BMW i8 (2014): druhý kontakt
První kontakt s BMW i8 máme za sebou, než ale přineseme plnohodnotný test, který právě připravujeme, nemůžeme si už všechno nechávat jenom pro sebe a o některé dojmy se musíme podělit. Zajistili jsme si alespoň na chvilku další „í osmičku“ a podívali se jí na zoubek. Takže jaká je?
O designu je asi zbytečné se rozepisovat. Sluší se zmínit, že při setkání dělá BMW i8 ještě větší dojem než z fotografií a tvary jsou futuristické „tak akorát“. Snad největší viditelný rozdíl při používání i8 oproti jiným moderním sporťákům objevíte kupodivu hned na začátku – nastupování křídlovými dveřmi.
I tady samozřejmě BMW uplatnilo moderní lehké materiály, takže křídlo dveří se za pomoci vzpěr zdvíhá snadno. Ale protáhnout se vzniklým otvorem nezvyklého tvaru, překonat vysoký práh a usednout do správně „sci-fi“ tvarované sedačky dá trochu práci.
Pro zavření dveří se naopak musí řidič trochu natáhnout (žádný elektromotor s tím nepomůže), takže menší jezdci mohou mít drobný problém. Jakmile jste uvnitř, prostoru je dost i pro dlouhány a ergonomie nemá chybu. Jen zadní sedačky je pochopitelně nutno chápat výhradně jako čalouněný odkládací prostor, nevhodný pro přepravu živých tvorů od velikosti jezevčíka výše.
Dál už se ovládání dost podobá běžným moderním BMW, volič převodovky a některé další detaily jsou dokonce úplně shodné. Po stisku startovacího tlačítka není slyšet žádný start motoru, elektronická ruční brzda si kupodivu žádá ruční odjištění.
Pak už stačí přidávat a ubírat pomocí pedálu akcelerátoru (slovo „plyn“ se tu tak úplně nehodí) a dobře odladěný systém pohonu už si příkazy přebere po svém, obvykle velmi rychle a bez cukání nebo nepříjemných prodlev.
Citlivý řidič sice pozná, že každý pokyn nejdřív projde „schvalovacím procesem“ elektroniky, ale rušivě to nepůsobí snad nikdy. Sportovní režim podle očekávání častěji a dříve startuje benzínový motor a servíruje tak naprosto suverénní dynamiku ještě přímočařeji, bohužel je to vždy doprovázeno až zoufale umělým a nevěrohodným zvukem z reproduktorů.
Naopak ve standardním režimu představuje i8 nečekaně kultivovaný dopravní prostředek, zvládající i rozbitou silnici. Skvělou práci odvádí tlumiče, kterým se daří udržet kola na silnici a zabránit odskakování i na větších nerovnostech.
BMW i8 evidentně patří k autům, se kterými je snadné jezdit rychle, i když krátké svezení nám samozřejmě neumožnilo dostat se byť jen na dohled limitů podvozku. I tak si ale řidič ihned připomene výhody nízkého těžiště, byť hmotnost auta díky bateriím nijak zázračně nízká není (1485 kg pohotovostní hmotnosti). Zrychlení i brzdné schopnosti jsou bez diskuze skvělé, tedy dokud jsou baterie plně nabité – opačnou situaci jsme vyzkoušet nemohli.
Takže pro koho se i8 hodí? Rozhodně pro milovníka moderní techniky, možná i pro někoho, kdo se občas chce projet rychle a přitom se cítit, nebo alespoň vypadat ekologicky uvědoměle. Na okruhové hrátky má BMW vhodnější stroje, ale jako extravagantní GT nebo jako pojízdná prezentace postojů majitele se i8 hodí výborně a kromě toho je to prostě dobře fungující auto.
Možná jste si všimli nálepek společnosti Nano Energies na stříbrném BMW i8. Jedná se o českou technologickou společnost působící v energetice, zaměřenou na vývoj a inovace služeb pro spotřebitele a výrobce.
Hlavní kompetencí společnosti je znalost a predikce vývoje trhů s elektřinou, a výhody z toho vyplývající přenáší na koncové zákazníky ve formě úspory nákladů za elektřinu. Stala se také prvním a největším dodavatelem elektřiny pocházející výhradně z obnovitelných zdrojů do firem i domácností po celé České republice.
Dlouhodobě podporuje energetickou soběstačnost, výrobu elektřiny šetrnou k přírodě a elektromobilitu. BMW se snaží nabídnout svým zákazníkům společně s vozy řady „i“ (prozatím i3 a i8) v každé zemi možnost přejít k poskytovateli energie, který je schopen zajistit její původ 100% z obnovitelných zdrojů.
V České republice se tak partnerem BMW stala právě tato společnost, která většinu poskytované energie získává z bioplynových stanic. Zbytek tvoří větrné, malé vodní a střešní sluneční elektrárny.
Martin Svítil
