Beran: Rychlost přiměřená, nepřiměřená, dovolená, nedovolená, jablka, hrušky
Zdroj: archiv redakceSe zájmem jsem se začetl do policejních statistik dopravních nehod za rok 2013 a při jejich přečtení jsem si uvědomil jednu zajímavou terminologickou věc. V části, která se věnuje příčinám dopravních nehod, se dočteme, že jednou z častých příčin (cca 20% případů) je nepřiměřená rychlost.
V podrobnějším rozčlenění příčin z hlediska četnosti pak vidíme, že Policie ČR jako typ příčiny nehod eviduje nepřizpůsobení rychlosti stavu vozovky (7 701 nehod) a nepřizpůsobení rychlosti dopravně technickému stavu vozovky (4 042 nehod).
V rozdělení z hlediska tragičnosti nehod nám přibývá ještě kategorie s názvem „jiný druh nepřiměřené rychlosti“. Když si tu statistiku čtu, je pro mne srozumitelné, když policie uvádí jako příčinu nehody nepřiměřenou rychlost. Jednoduše to znamená, že někdo jel rychleji, než bylo v daném místě přiměřené, podcenil riziko a následky se dostavily. Všimněte se, že není nikde jako příčina nehod identifikována „nedovolená rychlost“. Není to zvláštní?
Tolik mrtvých, jmenovitě kvůli nepřiměřené rychlosti zahynulo v roce 2013 na silnicích 209 lidí, což je z celkového počtu usmrcených téměř 40%, což činí tuto příčinu jako nejnebezpečnější ze všech, neboť riziko usmrcení je na počet nehod nejvyšší, a přitom policie nepřiměřenou rychlost nezjišťuje, nepotírá a netrestá?
Jak je to možné? Pokud kroutíte hlavou nad tím, že není pravda, že takové jednání policie nezjišťuje, nepotírá a netrestá, musím vás vyvést z omylu. Kdykoliv zavedete řeč s policisty na téma materiálního aspektu a ptáte se jich, v čem dané jednání (typicky překročení nejvyšší dovolené rychlosti) bylo nepřiměřené dané situaci, tj. kde tam vidí to riziko vůči bezpečnosti silničního provozu, odmítnou se v tomto směru s vámi bavit a řeknou vám, že podstatné je to, že řidič překročil nejvyšší dovolenou rychlost, tak proč by měl nepřiměřenost daného jednání (čti „skutečný a bezprostřední vliv na bezpečnost provozu“) řešit. Hotové, vyřízené.
Kdykoliv takovou diskusi začnu, nikdo a nikdy se nebaví o tom, jestli dané jednání bylo přiměřené nebo nepřiměřené (což je ale samotnou podstatou materiálního aspektu), ale baví se jen o tom, jestli bylo dovolené nebo nedovolené. Policie ČR ale přitom nesleduje v rámci přičin nehodovosti nedovolenost, ale výlučně nepřiměřenost (jak plyne ze statistik), tak proč totéž nedělá při dohledu na bezpečnost silničního provozu? A když se během diskuse dostanete dále, uslyšíte argument o tom, že by se to těžko prokazovalo, že by to bylo procesně náročné atd. Ale přitom to samé Policie ČR zvládá dělat u dopravních nehod, tak proč to odmítá dělat při dohledu nad bezpečností provozu?
Pokud to Policie ČR dokáže vyhodnocovat při šetření dopravních nehod, brání jí snad něco, aby totéž dělala při měření rychlosti? Evidentně je k tomu vybavená, když to dělá a dokáže dělat u dopravních nehod, takže by to pro ni neměl být problém. Tento aspekt ukazuje v detailu progresivní schizofrenii stávajícího přístupu. Určitý postup je na určité úrovni funkční (ostatně proto, že je to přísně logické, protože sledovat něco, co k nehodám samo o sobě nevede – tj. nedovolená rychlost – by byl nesmysl), ale na jiné úrovni už ne, ačkoli pravidla a princip obou úrovní jsou stejné (snaha poznat principy nebezpečnosti provozu a snižovat je). Naprosto chápu, proč Policie ČR sleduje v rámci nehod jen nepřiměřenost. Ta totiž jediná vede k nechtěným následkům. A neexistuje, opakuji znova, neexistuje žádná korelace mezi přiměřenou a dovolenou rychlostí a nepřiměřenou a nedovolenou. To, že je nějaká rychlost dovolená, neznamená, že je daným okolnostem přiměřená a naopak; to, že je určitá rychlost tzv. nedovolená, neznamená, že je nepřiměřená.
