Beran: Vybírání kaucí, policejní libovůle a stanovisko Nejvyššího správního soudu k tomu

Již v minulosti jsem psal několik článků na téma vybírání kaucí a toho, jak Policie ČR tuto pravomoc zneužívá a fakticky ji používá buď jako nátlakový způsob nebo jako svého druhu trest. Z osobních zkušeností lidí z mého okolí vím, že se tyto případy dějí a že si policisté nelámou hlavu se smyslem daného institutu, odmítají jeho využití řádně zdůvodnit a fakticky jej tak zneužívání k účelu, ke kterému nebyl zákonodárcem zakotven.

Protože místy policisté postupují skutečně excesivně a požadují nesmyslné částky (jako např. 50 000 Kč v níže popsaném případě), dostaly se jednotlivé případy až k Nejvyššímu správnímu soudu. Jedním z rozhodnutí, které „klepe“ policisty přes prsty, je i rozhodnutí pod spis. zn. 4 As 6/2014. Pojďme se společně podívat na argumentaci jednotlivých účastníků a na právní pohled NSS na danou problematiku. Níže budu vybírat jednotlivé citáty z daného soudního rozhodnutí a komentovat je.

Jste dobrý (či spíše pozorný) řidič? Pak zvládnete psychicky náročný kvíz!

Kvízy | vydáno 8. 8. 2014

„Důvody, které vedly policistu k výběru kauce, resp. k zabránění řidiči v jízdě, musí být řidiči sděleny a řádně (tj. dostatečně konkrétně, byť třebas i stručně) uvedeny na příslušném potvrzení. To samozřejmě platí i pro závěr o podezření, že se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení, a to tím spíše, že podle zákona musí být takové podezření důvodné. V této souvislosti krajský soud zmínil, že důvody, na jejichž základě může policista k takovému závěru dospět, jsou jistě rozmanité, byť jejich základní typologie bude spíše užší. Bude se tak jednat zejména o případy, kdy bude řidičem osoba, která nemá na území České republiky trvalé bydliště nebo má nahlášen trvalý pobyt na obecním úřadě, popř. osoba, která se již v minulosti přestupkovému řízení vyhýbala. Stejně tak by mohla být dostačující rovněž situace, kdy řidiči hrozí za oznamovaný přestupek zákaz řízení či jiná citelná sankce (např. vyšší peněžitá pokuta). Naopak zcela nedostatečné bude pouhé uvedení závěru, že policista nabyl podezření, že dotčená osoba se bude vyhýbat správnímu řízení.“

Poslední ze zvýrazněných výroků jsem měl možnost v jednom reálném případě vidět. Do záznamu policista napsal jen to, že „se mu zdá“, že se řidič bude řízení vyhýbat a s dalším odůvodněním už si hlavu nelámal. Prostě se mu řidič „nelíbil“ a je to. Jak NSS uvádí, a to je čtení primárně pro policisty, tak takhle tedy rozhodně ne. Policisté si musí uvědomit, že vykonávají veřejnou moc, zasahují do práv a povinností jednotlivých občanů, přičemž podle ústavně-právních principů tak smí činit jen v míře nezbytně nutné, což znamená, že takový zásah musí být nanejvýš dobře a důkladně odůvodněný. Toto slovo zdůrazňuji, a pokud tento článek čtou policisté, tak bych byl rád, aby si to slovo pečlivě zapamatovali, protože se týká každého výkonu veřejné moci. Pravomoci policisté nemají na hraní, případně na kompenzování jakýchkoli jiných pociťovaných nedostatků (např. nedostatku úcty k nim) ale pouze a výlučně pro konkrétní účely.

Dále se v rozhodnutí uvádí:

„Pouze v úředním záznamu sepsaném dne 25. 8. 2013 policisty dopravního inspektorátu jsou jisté důvody týkající se podezření, že se žalobce bude vyhýbat přestupkovému řízení, uvedeny („z jeho odmítavého chování bylo zřejmé, že výše jmenovaný učiní kroky, aby nedostál své zákonné povinnosti, s hlídkami nespolupracoval, jeho chování bylo arogantní a postoj k celé věci silně zlehčující“). Krajský soud konstatoval, že i pokud by připustil, že postačí předmětné důvody uvést v pouhém úředním záznamu, byly by důvody uvedené v tomto úředním záznamu jednotlivě i ve svém souhrnu zjevně nedostatečné. Arogantní, přezíravé, agresivní nebo neslušné chování vůči policistům samozřejmě nelze akceptovat. Takové jednání však nemá bez uvedení dalších či bližších okolností žádnou spojitost se závěrem o podezření z vyhýbání se přestupkovému řízení. K tvrzené nespolupráci žalobce s hlídkami policie, krajský soud uvedl, že osoba podezřelá z přestupku je s policií povinna spolupracovat jen do jisté míry, dané např. zákazem sebeobviňování. Samo odmítnutí výzvy policie k podrobení se vyšetření ohledně ovlivnění alkoholem nebo jinou návykovou látkou je sankcionováno jako přestupek a nelze s ním tak automaticky spojovat podezření z vyhýbání se přestupkovému řízení. Relevantními důvody tak budou takové, které budou nasvědčovat budoucí nedosažitelnosti řidiče pro účely přestupkového řízení, nikoli bez dalšího samo jednání tohoto řidiče při policejní kontrole.“

Omlouvání daného jednání policistů tím, že přístup řidiče byl „zlehčující“, jen ukazuje na zásadní nedostatek profesního sebevědomí policistů, kteří na to, že je někdo nebere vážně, musí reagovat zneužíváním pravomocí, aby si pozornost vynutili. Dále pak několik vyjádření Policie ČR jako žalované, které ilustrují přístup policie. Pokora z takového vyjádření jen čiší:

