Budoucnost vypadá dobře

Nejsem z těch, pro které je včerejšek lepší než dnešek. Ne vždy sleduji veletoče historického vývoje s radostí, ale snažím se pokrok chápat. Dokonce na něm aktivně hledávám světlé stránky, samozřejmě tajně. Motory jsou rok od roku silnější, kabiny hezčí a převodovky lepší. Rychlosti v zatáčkách rostou a elektrické posilovače dnes umí vyčarovat v řízení cit, kterého ještě podle předloňských zpráv vůbec neměly být schopné. Zkrátka auta jsou dnes stejně skvělá, jako byla vždycky.

Jenže někdy se člověk depresi neubrání. I já mívám pocit, že celý svět spěje do nejtemnějšího háje. Třeba když poslouchám tlumený, plochý a trapně dokonalý zvuk nových motorů bez špetky vášně. Když přemýšlím o podvozcích aut, která jsou vzhledem ke svým ambicím nešikovně, někdy až nepřijatelně prkenná. Nebo po svezení takovou Hondou Insight. Vždyť vůbec nejede! Působí jako kočka s těžkou koulí na ocase. Utrápená je to správné slovo.

Zkrátka hybridy jsou zlo. A pak vám řeknou, že úplně stejně bude jezdit příští Sugaru Impreza WRX STi. A Lancer Evolution. A také dvě kupé s pohonem zadních kol, která pečou Toyota se Subaru. Focus RS. Supersporty od McLarenu, Lamborghini a Ferrari (i když ty mě trápit nemusí). Z toho by se jednomu zhroutil svět. Klapky na uši a běžet koupit provaz.Vezměte to ovšem kolem prodejce Hondy. Pokud tu dost upřímně zahrajete dobře situovaného zájemce o CR-Z a vydupete si zkušební jízdu, nebudete provaz potřebovat. Zjistíte, že problém hybridů není neoddělitelně spjat se zvrhlou podstatou jejich pohonného ústrojí. Prokletím nenáviděných jsou jejich převodovky, A také skutečnost, že výrobci se dosud příliš nenamáhali s přemýšlením. Jak správně hádáte, Honda CR-Z je prvním autem, které úspěšně uniklo oběma nástrahám.

Honda CR-Z fotogalerie – vše co potřebujete vidět

Začněme tím přemýšlením. CR-Z tu není přímo průkopníkem. Že má někdo u Hondy kreativního ducha, předvedl už Insight. O co jde? Donutit řidiče jezdit úsporně lze mnoha způsoby, ale jen některé jsou dobré. Většina výrobců volí tu nejjednodušší cestu – udělá auto tak ospalé, líné a nezáživné, že každá normální bytost zanevře na rychlou jízdu za deset minut. Pojdedou pak sedmdesát za kamionem do konce světa, dokud neumřou, nebo dokud neumře jejich ekopovoz. V posledním případě si ti normální koupí místo Priusu obyčejné auto, protože budou hybridy nenávidět.

Tady nastupuje Honda s pozitivní motivací a tlačítky Eco, Normal a Sport. Nic nového, ale funguje to skvěle. Ve skutečnosti jsem ani chvíli nejel v režimu Normal. Na běžné přesuny stačí Eco. Pojedete s ním za šest litrů, což je na sportovní auto skvělý výkon. Ano, Honda CR-Z v tomto nastavení nejede. Plyn musíte zarazit až do podlahy, aby auto vůbec přidalo, jenže koho to zajímá? Vždyť se to dá stiskem tlačítka změnit. Když budete chtít. A vy nebudete chtít. Budete pěstovat ekozahrádku a jezdit s přístroji zabarvenými do zelena. Otáčkoměr totiž mění barvy podle okamžité spotřeby. Neřekli byste, co všechno dokáže člověk obětovat pro zelenou.

