Bristol opět funguje (plus něco historie)

Švýcarský Kamkorp Autokraft, člen skupiny Frazer-Nash, koupil zkrachovanou automobilku Bristol. Soukolí malého britského výrobce se skřípěním zastavila počátkem března, kolik však dostanou oleje není jasné. Fandové Bristolu mají stále málo důvodů k radosti. Noví majitelé totiž mluví o elektromobilech a alternativním pohonu, což je prudký odklon od současných modelů s velkými motory Chrysler.

Víc o budoucnosti Bristolu nevíme. Frazer-Nash s elektromobily koketuje už několik let, před dvěma lety v Ženevě například představil elektický supersport Namir. Karoserii navrohoval Giugiaro, ale pohon všech kol s elektromotorem v každém roku dodal právě Kamkorp, nový majitel Bristolu. Namir nebyl tolik elektromobil, jako spíš hybrid, měl totiž wankelův motor spojený s generátorem ve stejném uspořádání jako nabízí Chevrolet Volt. Dokázal však bez problémů jezdit i bez něj.

Celkový výkon elektromotorů byl tehdy 360 koní a tvůrci slibovali stovku za tři a půl sekundy – to je stejně rychle jako zvládne nejsilnější Bristol Fighter T s motorem z Viperu a tisícovkou koní. Nejvyšší rychlost Namiru by měla dosahovat tří set kilometrů za hodinu. Pokud se cokoli podobného Namiru objeví v showroomu Bristolu (má už desítky let jediný) bude to dobře pasovat mezi elektrické supersporty první generace, které chystají Němci. Vzpomeňte, že Audi i Mercedes už spěchají na trh s elektromobily R8 a SLS a BMW není daleko pozadu. Všechna tři auta budou mít něco přes tři sta koňských sil.

Frazer-Nash vyrábět před druhou světovou válkou vlastní auta. Šlo o zakázkovou malosériovou výrobu, které válečná léta nepřála, a společnost žila po roce 1939 z výroby zbraní. Ihned po válce ji (respektive majitele značky Frazer-Nash, společnost AFN) koupil Bristol. Velký výrobce letadel a leteckých motorů (z prvních jmenujme Beufighter, z těch druhých Hercules) správně předpokládal, že se gigant po kapitulaci Německa ve svém oboru sotva uživí tak dobře jako před ní. Plánoval proto expanzi do dalších odvětví včetně automobilového průmyslu.

Dál je historie trochu spletitá. Už v roce 1945 začal vývoj prvního auta Bristol a na starost ho dostal šéf společnosti AFN, H. J. Aldington. Nešlo tolik o výoj, jako o inspiraci u nepřítele, Frazer-Nash totiž před válkou stavěl v Británii vozy BMW. Aldington se zajel podívat do rozbombardované továrny v Mnichově, najal bývalého ředitele BMW a první Bristol se čtyřmi koly byl na světě. Model 400 byl de facto slepencem BMW 326, 327 a 328, nicméně nejslavnějším se měl stát jeho motor ne nepodobný řadovému šestiválci BMW 328. Další varianty jednotky se až do počátku šedesátých let staly standardním zdrojem síly malých sportovních roadsterů, které se v Británii těšily obrovské popularitě.

Automobilová divize taktak unikla zániku, když Bristol Aircraft v roce 1960 zmizel ve skupině British Aircraft Corporation (BAC, dnes součást BAE Systems). Bristol Cars se staly samostatnou společností. Už roku 1961 skončila výroba zastaralého šestiválce a pod kapotou bristolů se pak až do letoška objevovaly motory Chrysleru. V březnu však výroba skončila a její obnovení nebude snadné – 22 zaměstnanců, kteří ji zajišťovali, je pryč. Jejich místa byla na začátku března zrušena.

Frazer-Nash v původní podobě už také neexistuje. I pod touto značkou vznikala od roku 1948 auta odvozená od předválečnách BMW. Roku 1949 skončil jeden z vozů třetí v Le Mans a v roce 1952 získal Frazer-Nash tři body v šampionátu F1. Společnost byla výhradním importérem Porsche do Velké Británie a roku 1965 ji vstřebala britská odbočka Porsche. Dnes po mnoha fůzích a rozchodech existuje několik nástupnických firem, skupina vlastnící Kamkorp je jednou z nich. Složitý kruh se tak uzavřel.