„Žalované není zřejmé, na základě jakého ustanovení právního předpisu dospěl krajský soud k závěru, že v písemném potvrzení musí být uvedeny konkrétní důvody vzniku podezření, že se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení, když policie nemá zákonem uloženou povinnost vystavit samotné potvrzení

Rozhodující tak podle stěžovatelky je, zda byly požadované podmínky objektivně naplněny, nikoli však to, zda byly konkrétní důvody vzniku důvodného podezření uvedeny v listině, která dokládá průběh tohoto úkonu.“

Soudy vytýkaly policistům, že své důvody policisté nikam řádně neuvedli. Ti se brání, že zdůvodňovat své postupy prý nemusí a že stačí, „že to tak bylo“. Policisté si zde neuvědomují to, co jsem psal shora. Jejich jednání a chování musí být vždy v mezích zákona a jakékoliv zásahy musí být odůvodněné. Odůvodněné pak musí být proto, aby je bylo možné přezkoumat a podrobit kontrole, jestli nejsou jednotlivé pravomoci zneužívány. Arogance moci je zde úplně zjevná ve stylu „nějak jsme se rozhodli a do toho, proč jsme se tak rozhodli, nikomu nic není“. Policisté by si měli uvědomit, že jejich kroky jsou a mají být naopak neustále pod drobnohledem a kuratelou, zda nevybočují ze zákonem stanovených mezí a ne že si budou dělat, co se jim zlíbí a ještě arogantně tvrdit, že své jednání nemusí zdůvodňovat. 

Naprostou perlou a totální argumentační absurditou je pak ale níže uvedená argumentace:

„K argumentaci žalobce, že se nikdy dříve správnímu řízení nevyhýbal, stěžovatelka uvedla, že policista, který zvažuje aplikaci oprávnění podle § 118a zákona o silničním provozu, má v dané situaci v rámci správního uvážení k dispozici pouze informace dostupné v čase a místě probíhající kontroly. Skutečnost, zda se žalobce v minulosti vyhýbal nebo nevyhýbal správnímu řízení, nebyl policista v době předmětné silniční kontroly, tedy kolem 4. hodiny ranní, reálně schopen zjistit či ověřit. Jediný záznam v žalobcově evidenční kartě řidiče o spáchaném přestupku podle stěžovatelky nijak neprokazuje okolnost, že se v minulosti správnímu řízení nevyhýbal. Naopak, pokud by proti němu správní řízení vedeno bylo a nebylo ukončeno meritorním rozhodnutím proto, že by se žalobce správnímu řízení vyhýbal, nebude v evidenční kartě řidiče o takovém přestupku existovat žádný záznam. Evidenční karta řidiče bez záznamu tak může být paradoxně důsledkem toho, že se podezřelý řidič přestupkovému řízení „úspěšně“ vyhýbal.“

Beran: Zastavování aut a další kompetence policie vykonávané policistou v civilu

Blogy | vydáno 16. 4. 2015

Jasně, nejvíc podezřelí jsou hlavně ti, co mají čisté bodové konto, protože ti se určitě v minulosti mnohokrát šikovně řízení vyhnuli! Ty jo, to musí být kvalitní materiál, na kterém policista, který to vyjádření psal, „frčí“. To je prostě neprůstřelná policejní logika. Ti, co záznam mají, to jsou už usvědčení přestupci, takže u těch je jasné, že se budou vyhýbat a ti, co záznam nemají, ti se budou taky vyhýbat a určitě už to mnohokrát udělali, jinak by neměli čisté konto! Bylo by to komické, když by se nejednalo o argumentaci Policie ČR, která zřejmě s tímto přístupem ke svým pravomocem přistupuje. Podezřelí jsou prostě všichni!

K tomu NSS uvedl: „Pokud by takový generální důvod byl akceptován, pak by byl otevřen prostor pro naprostou libovůli policie, neboť by mohla komukoli pod záminkou podezření ze spáchání přestupku uložit kauci, respektive následně

zabránit v jízdě, což by bylo naprosto neslučitelné s principem materiálního právního státu vyjádřeným v čl. 1 Ústavy České republiky (srov. též nálezy Ústavního soudu z 5. 2. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2259/2013, nebo ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. IV. ÚS 49/04).“

NSS pak svou argumentaci shrnul takto: „…důvody v nichž policie spatřuje důvodné podezření, že se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení, je třeba alespoň stručně uvést již v příkazu k zabránění v jízdě odtažením vozidla a to proto, aby se s nimi mohl kontrolovaný řidič bezprostředně seznámit.

I kdyby se však žalobce vůči policistům choval nevhodným způsobem, tj. např. arogantně, přezíravě a agresívně (čemuž však shora uvedený záznam nenasvědčuje), ani z takového jednání by bez dalšího nebylo možné dovozovat podezření o vyhýbání se přestupkovému řízení.

Aby bylo dáno podezření, že se žalobce bude vyhýbat přestupkovému řízení, musely by být kromě spáchání přestupku dány ještě další okolnosti, na které případně poukázal již krajský soud (např. řidič nemá na území České republiky trvalé bydliště, popř. má nahlášen trvalý pobyt na obecním úřadě, v minulosti se přestupkovému řízení vyhýbal, hrozí mu pozbytí řidičského oprávnění v důsledku dosažení 12 bodů, případně řidič sám avizuje, že přestupkové řízení bude mařit).“