Pak přijdou zatáčky, rovný asfalt a prázdná silnice. Čas na Sport. Výborně. Otáčkoměr zasvítí hrozivou červenou a auto začne doslova vyzařovat ukrytou energii. Jako sportovec připravený ke startu, jako by bylo nadržené na rychlou jízdu. Takovou odezvu na plyn jste dlouho nezažili a řízení je zrovna tak rychlé, ostré a zběsilé jako v třídveřovém Civiku. Cit není v jednadvacátém století in, ale i jeho stopy objevíte. Vše od pozice za volantem po jednotlivé ovládací prvky najednou působí naprosto přirozeně. A to vyvážení. CR-Z není žádný tupý nástroj, je ostřejší než většina ostrých hatchbacků.Rychlost tomu docela neodpovídá, ale koho doopravdy zajímá rychlost? Počítá se zábava a té jsou tu homady. Pokud nebydlíte v horách, CR-Z vám bude skvělým partnerem. Jen cestou do kopce technologie pro třetí tisíciletí stále klopýtá. 125 koní není dost a pokud jen na chvilku uberete, budete čekat týdny, než se auto znovu rozjede. To je výtka k ladičům stejně jako k vývojovému oddělení – chtělo by to jak silnější elektromotor (tedy lepší baterie), tak pár koní navíc. Dobře víme, že u Hondy umí víc než sedmdesát šest koní na litr, tak kde je problém?

Ale zpět k tématu. Skutečným zázrakem a velkou premiérou pro svět hybridů je převodovka CR-Z. Věřte tomu nebo ne, ale obyčejný manuál, pracující na principech prověřených sto lety používání, funguje pod kapotou malé Hondy jako boží zjevení. Můžete popojíždět dopředu a dozadu, volit si otáčky, měnit rychlosti… jen tak pro radost. Nebude vám do toho krafat žádná přemoudřelá koule drátů. Zázrak. A není tu žádný prašivý variátor, požírající koně po desítkách i s kopyty.Těžko říct v čem spočívá skutečný rozdíl. Auta s variátory nejspíš nežerou víc a objektivně vzato asi ani nejedou výrazně pomaleji než jejich třípedálové protějšky. Úbytek výkonu bude spíš subjektivní. Jenže manuál umí vytvořit pouto a dává řidiči pocit kontroly za všech okolností. A co si budeme povídat, člověk zaměstnaný řazením má také méně času přemýšlet o hloupostech – třeba o smyslu hybridů.

Ještě jedna věc dělá z CR-Z skvělý stroj: ono totiž skvěle vypadá. Ne tak jako italská auta. Futuristická Honda je skrz naskrz japonská. A tak jako jste před patnácti lety toužili po televizi Sony, zítra budete chtít Hondu CR-Z. Pokud ji na srazu motoristickým nadšenců zaparkujete mezi dvěma imprezami STi, budou se davy hromadit kolem Hondy, nikoli vedle ní. To není teorie, vážně to funguje. CR-Z vypadá jako by se mělo začít vyrábět až za deset let, zvenku i uvnitř.Malý hatchback nenabízí praktičnost, zběsilost nebo osobní kouzlo. Je to v něčem jiném. Budoucnost je z podstaty atraktivní, jenže v posledních letech málokdy dávala smysl. V podání CR-Z začala fungovat. Honda představila auto zítřka, které není pomalé, ošklivé, protivné ani k smíchu. Proto zaslouží veškerou pozornost a chválu. Poprvé v historii si zábava podala ruku s ekologií moderního typu (pseudoekologií).

CR-Z je zatím drahé. S rozbíjením prasátka bych pár let počkal. Pokud vás baví vymetat apexy českých okresek, Clio Sport bude o sto tisíc levnější, o osmdesát koní silnější a výrazně rychlejší. Z výfuku mu neporostou fialky, jenže… no… koho to zajímá? Ale co se zábavy týče, sportovní Honda nezůstává evropské špičce nic dlužná už dnes. Vlastně jsem se dlouho nebavil tak jako v CR-Z. Shrnuto a podtrženo to zní děsivě: jedno z nejlepších aut, která jsem letos řídil, bylo hybridní. Budoucnost nebude tak zlá, jak se zdálo. Ehm, jen by to chtělo o padesát koní víc. Bude Type-R?