Brzy tomu bude na den přesně 35 let, kdy se speciály z Le Mans dosahující 400 km/h prohnaly v rámci Grand Prix ČSSR v Brně. Poprvé a naposledy

Psal se rok 1987, když předseda Jihomoravského krajského národního výboru František Chabičovský s předsedou Ústředního výboru Svazarmu Václavem Horáčkem otevřeli kousek za Brnem Areál branně technických činností Svazarmu. Mnozí si patrně na podobné oficiální události a formu jejich prezentace vzpomenou, dnes bychom řekli, že ten den byl zprovozněn Masarykův okruh.

Tato událost každopádně umožnila návrat některých známých podniků na naše území. Řeč je především o mistrovství závodů motocyklů. Současně s tím ale moderní okruh přitáhl i podniky dosud nevídané. Ten dost možná vůbec největší do Brna zavítal přesně před pětatřiceti lety. Od pátku 8. do neděle 10. července 1988 u nás závodily sportovní prototypy.

Svého času to byla záležitost velmi prestižní. V Brně si daly dostaveníčko špičkové stroje té doby. Byla to ta stejná auta, která jezdila kromě jiných podniků také v Le Mans, kde dosahovala rychlostí blížících se 400 km/h. Podle tehdy platných předpisů se mistrovství světa sportovních prototypů jezdilo buď jako vytrvalostní podnik, nebo jako sprint. Vytrvalostní podniky měly 24 hodin, jako ten v Le Mans, nebo 800 až 1000 km. Brněnské závody ale byly klasifikovány jako sprint, což byl závod na 360 km.

Na začátek července roku 1988 se závodní prototypy přesunuly do Brna právě ze světoznámého Le Mans, které se toho roku jelo 11. a 12. června. Vyhrál tam mimochodem tým Jaguar, na což automobilka nedávno upozornila speciální edicí modelu F-Pace SVR pojmenovanou jako 1988 Edition. Původně se měla jmenovat Le Mans, jenže se objevily problémy kvůli právům, ale to sem teď nepatří. Jaguar byl každopádně na tomto poli koncem 80. let velmi úspěšný. Kromě Le Mans sezony 1988 vyhrál také třeba závod v Monze, který se jel na tisíc kilometrů. V Brně mu ale pšenka tak úplně nevykvetla.

Československý podnik nesl oficiální název Grand Prix ČSSR-Brno a kromě nejvyšších kategorií prototypů zahrnoval také doprovodné závody. Šlo o mistrovství ČSSR formule Škoda a mistrovství ČSSR cestovních sportovních vozů do 1600 cm3. Rozdíl mezi těmito závody a hlavním bodem programu byl obrovský.

Předpisy nejvyšších kategorií C1 a C2 neomezovaly například počet válců, způsob plnění nebo zdvihový objem, předepsána ale byla hmotnost nebo spotřeba. Na 360km dlouhé závody mohly speciály kategorie C1 spotřebovat 190 litrů benzinu. Takže zatímco v rámci doprovodných závodů kroužily po okruhu formule Škoda s motorem o výkonu zhruba 100 koní nebo cestovní šestnáctistovky typu Lady 2105, vrchol červencového víkendu roku 1988 nabídl kromě jiných monster slavný Jaguar XJR-9 osazený sedmilitrovým dvanáctiválcem o výkonu přes 700 koní nebo stejně výkonný dvakrát přeplňovaný pětilitrový Mercedes. Tuzemské obecenstvo mohlo takovéto stroje vidět na vlastní oči vůbec poprvé a pro světový šampionát těchto prototypů to byl zároveň úplně první výlet za železnou oponu.

Úřadoval Mercedes, Jaguar byl druhý a třetí

Kombinace zcela nové trati, socialistické země a hlavně nejkratšího možného závodu s nejmenší bodovou dotací do hodnocení šampionátu (20 bodů za vítězství oproti 60 za vítězství v 24hodinovém závodě) přilákala do Brna podle tehdejších oficiálních materiálů osmnáct vozů. Špičkové týmy v čele s Jaguarem a Suaberem jezdícím s vozy Mercedes ale nechyběly, stejně jako nechybělo Porsche. Samotný závod nakonec ale zas tak velké drama nepřinesl. Zpočátku vedla dvojice Mercedesů následovaná Jaguary, s pořadím ovšem zamíchaly kromě jiného i defekty pneumatik.

Z vítězství se nakonec radovala posádka Mass/Schlesser s vozem Suaber Mercedes, druhý byl Brundle/Nielsen a třetí Lammers/Dumfries. Oba s vozy Jaguar. Nejrychlejší automobil v cíli zvládl 360 km s časem 2 hodiny a necelých sedm minut, respektive s průměrem 171,175 km/h. Mimochodem, při tréninku zvládl nejlepší vůz brněnský okruh s průměrem 182,435 km/h.

Podle dobového tisku tyto závody navštívilo 78 000 diváků. Časopis Svět motorů ve svém 31. vydání ročníku 1988 citoval inspektora FISA Geralda Richarda, podle kterého by brněnskému okruhu „slušely závody na 500 nebo 800 km s tím, že by delší trať s větším přídělem bodů přitáhla více účastníků.“ Další ročník se měl konat 9. července 1989 a Svět motorů naznačoval i to, že by třeba brněnský okruh za rok až dva mohl hostit dokonce závody F1. Jenže dějiny se obrátily poněkud jiným směrem.

Závody F1 si našly za železnou oponou jinou destinaci. Konkrétně Maďarsko, kde už také zůstaly. Československo (a později Česká republika) naopak se seriálem prototypů tolik slávy neudělalo. V roce 1989 se zde tyto závody už nejely a nakonec se sem nejostřejší prototypy z Le Mans nevrátily už nikdy. Grand Prix ČSSR-Brno 1988 bylo první a poslední příležitostí vidět tyto nádherné stroje v ostré akci na našem území. Kdo ty závody zažil, ten na ně vzpomíná dodnes. Ti ostatní mají štěstí, že existují věci jako Youtube, kde lze najít opravdu cokoliv, včetně záznamu z Brna roku 1988.