Beran: Vyjíždění autobusů ze zastávek a pravidla přednosti
Zdroj: archiv redakceV poslední době jsem byl svědkem řady složitějších až nebezpečných manévrů ze strany řidičů autobusů, kteří se připojovali, resp. vyjížděli ze zástavky do průběžného pruhu a protože takové situace mohou být zdrojem dopravních nehod, rád bych, a to jak pro řidiče osobních aut, tak pro řidiče autobusů, vzájemná pravidla raději zrekapituloval.
Základní pravidlo je uvedeno v §25 odst. 6 zákona č. 361/2000 Sb.:
„Řidiči autobusu hromadné dopravy osob nebo trolejbusu musí v obci řidiči ostatních vozidel umožnit vyjetí ze zastávky nebo ze zastávkového pruhu, a to snížením rychlosti jízdy, popřípadě i zastavením vozidla; řidič autobusu nebo trolejbusu přitom nesmí ohrozit zejména řidiče vozidel jedoucích stejným směrem.“
Jak je patrné ze shora uvedeného ustanovení, jsou povinnosti na obou stranách. Řidiči ostatních aut mají povinnost umožnit vyjet autobusu, řidič tohoto autobusu je však současně povinen je neohrozit.
Praxe ukazuje, že hranice mezi těmito povinnosti a pak hlavně určením, kdo je viníkem dopravní nehody, bude dosti tenká, nicméně větší tíha povinností bude spíš ležet na řidiči autobusu, který nesmí ostatní řidiče ohrozit. Ne snad že bych nebyl pro to, aby řidiči (a sám to dělám) autobus pustili, to ne. Byl jsem však opakovaně svědkem situace, kdy to tam řidič autobusu pošle bez blinkru anebo hned současně s blinkrem, a to zcela bez ohledu na to, jaký je provoz v průběžném pruhu a jak blízko jsou auta v průběžném pruhu.
Ze shora uvedeného ustanovení lze určitě dovodit, že řidič autobusu to tam „prostě jen tak poslat nemůže“, protože by se dostal do rozporu se svou povinností neohrozit ostatní řidiče. Určitě tedy shora uvedené právo jakési „přednosti“ nelze vykládat tak, že se řidiči autobusů nemusí ohlížet na to, jaká je situace v průběžném pruhu, jakkoli jsem přesně takové jednání opakovaně viděl a řidiči v průběžném pruhu museli intenzívně brzdit, čímž jim vzniklo nebezpečí (vždycky se divím, že nemají ti řidiči obavu o cestující, které vezou; přece jen řidič nákladního auta se nemá čeho bát, protože tomu se případný řidič osobního auta „při nejhorším rozplácne“ jen o návěs, ale s cestujícími v autobuse bych někdy čekal od jejich řidičů větší opatrnost).
Na druhou stranu to neznamená, že by ostatní řidiči prostě mohli spoléhat na to, že pustit autobus nemusí, protože řidič autobusu je nesmí ohrozit. Pokud řidič autobusu dává znamení o změně směru jízdy, plynule se s ohledem na provoz snaží zařadit do průběžného pruhu tak, aby na tento jeho manévr ostatní řidiči mohli shora uvedeným způsobem reagovat, pak v takovém případě by případná srážka měla jít spíš k tíži řidiče vozidla v průběžném pruhu. Dělící čára mezi vinou a nevinou obou řidičů se povede s ohledem na míru razance, s jakou se autobus zařazuje a s ohledem na možnosti ostatních účastníků na jeho vyjíždění bezpečně reagovat, tj. zpomalit nebo zastavit.
V této souvislosti pak sluší připomenout ještě následující:
– shora uvedené pravidlo neplatí mimo obec
– toto pravidlo nelze využít při přejíždění do dalšího pruhu, když znám křižovatky, kde je před křižovatkou zástavka a autobus se potřebuje dostat až do levého pruhu, takže musí přejet ze zastávky do pravého pruhu a pak do levého; a protože ty zastávky jsou mnohdy těsně před semafory a autobusy jsou dlouhé, viděl jsem případy, kdy kloubový autobus byl „roztažený“ ze zastávky až do levého pruhu a vlastně blokoval dva pruhy; vím, že vina je spíš na straně dopravních inženýrů, kteří tu zastávku tak blízko křižovatce dali, nicméně podstatné je to, že řidič autobusu si nemůže vynucovat přejetí do levého pruhu z titulu vyjíždění ze zástavky; vynucovat si může jen přejetí do pravého pruhu a při přejíždění do levého už pak platí standardní pravidla o změně jízdních pruhů, kde autobusy nemají žádné zvláštní výsady.