Když bude mokro, sníh, ledovka, mlha apod. tak 90 mimo obec a 130 na dálnici prostě nepojedu, protože to bude nepřiměřené, i když bych „mohl“, protože to je přece dovolené a nic mi nehrozí (takhle by mohl argumentovat jedině někdo, kdo nemá nejmenší ponětí o tom, že za volantem musí používat na prvním místě vlastní hlavu). A když to někde kolem silnice rozvěsím, nepomůže mi jako argument, že jsem jel „dovolenou“ rychlostí. Ostatně, k čemu ten koncept dovolené rychlosti vlastně slouží, když mi nedává žádnou relevantní informaci o tom, co je přiměřené? Co je přiměřené, totiž plyne z tisíce a jednoho detailu dané konkrétní situace v provozu od stavebně-technického stavu, viditelnosti, povětrnostních podmínek, hustoty provozu po technický stav auta a schopnosti řidiče. Nepotřebuji tedy vědět, kolik si někdo myslí, že bych měl jet v nějakém vymodelovaném případě, ale potřebuji jen informace o tom, jaká je v daném místě situace, abych mohl svou rychlost těmto podmínkám „přizpůsobit“ a moje rychlost byla přiměřená.
Příklad: Nepotřebuji ve městě rychlostní limit, ale potřebuji vědět (kromě toho, co sám mohu zjevně vidět), že jsem v místě zvýšeného výskytu chodců nebo cyklistů, že je tam škola nebo školka, že je tam přechod pro chodce, že se blíží semafor, že se blíží vedlejší, jaká je teplota vozovky apod. Protože někde bude těch 50 až moc a jinde zase málo. To, že někdo někam „řízne“ určitým limitem, je proto pro mne jako informace naprosto bez jakéhokoliv přínosu, protože mi neříká nic o tom, co je přiměřené dané situaci. Když vidím omezení rychlosti, první, co mne napadne, je, proč tam je. Ne, že začnu brzdit. Ale proč tam je?
Jak už jsem psal kdysi u jednoho článku – nepotřebuji příkaz jako cvičený pejsek, potřebuji informaci, abych si ji sám vyhodnotil a podle takového vyhodnocení se zachoval a svou rychlost přizpůsobil tak, aby byla přiměřená. Odpovědnost za chybné vyhodnocení je samozřejmě moje. Toto vnímám jako zásadní deficit stávajícího systému, který navíc okatě lže, když jeho vykonavatelé u výslechů jako svědci zaníceně propagují dogmata o tom, jak je pro ně podstatné jen to, zda někdo překročil limit nebo ne (a nic jiného je nezajímá) a nikoli to, jestli to dané situaci přiměřené bylo nebo ne a přitom ti samí lidé (např. od dopravní policie) pak vyhodnocují jako příčinu nehody to, o čem při dohledu nad bezpečností provozu prohlašovali, že to není podstatné a tak popírají sami sebe.
Taková vnitřně rozporuplná argumentace samozřejmě není udržitelná, je nedůvěryhodná a nepřesvědčivá a demonstruje využití konkrétních skutečností jen tam, kde se hodí. Jestliže je totiž vyhodnocování a schopnost vyhodnocování učitých skutečností „dost dobrá“ pro posuzování příčin dopravních nehod, proč není totéž dostačující pro posuzování, zda se jedná nebo nejedná o přestupek, když jde ve finále o totéž, tj. o vliv daných skutečností na bezpečnost provozu a tedy o zkoumání, zda daná skutečnost je odůvodněně způsobilá způsobit následek, kterému se snažíme zabránit (nehoda) nebo ne? Protože jestliže určitá skutečnost takto způsobilá sama o sobě není (překročení nejvyšší dovolené rychlosti jako takové bez zohlednění všech relevantních okolností), proč ji vůbec stanovovat a vymáhat její dodržování, když její dodržení nebo nedodržení není v žádné souvislosti s předcházením následku, kterému se snažíme zabránit?
