou hučet a kvílet a chodci před vámi zděšeně uskakují za popelnice. Největším problémem je ale řízení, které nemá ani špetku zpětné vazby a navíc je značně přeposilované. To dělá z rychlejšího průjezdu zatáčkou dost nesnadnou a ne zrovna zábavnou záležitost.

Co vám ovšem Range Rover nenabídne, je prostor pro sedm (nebo i osm) dospělých. Náš exemplář sice zadní řadu sedadel postrádal, ale při pohledu do toho prázdného hangáru vám je okamžitě jasné, že se tísnit nebudou. Prostorem Escalade opravdu neskrblí, připravte se ovšem na to, že se do něj musí šplhat a při vystupování z něj doslova seskakovat.

Dva miliony korun – to rozhodně není nízká částka ani za takhle velké auto, zvlášť když není zcela prosto problémů, jak jsme si ukázali. Jenže Escalade vám za ty „dvě mega“ ve verzi Sport Luxury nabídne veškerou výbavu, na kterou si vzpomenete – včetně stropního DVD systému pro zadní cestující, ventilovaných a vyhřívaných kožených křesel, velmi slušného sterea Bose, elektricky sklápěné druhé řady sedadel, střešního okna a dalších věcí. Připlatit si musíte snad jen za metalízu… a pochopitelně za jakákoli obří chromová kola. V základu jsou totiž hliníkové „osmnáctky“ a řeknu vám, ty musí vypadat skutečně legračně…

Ještě něco – Escalade je auto stavěné na asfalt. Tečka. Do terénu se s ním prostě nejezdí, pokud za terén nepovažujete udusané prašné cesty amerického středozápadu. Nemá redukční převodovku, ani uzávěry diferenciálů, o nějakém pneumatickém podvozku ani nemluvě. Vydat se s takhle těžkým autem bez uzavíratelných diferenciálů a na silničních gumách na rozbahněnou polní cestu je poukázka na pěší výlet do nejbližší vesnice pro traktor… Pro *velký* traktor.

Na delší silniční trasy je ale vybavený dobře. Automat má šest stupňů, což donedávna v Americe také moc aut nemělo a řadí docela dobře. Občasné zaváhání se u takhle velkého auta dá tolerovat. Jsou ale dvě veci, které se v evropských poměrech dají tolerovat poněkud hůř. Zaprvé jsou to rozměry, které značně znesnadňují manévrování ve vnitřním městě. Nejdenou se mi za ty tři dny stalo, že jsem musel viset z bočního okénka, posouvat Escalade co nejtěsněji kolem nešikovně zaparkovaných aut a modlil se, abych měl na druhé straně dost místa. Do spousty podzemních garáží se při téhle výšce nedostanete ani omylem… Druhý zásadní problém určitě uhodnete… je to spotřeba. Ve městě se skutečně nedá jezdit pod 23 litrů, když budete držet krok s poskakující dopravou, bude spotřeba ještě vyšší. Ani venku z města nemáte vyhráno, pod 18 se dostanete jen obtížně.

Jeden americký magazín udělal srovnávací test Escalade a osmiválcového Range Roveru. Papírově to možná soupeři jsou, ale pro evropského zákazníka nemá takové srovnání valného smyslu… nedokážu si totiž představit nikoho, kdo by uvažoval o koupi Range Roveru a zároveň bez pobavené grimasy listoval i brožurou Escalade – a naopak. Cílové skupiny těchto aut budou diametrálně odlišné, takže prodejcům Cadillacu ani nemusí tolik vadit, že Range je ve skutečnosti sofistikovanější, schopnější na silnici i v terénu, má kvalitnější a luxusnější interiér a můžete ho mít s podobně silným, ale o mnoho úspornějším motorem. Zájemce o jejich artikl to nebude zajímat, protože Range jim nikdy nedá to, co může nabídnout Escalade – naprostou nepřehlédnutelnost a americké manýry bez jakýchkoli rozpaků. Pokud hledáte něco takového, nemáte moc jiných možností.

Honza Koubek

Měření a technické údaje